Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Středa, 19. července

Jmenuju se Nick. Až budu jednou velkej a stanu se gangsterem, budu možná spíš známej pod jménem Nick Píchač. Našim to asi způsobí jistý rozpaky, ale když už dostaneš od svýho kmotra mafiánskou přezdívku, moc se nevyptáváš proč.

Je mi čtrnáct (skoro) a bydlím v Oaklandu, v apatickým velkoměstě přes záliv od San Franciska. Píšu si ve skrovným soukromí svého pokoje na otravně zastaralým átéčku. Kámoš Levák mi dal kradenou kopii WordPerfektu, a tak se trochu pokouším zmáknout příkazy na klávesnici. Moje velký přání je bejt jednou schopnej přemístit celej odstavec na jedinej povel.

Moje příjmení je Twisp - šíleně ho nesnáším. Dokonce i John Wayne na koni by při vyslovení takovýho jména vypadal jak ženská. Hned jak mi bude jednadvacet, zbavím se ho, a vyměním za něco mužnějšího. Momentálně sem vysazenej na jméno Dillinger. "Nick Dillinger". V tom musí každej cejtit správnýho chlupatýho chlapa.

Sem jedináček, až na starší sestru Joanii, která vopustila rodinný hnízdečko, vodstěhovala se do Los Angeles a hňácá žvance ve výšce deset tísíc metrů nad zemí.

Dále byste vo mně měli vědět, že sem posedlej sexem. Jakmile zavřu voči, začnou se pomalu rozevírat šiky smetanovejch stehen jako při nějaký revuální, mládeži nepřístupný supershow. V poslední době si až patologicky uvědomuju svůj penis. Kdysi okrajová číst, lhostejně používaná k věčnýmu močení, se - takřka přes noc - vypracovala na uřvaný Las Vegas mýho těla, plný pulzujících neonů, hvězdně vobsazenejch varietních vystoupení, exotickejch čísel se zvířaty a davů vopilejch tatíků na služebních cestách, v ustavičný honbě za zvráceným vzrušením. Nacházím se ve stavu posedlýho očekávání, neustále si vědom naléhavýho pokřiku z míst svýho ztvrdlýho pohlavního orgánu. Impulzem může být cokoliv - rytmický bublání radiátoru, slovo "koňadra" v novinovým článku, dokonce i pach starý koženky v toyotě pana Fergusona.

Přestože tak často myslím na sex, jen stěží si umím sám sebe představit při akci. A ještě jedna věc mi není jasná. Jak se pak vůbec člověk může podívat holce do vočí, když prohnal svýho pinďoura její pindou? Myslím jako, jestli to nevylučuje normální konverzaci? Zřejmě ne.

Pondělí, 24. července

Dnes sem dočet Příběh dvou děvek. Jak ušlechtilá a dojemná oběť. Byl bych i já schopen vykonat pro milovanou ženu podobný skutek jako Sidney Carton? Pochybuju.

Halda čtiva se mi nebezpečně ztenčila, a tak sem se vodebral do knihovny. Když sem tam dorazil, byla plná nemytejch lidí, trpících samomluvou. Proč se houmlesáci tak živě zajímaj o literaturu? Skončím snad takhle i já? Budu číst Turgeněva a bydlet na zadním sedadle fára z roku dvaasedmdesát?

Jeden obzvlášť odpudivej chlápek na mně somroval čtrvťák. Vodpověděl sem mu svým obvyklým: "Slyšel sem, že u McDonďáka berou." Nic moc soucitnýho, ale co byste chtěli vod zludrařenýho potomka dvou rádoby intelektuálů?

Atmosféra byla tak deprimující, že sem se vrátil bez knih. Byl bych šel do knihkupectví v Berkeley, ale tata má (jako obvykle) zpoždění s alimentama - i tak dost bídnejma. Mám teď k dispozici třiašedesát centů.

Pátek, 28. července

Volal mi Levák, že už je zpátky z prázdnin v Nice. (Když budu mít štěstí, pojedeme na prázdniny do ňáký kalifornský díry.) Pozval sem ho k nám, ale upozornil sem ho, že jak se proflákne, že mám růžovej pokoj, budu nucenej říct Millii Filbertový (do který je už léta zabouchnutej), proč se mu říká Levák, přestože je pravák.

Pokud to náhodou ještě nevíte, jeho postavenej úd se asi v polovině žerdi náhle a dramaticky stáčí doleva. Dělá mu to velký starosti, ale zatim to nebyl schopnej vytáhnout (dá-li se to tak říct) před svejma rodičema.

"Zabilo by je i pouhý zjištění, že mi topoří," říká Levák. Trápí se, jestli pozdějc tato abnormalita nepovede k zaměřovacím nepřesnostem. "Co když ho šoupnu do špatný díry?" Jeho znalosti ženské anatomie sou poněkud děravé; představuje si, že tam dole je přehršel děr.

Zatím se snaží o vlastní léčbu. Každej večer před spaním si přilepí bimbase leukoplastí k pravý noze. Pak leží v posteli a v duchu svlíká Millii - čímž se mu klacek dostavá do protisměrnýho rotačního napětí. Zatím mu to šavli nenarovnalo.

Nejdřív mi povídal o prázdninách (podivná strava, nesrozumitelní domorodci, skvělý holky nahoře bez, narovnaný jak naplavený dřevo na sluncem zalitejch plážích) a teprve pak se dostal k tomu hlavnímu: našel deník svý starší sestry Marty. A to teda byla kláda. Píše tam, že "dala" Carlovi, italskýmu číšníkovi v jejich hotelu ve Francii. A taky s ním prováděla pár pěkných zvrhlostí. Teď je schopná "myslet jen na šikovnýho macatýho ptáka". Pod tuto žhavou zpověď připsal Levák tužkou: "Až si budeš chtít zase užít, zavolej Nicka Twispa," a následovalo moje telefonní číslo.

Když zavolá, sem připravenej. Má přípojka sexuálních požitků možná není přímo "macatá", ale dá se asi shrnout pod širší definici "šikovná". A sem si navíc jistej, že sem toho přečet mnohem víc, něž ten chlápek Carlo.