Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický

JEDNÁNÍ I.

Scéna 3.

Markýz. Hrabě.

MARKÝZ: Chcete mne předstihnouti dary, ale nesvedete ničeho. Můj stav zmůže víc než všecky vaše peníze.
HRABĚ: Necením člověka dle stavu, nýbrž dle toho, mnoholi může vydati.
MARKÝZ: I to si vydávejte do úpadu. Mirandolina na vás nedá.
HRABĚ: A myslíte, že dá něco na vás i s celou vaší urozeností? Peníze rozhodují a jen peníze.
MARKÝZ: Co peníze? Protekce rozhoduje. Umět chopiti se příležitosti a zalíbit se.
HRABĚ: Ano, chopiti se příležitosti a moci zapůjčiti sto dukátů.
MARKÝZ: Třeba vymoci si úcty.
HRABĚ: Úcta se dostaví, kde je peněz dostatek.
MARKÝZ: Nevíte, co mluvíte.
HRABĚ: Vím to lépe než vy.

Scéna 4.

Kavalír di Ripafratta. Předešlí.

KAVALÍR (vystoupí ze svého pokoje): Jaký to hluk, přátelé? Je snad nějaké nedorozumění mezi vámi?
HRABĚ: Hádali jsme se o vysoce zajímavém předmětu.
MARKÝZ (ironicky): Hrabě přel se se mnou o významu urozenosti.
HRABĚ: Neubírám urozenosti významu, ale tvrdím, že má-li se člověk při tom neshod vyvarovati, třeba je peněz.
KAVALÍR: Ovšem že, milý markýze!
MARKÝZ: Pro mne. Mluvme o něčem jiném.
KAVALÍR: Jak jste se dostali do této hádky?
HRABĚ: Z nejsměšnější příčiny na světě.
MARKÝZ: Ovšem! Hraběti je všecko směšné.
HRABĚ: Pan markýz je zamilován do naší hostinské. Já ji miluji ještě více. On žádá její lásku jako tribut své urozenosti, já v ni doufám jako v odměnu svých pozorností. Nu, není to směšné?
MARKÝZ: Musíte dřív věděti, s jakým úsilím ji ochraňuji.
HRABĚ (ke kavalírovi): On ji ochraňuje, ale já platím.
KAVALÍR: Věru, nelze se ani hádati o věc malichernější. Ženská vás pomátla, ženská vás rozvadila? K neuvěření! Ženská? Aspoň pro mne, jemuž nikdy ženy nebyly nebezpečné. Nemiloval jsem jich nikdy a myslil jsem vždy, že jest žena vůči člověku nesnesitelnou slabostí.
MARKÝZ: Až na Mirandolinu, která je poklad neobyčejné ceny.
HRABĚ: Až potud má pan markýz pravdu. Naše domácí paní je vskutku láskyhodná.
MARKÝZ: Když já ji milují, pak si můžete myslit, že je v ní něco opravdu velikého.
KAVALÍR: Ale jděte, to mi k smíchu. Co by mohlo být na ní tak zvláštního, čím by nad jiné ženské vynikala?
MARKÝZ: Má něco ušlechtilého, co okouzluje.
HRABĚ: Je krásná, výmluvná, šatí se čistě a s nejlepším vkusem.
KAVALÍR: Za to vše zbla nedám. Jsem juž tři celé dny v tomto hostinci a nepozoroval jsem ničeho zvláštního.
HRABĚ: Jen se na ni lépe podívejte a uvidíte, co na ní dobrého.
KAVALÍR: Nesmysl! Viděl jsem ji a prohleď si ji co nejlíp. Je ženská jako jiné.
MARKÝZ: Ne docela jako jiné, je něco víc. Já, který jsem zacházel s prvními dámami společnosti, nenašel jsem ženy, která by jako tato spojovala ušlechtilost a krásu.
HRABĚ: Ví ďas, já zvykl na ženské; znám všecky jejich vady a slabosti. Ale tahle přes všecko mé dlouhé dvoření a tolik výdajů, co mne stála, nesvedl jsem ničeho - ani prstu jejího jsem se nedotknul.
KAVALÍR: Samá vypočítavost! Rafinované umění, vy ubozí hejlové! Nevěříte mi? Na mě by nepřišla. Ženské? Bůh mne chraň přede všemi!
HRABĚ: Což jste nebyl nikdy zamilován?
KAVALÍR: Nebyl a nebudu. Vzali si práce až běda, aby mne oženili, ale nechtěl jsem žádnou.
MARKÝZ: Ale jste přece poslední svého rodu; nepomýšlíte na potomky?
KAVALÍR: Myslíval jsem na to častěji; ale když uvažuji, že bych musil strpěti ženu, abych mohl míti syny, hned mi chuť zajde.
HRABĚ: Co si počnete se svým bohatstvím?
KAVALÍR: Budu užívati tu maličkost, již mám, se svými přáteli.
MARKÝZ: Výborně, užijeme to, kavalíre!
HRABĚ: A ženám nedopřejete ničeho?
KAVALÍR: Ani zbla. Aspoň ode mne ničeho nedostanou.
HRABĚ: Aj, tu naše domácí! Hleďte, není-li k pomilování!
KAVALÍR: Hm, krásná jest! Ale pěkný lovecký pes má u mne cenu čtyřnásobnou.
MARKÝZ: Dobrá, za to já si jí vážím tím více.
KAVALÍR: Byť byla krásnější Venuše, rád vám ji přenechám.