Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: L'Albatros (Les Fleurs du Mal)

Albatros ve francouzském originálu

Souvent, pour s'amuser, les hommes d'équipage
Prennent des albatros, vastes oiseaux des mers,
Qui suivent, indolents compagnons de voyage,
Le navire glissant sur les gouffres amers.

A peine les ont-ils déposés sur les planches,
Que ces rois de l'azur, maladroits et honteux,
Laissent piteusement leurs grandes ailes blanches
Comme des avirons traîner à côté d'eux.

Ce voyageur ailé, comme il est gauche et veule!
Lui, naguère si beau, qu'il est comique et laid!
L'un agace son bec avec un brûle-gueule,
L'autre mime, en boitant, l'infirme qui volait!

Le Poète est semblable au prince des nuées
Qui hante la tempête et se rit de l'archer;
Exilé sur le sol au milieu des huées,
Ses ailes de géant l'empêchent de marcher.

***

Albatros v překladu Františka Hrubína

Často těm z posádky postačí k taškařici
křídlatý albatros, pták, který brázdí vzduch
za lodí, po hořkých propastech klouzající,
té pouti lhostejný a vytrvalý druh.

Na prkna paluby ho složí a té chvíle
je z krále azuru jen neohrabanec,
jenž s hanbou nechává perutě, velké, bílé,
svěšeny po boku jak cizí těžkou věc.

Ten poutník s křídly je teď hříčkou lidské zloby!
On, krásný nedávno, je k smíchu, šeredný!
Ten lulkou dráždí ho a onen napodobí
kulhání mrzáka, jenž létal celé dny!

Básník má stejný los jak tento kníže mračen,
jenž smích má pro střelce a v bouřích umí plout;
vyhnanec na zemi a k zemi luzou tlačen,
pro křídla obrovská nemůže se tu hnout.

***

Albatros v překladu Jaroslava Haasze

Tak často k zábavě své mužstvo lodní chytá
si albatrosa; ten, pták mořských oblastí,
jak soudruh netečný vždy za korábem lítá,
když zvolna přejíždí klín hořké propasti.

Jich ruka na prkna jej sotva položila,
a ten král azuru, nejapný, studem jat,
tam svěsiv žalostně svá velká křídla bílá,
jak vesla po boku je nechá přeplývat.

Ten poutník perutný, jak nehbitý je, vratký!
Tak ladný nedávno, je bídný, směšný tak!
Ti v zobák strkají mu dýmky troubel krátký,
ti po něm kulhají, jenž lítal - ubožák!

A Básník podoben je vládci říše mračné,
jenž navštěvuje bouř a střelců neváží;
když na zem vyhnán je v střed láje posměvačné,
ta peruť obrovská mu v chůzi překáží.

***

Albatros v překladu Svatopluka Kadlece

Aby čas na moři za plavby krátilo si,
tu mužstvo posádky si chytá v dlouhých dnech
své němé průvodce na cestách, albatrosy,
spějící za lodí po hořkých propastech.

Ti vládci blankytu, jen postaveni na zem,
hned neohrabaní a plni ostychu,
svá křídla veliká jak vesla spustí rázem
a zplihlá po bocích je vlekou potichu.

Jak nemotorný je ten poutník okřídlený!
On, prve krásný tak, jak směšný, chudák, je!
Ten zobák dráždí mu svou lulkou z mořské pěny,
ten po něm, bezmocném, zas chodí kulhaje.

A Básník také je jak tento kníže výší,
jenž létá bouřemi a z šípů má jen smích;
když stojí na zemi, kde posměch v tvář mu čiší,
při chůzi vadí mu pár křídel olbřímích.

***

Albatros v překladu Vladimíra Holana

Nejednou k zábavě matrózi jako dravci
Chtí albatrsosy mít a chytí si je v hrách,
Je, kteří sledují, lhostejní spoluplavci,
Loď klouzajcí hloub po mořských hlubinách.

Když potom postaví je na palubní luby,
Králové azuru pojednou otupí
A vláčí žalostně svých velkých křídel ruby
Jak vesla po stranách, jak vesla potupy.

Jak, poutník křídlatý, teď těžkopádným sluje!
Jak, druhdy vznešený, je směšný, plný plih!
Kdos lulkou dráždí ho a jiný imituje
Kulháním chorého, jenž létal ve výších!

Básník se podobá princi, jenž v mracích svítí,
A s bouří hovoře, dbá střel jak iluzí;
Však na zem uvržen, on za posměchu cítí,
Jak křídla obrovská mu brání při chůzi.

***

Albatros v překladu Vítězslava Nezvala

Dost často chytají si plavci albatrosy
tak pro pobavení; ti mořští tuláci
se vznáší za lodí, jež klouzá přes kolosy
na hořkých propastech a jež se kymácí.

Hned jak je položí na prkno u kormidla,
těm králům azuru tak neobratným, žel,
poklesnou žalostně ta velká, bílá křídla
jak vesla, visící jim podél velkých těl.

Jak neobratný je ten poutník z lodních snímků!
A jak komický je on, jenž si nehraje!
Hle, jeden zastrčil mu do zobáku dýmku
a druhý opičí se po něm, kulhaje!

A Básník podoben je tomu králi mračen,
jenž létá za bouře a vždycky bez hrůzy!
je také v exilu a mezi hejnem kačen -
i jeho perutě mu vadí při chůzi.

***

Albatros v překladu Hanuše Jelínka

Pro zábavu svou to dělají námořníci,
že velké albatrosy často chytají,
již letí jak lhostejní spolucestující
za loďmi, hořkou jež propastí klouzají.

Sotvaže kořist svou na prkna položili,
ten pták, jenž jako král se v azur rozletí,
svých křídel žalostně hned nechá smutek bílý
jek vesla bezvládná po boku kráčeti.

Ten poutník křídlatý, jak nemotorně stojí!
Dřív krásný tak, teď hnus, smích budí v diváku.
Chlap zobák dráždí mu smrdutou lulkou svojí
a jiný, kulhaje, se směje chudáku.

Je Básník podoben knížeti oblačnému:
směje se biřicům, v bouř zírá nehnutě,
vyhnanec na zemi, kde všechni spílá jemu,
a v chůzi vadí mu obrovské perutě.

***

Albatros v překladu Ivana Slavíka

Jen tak, jen z rozmaru veliké albatrosy,
netečné poutníky, chytají lodníci,
ptáky, jež moře snad na cestu přibralo si
k své lodi, po hořkých propastech plující.

Králové azuru, teď na zemi sesazení,
žalostně bezmocní, vláčejí nehnutě,
jak mrtvá vesla jen, v svém tupém ponížení,
za sebou po prknech bělostné perutě.

Křídlatý plavec, ach, jaký je nyní chudák!
Dřív překrásný, teď už jen dobrý k zasmání.
Jeden mu troubelí otvírá pyšný zobák,
druhý se opičí po jeho pajdání.

Básník je podobný tomuhle princi mračen,
závodí s bouří, šíp mu k smíchu může být.
Však vyhnán na zemi, řvoucími davy tlačen,
pro obří perutě tu nedokáže jít.