Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: Hymne a la Beauté (Les Fleurs du Mal)
• existuje více českých překladů této básně:
  • Svatopluk Kadlec - Hymna na Krásu
  • Vítězslav Nezval - Hymna na krásu
  • Vladimír Mikeš - Hymna na krásu
  • Gustav Francl - Hymna na krásu
  • Jaroslav Vrchlický - Hymna kráse

Hymna na Krásu / Hymna na krásu / Hymna kráse ve francouzském originálu

Viens-tu du ciel profond ou sors-tu de l'abîme,
O Beauté? ton regard, infernal et divin,
Verse confusément le bienfait et le crime,
Et l'on peut pour cela te comparer au vin.

Tu contiens dans ton oeil le couchant et l'aurore;
Tu répands des parfums comme un soir orageux;
Tes baisers sont un philtre et ta bouche une amphore
Qui font le héros lâche et l'enfant courageux.

Sors-tu du gouffre noir ou descends-tu des astres?
Le Destin charmé suit tes jupons comme un chien;
Tu sèmes au hasard la joie et les désastres,
Et tu gouvernes tout et ne réponds de rien.

Tu marches sur des morts, Beauté, dont tu te moques;
De tes bijoux l'Horreur n'est pas le moins charmant,
Et le Meurtre, parmi tes plus chères breloques,
Sur ton ventre orgueilleux danse amoureusement.

L'éphémère ébloui vole vers toi, chandelle,
Crépite, flambe et dit: Bénissons ce flambeau!
L'amoureux pantelant incliné sur sa belle
A l'air d'un moribond caressant son tombeau.

Que tu viennes du ciel ou de l'enfer, qu'importe,
O Beauté! monstre énorme, effrayant, ingénu!
Si ton oeil, ton souris, ton pied, m'ouvrent la porte
D'un Infini que j'aime et n'ai jamais connu?

De Satan ou de Dieu, qu'importe? Ange ou Sirène,
Qu'importe, si tu rends, - fée aux yeux de velours,
Rythme, parfum, lueur, ô mon unique reine! -
L'univers moins hideux et les instants moins lourds?

***

Hymna na Krásu v překladu Svatopluka Kadlece

Jsi, Kráso, z propasti či z bezedného nebe?
Tvůj pohled s ďábelským i božským zářením
rozlévá v zmatku zlo a dobro kolem sebe,
a proto k vínu tě snad přirovnat smím,

Máš v očích svítání i západ s jejich mírem
a šířích parfumy jak v tmách noc bouřlivá.
Tvá ústa s polibky jsou číše s elixírem,
po kterém sílí hoch a muž sil pozbývá.

Vystouplas z podzemí či z hvězd jsi sestoupila?
Za tvými sukněmi jak pes jde Osud jat,
rozséváš pohromy a radost, rozmařilá,
a neodpovědna, vše řídíš napořád.

Zlá šlapeš po mrtvých a tropíš si z nich šprýmy,
z tvých skvostů nezdá se Děs nejmíň rozkošným
a Vražda, jedna z tret, jež jsou ti nejdražšími,
tancuje milostně nad zpupným břichem tvým.

Osleplá jepice za tebou letí, svíce,
a planouc v ohni dí: "Buď světlo, chvála ti!"
Milenec supící nad tělem krasavice,
toť mroucí, hladící svůj hrob, v své závrati.

Co na tom, vzešla-lis již v pekle nebo v ráji,
ty stvůro, hrozná tak bez vlastní viny snad,
když mi tvá noha, zrak a úsměv otvírají
vstup k nekonečnosti, již, temnou, mám já rád!

Anděl či Siréna, z Boha či ze Satana,
jen když mi, vílo má se zrakem mámivým,
ty rytme, vůně, dne, má kněžno milovaná,
činíš svět méně zlým a čas míň strašlivým!

***

Hymna na krásu v překladu Vítězslava Nezvala

Čníš ze dna propasti, či přicházíš k nám z ráje,
ó Kráso? Rozléváš hned světlo, hned zas stín.
V tvém hrozném pohledu si nebe s peklem hraje
a lze tě přirovnat též k chuti vzácných vín.

Ty skrýváš v pohledech i svítání i západ;
ty dýcháš vůněmi jak večer před bouři;
a z amfóry tvých úst jak z filtru budou kapat
tvé žhavé polibky, jež krev nám rozbouří.

Rci, snášíš se k nám z hvězd, čníš z krkolomných srázů?
Hleď, Démon sleduje tvé spodničky jak pes,
hned plodíš radosti, hned rozhazuješ zkázu,
jsi nezodpovědná a neznáš v ničem mez.

Jdeš klidně přes mrtvé a zesměšňuješ předky
a Hrůza náleží k tvé sbírce klenotů.
Jed, Vražda, Zoufalství jsou nejdražší tvé cetky
a svůdně lehají si na tvou nahotu.

Hleď můru ve svíčce, jež přilétla sem zvenku,
a říká praskajíc: Jen ať mne rozdrtí!
A mladý milenec, jsa skloněn nad milenku,
jak při agónii se laská se smrtí.

Ať přišlas z předpeklí, či z nebe, budeš věčná,
ó Kráso, obludo, rci, proč bych se tě bál!
Jen když mi otevřeš vchod k branám nekonečna,
jež tolik miluji a jež jsem nepoznal.

Ať Satan nebo Bůh, co na tom! Jen ať vkročí,
co na tom - královno, ať sladkost, nebo jed,
když děláš zázrakem svých sametových očí
čas méně ohyzdný, když nadlehčuješ svět.

***

Hymna na krásu v překladu Vladimíra Mikeše

Přicházíš z propasti nebo z nebeských končin,
Kráso? Z tvých pekelných i božských pohledů
vyšlehne zmateně hned laskavost, hned zločin,
silně se podobáš vínu v tom ohledu.

Západ i svítání zrcadlí se ti v oku,
jak večer před bouří k nám dýcháš vůněmi,
tvé rty jsou amfora, polibky kapky moku,
hoch po nich vzmuží se, muž zjihle oněmí.

Sestupuješ k nám z hvězd či rašíš z černé hloubi?
Osud se za sukní ti plouží jako pes;
rozséváš radosti i hrůzyplné zhouby,
jsi nezodpovědná a vládneš, až jde děs.

Ty šlapeš po mrtvých, Kráso, a jsou ti k smíchu,
Hrůza - to je tvůj šperk, nejslastnější z tvých vnad,
Vražda ti milostně tančí po pyšném břichu
rozkošný taneček uprostřed cingrlat.

Ty svíce, nad tebou osleplá můra praská,
vzplane a zavolá: Plameni chvála buď!
Jako když vlastní hrob umírající laská,
supící milenec lehá na nahou hruď.

Jsi z ráje? z pekla jsi? buď co buď se ti svěřím,
ty stvůro, naivní, hrozná v tmě před námi!
Jen když tvá noha, zrak, úsměv mi dá klíč k dveřím
Nekonečna, v ten kraj drahý a neznámý.

Jsi Anděl? Siréna? Bůh světla? Satan přítmí?
Pojď, vílo s očima, z nichž kane sladký jed.
Pojď, jen když učiníš vůněmi, světlem, rytmy
chvíle míň tíživé a míň ohavný svět.

***

Hymna na krásu v překladu Gustava Francla

Nebe tě zrodilo, či temných hlubin stíny,
ó Kráso! V očích máš božský i krutý hlad,
směšuješ, zmatená, s dobrými i zlé činy,
a proto možno tě i k vínu přirovnat.

V tvých zracích mísí se skon slunce s jitřní rosou,
jak bouře večerní parfémy rozdáváš.
Polibky opíjíš, tvá ústa amforou jsou,
hrdinům zbabělost a slabým sílu dáš.

Jsi pekla zplozenec, či dcera hvězdné matky?
Osud se před tebou s pokorou sklání níž.
Náhodně rozséváš jak radost, tak i zmatky
a ovládajíc vše, ty za nic neručíš.

Když jdeš přes mrtvoly, radost se s děsem bratří.
Z tvých šperků Hrůza je nikoli nejmenší
a Vražda k přívěskům nejradostnějším patří,
když na tvém zápěstí se pyšně roztáčí.

Jsi svící, v níž svou touhu prchavost si hojí
žehnajíc plameni za zhoubu žalostnou,
jako když milenec, skloněn nad kráskou svojí,
mrtvole podoben, laská v ní hrobku svou.

Co na tom záleží, patříš-li peklu, ráji,
že Kráso nesmírná přízrak se z tebe stal,
když úsměv tvůj i zrak mi dveře otvírají
k Neznámu zářnému, které jsem nepoznal.

Satan tě zrodil? Bůh? Jsi Anděl, Zloba věčná?
Co na tom, jestliže tvůj sametový zrak,
tvůj parfém a tvůj jas, královno jedinečná,
na chvíli hrůzný svět vynáší do oblak.

***

Hymna kráse v překladu Jaroslava Vrchlického

Jdeš z hlubin oblohy, či z propasti dna vzcházíš,
ó Kráso? V zraku tvém zřím ráj i pekla pal,
jím zločin ve zmatek se zásluhami házíš,
a proto bych tak rád tě k vínu přirovnal.

V tvém oku svítání i západu žhne rdění,
ty vůně šíříš kol jak večer bouřlivý,
tvé rty jsou amfora, polibky opojení,
jímž dítě hrdinou a rek jest bázlivý.

Jdeš z jícnů temnosti, či s hvězd k nám sestupuješ?
I Osud omámen jde za tebou jak pes,
na zdař bůh radosti, neštěstí rozhazuješ,
ty za nic neručíš a řídíš všeho směs.

Ty kráčíš po mrtvých, z nich žerty tropíš sobě,
a z tvojich klenotů je Hrůza nejkrasší,
a Vražda, z cetek tvých jsouc nejmilejší tobě,
na zpupném břiše tvém se v tanci povznáší.

Ó svíčko, jepice jak slepá k tobě pádí,
tvým ohněm vzplápolá řkouc: Požehnána buď!
a s tváří mroucího, jenž mohylu svou hladí,
milenec uklání se nad milenky hruď.

Co na tom, odkud jdeš, zda z pekla čili z ráje,
ó Kráso! příšero! v své hrůze přímo k nám,
tvé oko, úsměv tvůj, tvá noha Věčna taje
když otevrou mi jen, jež neznám a rád mám.

Ať Anděl, Siréna, Ďas, Bůh se v tobě sklání,
co na tom, tebou-li, tvým okem plným hvězd,
ó rhytme, paprsku, ó vůně, má jen paní! -
svět méně ohyzdným, čas méně trapným jest?