Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: L'Ennemi (Les Fleurs du Mal)
• existuje více českých překladů této básně:
  • Svatopluk Kadlec - Nepřítel
  • Ivan Slavík - Nepřítel
  • Vítězslav Nezval - Nepřítel
  • Vladimír Mikeš - Nepřítel

Nepřítel ve francouzském originálu

Ma jeunesse ne fut qu'un ténébreux orage,
Traversé çà et là par de brillants soleils;
Le tonnerre et la pluie ont fait un tel ravage,
Qu'il reste en mon jardin bien peu de fruits vermeils.

Voilà que j'ai touché l'automne des idées,
Et qu'il faut employer la pelle et les râteaux
Pour rassembler à neuf les terres inondées,
Où l'eau creuse des trous grands comme des tombeaux.

Et qui sait si les fleurs nouvelles que je rêve
Trouveront dans ce sol lavé comme une grève
Le mystique aliment qui ferait leur vigueur?

- O douleur! ô douleur! Le Temps mange la vie,
Et l'obscur Ennemi qui nous ronge le coeur
Du sang que nous perdons croît et se fortifie!

***

Nepřítel v překladu Svatopluka Kadlece

Mé mládí nebylo než dobou nepohody
a jasné slunce mi jen zřídka zaplálo;
déšť s bouří natropil v mém sadě tolik škody,
že plodů růžových mi zbývá pramálo.

A teď se přiblížil již podzim vidin ke mně,
a já snad lopatu a hrábě abych zdvih
a znovu shrabal prsť té zatopené země,
po vodě plné děr, jak hroby hlubokých.

Najde však nový květ, o kterém se mi snívá,
v té půdě smývané, tak jako výspa bývá,
tajemnou potravu, sloužící květinám?

Čas život polyká - ó běda, třikrát běda! -
a podlý Nepřítel, jak srdce hlodá nám,
se silný po krvi, co pozbýváme, zvedá.

***

Nepřítel v překladu Ivana Slavíka

Má mladost nebyla než samý déšť a sníh,
že slunce pro mraky jsem sotva uviděl.
Mám sady - bouřky však, jen bouřky žaly v nich
a ovoce, ach, to jsem nikdy nesklízel.

Tak znenadání jsem se setkal s podzimem
a bylo třeba vstát a zanechat a jít,
jít znovu dobývat tu zaplavenou zem,
kde díry veliké jak hroby bylo zřít.

Ale kdo řekne mi, že květy, o nichž sním,
z té mokré hlíny kvést já ještě uvidím
a že v ní naleznou svou starou sílu zas?

Z života ujídá nám bolest, hlodá čas,
a nepřítel, jenž spí, ó srdce, u tvých bran,
z té krve vyrostl, jež ubíhá mi z ran.

***

Nepřítel v překladu Vítězslava Nezvala

Mé mládí plynulo za stálé nepohody,
již sem tam přervalo pár žhavých paprsků,
hrom s deštěm způsobil v něm tisíceré škody,
v mém sadu zůstalo jen málo zákrsků.

A nyní na podzim, v němž bezmála již budu,
je třeba vzíti rýč a odebrat se tam
a znovu nahrnout tu odplavenou půdu,
v níž voda vyryla sto velkých hrobních jam.

Kdo ví, zda květiny, jež rodí se v mém snění,
se ujmou na půdě, kde prsť se stále mění,
zda najdou mystický svůj pokrm z jejích sil?

Ó moje bolesti! Čas plyne jako voda
a temný Nepřítel, jenž u srdce nám hlodá,
se živí na krvi, jež vytekla nám z žil!

***

Nepřítel v překladu Vladimíra Mikeše

Jedinou soumračnou bouří bylo mé mládí,
jen málo paprsků protlo vír nepohod;
a na mé zahradě blesk s deštěm tak zle řádil,
že mi jen sem tam zbyl růžový zdravý plod.

Když jsem se dotkl už jeseně myšlenkami,
je třeba, abych vzal zas hrábě nebo rýč
a abych zahladil ty vyplavené jámy,
hluboké jako hrob, z kterých je hlína pryč.

Najdou však květiny, které zahlédám v snění,
v té jako písečné břehy spláchnuté zemi
mystickou žívínu, která jim dodá sil?

Ó trýzni! trýzni! Čas ujídá ze života,
ten chmurný Nepřítel, který nám srdce hltá,
roste a mohutní po krvi našich žil.