Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: La Géante (Les Fleurs du Mal)
• existuje více českých překladů této básně:
  • Svatopluk Kadlec - Obryně
  • Vítězslav Nezval - Obryně
  • Vladimír Mikeš - Obryně
  • Gustav Francl - Obryně

Obryně ve francouzském originálu

Du temps que la Nature en sa verve puissante
Concevait chaque jour des enfants monstrueux,
J'eusse aimé vivre auprès d'une jeune géante,
Comme aux pieds d'une reine un chat voluptueux.

J'eusse aimé voir son corps fleurir avec son âme
Et grandir librement dans ses terribles jeux;
Deviner si son coeur couve une sombre flamme
Aux humides brouillards qui nagent dans ses yeux;

Parcourir à loisir ses magnifiques formes;
Ramper sur le versant de ses genoux énormes,
Et parfois en été, quand les soleils malsains,

Lasse, la font s'étendre à travers la campagne,
Dormir nonchalamment à l'ombre de ses seins,
Comme un hameau paisible au pied d'une montagne.

***

Obryně v překladu Svatopluka Kadlece

V těch dnech, kdy Příroda, v svých vznětech věčně svěží,
počala každý den ke stvůrné rodině,
já v slasti kocoura, jenž před královnou leží,
bych rád žil, natažen u mladé obryně.

Rád patřil bych, jak duch a tělo rozkvétá jí
a za strašlivých her jí roste každým dnem,
a podle vlhkých mlh, jež v očích ženám vlají,
bych tušil, hřeje-li snad vášeň pod srdcem.

Po chuti běhal bych po horstvech jejích svalů,
svah jejích kolenou bych zlézal jako skálu,
a v létě, když by ji žár slunce zkolébal

a napříč nivami ji svalil s nyvou lící
ve stínu ňader bych jí pohodlně spal
jak tichá samota, pod kopci dřímající.

***

Obryně v překladu Vítězslava Nezvala

Když měla Příroda v svém každodenním klíně
moc rodit giganty, moc rodit bez nářku,
jak rád bych býval žil svůj život u obryně
jak kocour těšící svou tlapkou vladařku.

A vida mohutnět svah gigantických boků,
bych šťastně vyrůstal při jejích strašných hrách
a hádal podle mlh, jež plují v jejím oku,
co skrývá na srdci, co nahání jí strach,

tak rád bych pobíhal po jejích velkých tvarech
a zlézal kolena jak střechy při požárech
a občas za léta, když hledá člověk stín,

když rozložila se na vysílené bory,
bych dřímal ve stínu, jejž vrhá její klín,
jak tichá vesnička spí na úpatí hory.

***

Obryně v překladu Vladimíra Mikeše

Když bujná Příroda zaplňovala zemi
den co den giganty, byl bych tak neskrovný,
že s mladou Obryní žít líbilo by se mi,
jak kocour smyslník u nohou královny.

Vidět to tělo kvést na duši, když se svíjí
a roste v strašných hrách, když vášeň zatla spár,
a číst z těch vlhkých mlh, jež v očích pluly by jí,
rozdmychalo-li už srdce svůj temný žár.

Z olbřímích kopců lézt, trčících z hrudi, ze zad,
ty srázy obrovských kolenou klidně zlézat
a v létě, až by ji zlé parno houstnoucí

zmohlo tak, že by se natáhla za křoviska,
do stínů prsů si lehnout a usnout si
tak jako u paty pohoří tichá víska.

***

Obryně v překladu Gustava Francla

V dobách, kdy Příroda v živelném vlnobití
své děti obludné plodila celé dny,
u mladé obryně bych nejraděj chtěl dlíti
jak kocour smyslný u nohou královny.

Chtěl bych zřít, jak duše v tom těle rozkvétala,
a volně vyrůstat při jejích hrůzných hrách.
Hádat, zda v srdci svém plameny ukrývala,
když mlžným příkrovem zastíral se jí zrak.

Po vůli probíhat se tvary nádhernými,
svah stehen slézati a dlíti mezi nimi
až jednou, unaven, když okolní svět ztich,

mohl bych ulehnout pod clonou světla sporou
a bezstarostně spát u ňader obrovských
jak malá vesnice, skrytá pod velkou horou.