Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Květy zla (Les Fleurs du Mal)
• název francouzského originálu: Le Guignon (Les Fleurs du Mal)
• v českém překladu vyšlo pod více názvy - Svatopluk Kadlec přeložil báseň jako Osud, Vladimír Mikeš jako Neštěstí, Vítězslav Nezval jako Smůla a konečně Ivan Slavík jako Smolař

Osud / Neštěstí / Smůla / Smolař ve francouzském originálu

Pour soulever un poids si lourd,
Sisyphe, il faudrait ton courage!
Bien qu'on ait du coeur à l'ouvrage,
L'Art est long et le Temps est court.

Loin des sépultures célèbres,
Vers un cimetière isolé,
Mon coeur, comme un tambour voilé,
Va battant des marches funèbres.

- Maint joyau dort enseveli
Dans les ténèbres et l'oubli,
Bien loin des pioches et des sondes;

Mainte fleur épanche à regret
Son parfum doux comme un secret
Dans les solitudes profondes.

***

Osud v překladu Svatopluka Kadlece

Ta tíže by se dala nést
jen, Sisyfe, s tvou statečností.
Ač chuti k dílu v nás je dosti
- ars longa, vita brevis est!

Vzdáleno hrobek slavných rovů,
jde, buben v roušce, srdce mé,
a bubnujíc si smutečně,
jde pustou cestou ke hřbitovu.

- Víc drahocenných klenotů
spí, zahaleno v temnotu,
vzdáleno sond a motyk, v stráni,

víc květů svými parfumy,
jak tajemství tak sladkými,
zbůhdarma hýří v pusté pláni.

***

Neštěstí v překladu Vladimíra Mikeše

Sisyfe, valit na ten sráz
břímě - to chce mít i tvou sílu.
Byť mám odvahu k svému dílu
- umění dlouhé, krátký čas.

Jdouc k hřbitůvku, jenž leží stranou
od slavných hrobů, srdce mi,
jak buben flórem zastřený,
bubnuje v chůzi tesknou hranou.

Spí, pohřben mnohý z klenotů
v zapomnění a temnotu,
kde motyka nic není platná.

Odkvete mnohé květenství
s vůní sladkou jak tajemství
do samoty a nenávratna.

***

Smůla v překladu Vítězslava Nezvala

Dík velikému břemeni
měls míti Sisyfovu sílu!
Ač zůstáváme věrni dílu,
čas přejde dřív než umění.

Pryč od slavného pohřebiště
za smutečního pochodu,
mé srdce kráčí v průvodu
na hřbitov prostý jako hřiště.

Co klenotů a perutí
spí v hrobě zapomenutí,
jsou nedostupny ostří rýče,

co květů plných záhady
je u zdi mnohé zahrady
a v samotách, k nímž není klíče.

***

Smolař v překladu Ivana Slavíka

Unes bych tíži, přešel sráz,
jenom mít sisyfovské síly!
Co s odvahou, co platno chci-li?
Umění dlouhé, krátký čas.

Ne k pyšné mramorové arše,
k hřbitůvku někde za městem
jde srdce, flórem potažen
bubínek, v rytmu traurmarše.

- Tak mnohý zahalený skvost
je zapomenout na věčnost
z dosahu olovnic a lopat;

a mnohý květ i s vůní svou,
nasáklý sladkou záhadou,
se do hlubokých samot propad.