Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: Obsession (Les Fleurs du Mal)

Posedlost ve francouzském originálu

Grands bois, vous m'effrayez comme des cathédrales;
Vous hurlez comme l'orgue; et dans nos coeurs maudits,
Chambres d'éternel deuil où vibrent de vieux râles,
Répondent les échos de vos De profundis.

Je te hais, Océan! tes bonds et tes tumultes,
Mon esprit les retrouve en lui; ce rire amer
De l'homme vaincu, plein de sanglots et d'insultes,
Je l'entends dans le rire énorme de la mer

Comme tu me plairais, ô nuit! sans ces étoiles
Dont la lumière parle un langage connu!
Car je cherche le vide, et le noir, et le nu!

Mais les ténèbres sont elles-mêmes des toiles
Où vivent, jaillissant de mon oeil par milliers,
Des êtres disparus aux regards familiers.

***

Posedlost v překladu Karla Čapka

Ó lesy, děsíte mě jak loď katedrál;
hlas varhan duní z vás; ve zlořečené hrudi,
komnatě smuteční, kde chroptí věčný žal,
vaše De profundis nám ozvěnou se budí.

Nenávidím tě, moře! Skoky tvé a ryk
sám v sobě nacházím; ten přehořký smích hoře,
jímž chrlí nešťastník své spílání a vzlyk,
já slyším zaznívat v nesmírném smíchu moře.

Ó noci, nebýt hvězd, jež světly tisíci
mluví tak po známu, jak byla bys mi drahá!
Neb hledám černa jen a prázdnoty a naha!

Než samy temnoty jsou plachty visící,
kde trysklé z očí mých se roje zjevují mi
bytostí zmizelých s pohledy důvěrnými.

***

Posedlost v překladu Františka Hrubína

Ó hvozdy, děsíte mě jako katedrály;
hřmíte jak varhany; v nitrech, kde našel bys
věčný žal proklatců, zní chropot neustálý,
třesavá ozvěna vašich De profundis.

Ó Moře, nesnesu tvé vzdouvání a vření,
vždyt můj duch je jich pln; a stále slyším ten
smích lidí zdeptaných, v němž vzlyká pokoření,
v tom smíchu ukrutném a řvoucím z mořských pěn.

Bez hvězdomluvy své, ó Noci! přeúchvatná
bys byla nezáříc ani se netřpytíc!
Neb hledám prázdnotu a tmu, kde není nic!

Zajisté, temnoty jsou samy ona plátna,
kde žijí, z očí mých prýštíte v tisících,
zmizelé bytosti pohledů hřejících.

***

Posedlost v překladu Svatopluka Kadlece

Mne z tebe jíma strach jak z katedrály, Lese!
Mřmíš jako varhany, a v srdcích prokletých,
těch síních smutečních, v nichž starý vzlyk se třese,
se nám pak ozývá zpěv De profundis tvých.

Mám tě s tvým vzpínáním a zmatkem nerad, Moře!
Já v duchu cítím je a v strašném zmatku vln
poznávám hožký smích, smích zoufalého hoře,
jímž zdeptán směje, kdo trpí, hanby pln.

Líbila by ses mi, ó Noci, převelice,
být bez hvězd, mluvících tak jasně září svou!
Vždyť toužím za prázdnem a tmou a nahotou!

Tmy jsou vždy obrazy, kde žijí, tryskajíce
po celých tisících ze zraku očích mých,
zmizelé bytosti pohledů důvěrných!