Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: Le Serpent qui danse (Les Fleurs du Mal)
• existuje více českých překladů této básně:
  • Svatopluk Kadlec - Tancující had
  • Gustav Francl - Tančící had
  • František Hrubín - Had, který tančí
  • Ivan Slavík - Had, který tančí
  • Zdeněk Kalista - Had, který tančí

Tancující had / Tančící had / Had, který tančí ve francouzském originálu

Que j'aime voir, chère indolente,
De ton corps si beau,
Comme une étoffe vacillante,
Miroiter la peau!

Sur ta chevelure profonde
Aux âcres parfums,
Mer odorante et vagabonde
Aux flots bleus et bruns,

Comme un navire qui s'éveille
Au vent du matin,
Mon âme rêveuse appareille
Pour un ciel lointain.

Tes yeux, où rien ne se révèle
De doux ni d'amer,
Sont deux bijoux froids où se mêle
L'or avec le fer.

A te voir marcher en cadence,
Belle d'abandon,
On dirait un serpent qui danse
Au bout d'un bâton.

Sous le fardeau de ta paresse
Ta tête d'enfant
Se balance avec la mollesse
D'un jeune éléphant,

Et ton corps se penche et s'allonge
Comme un fin vaisseau
Qui roule bord sur bord et plonge
Ses vergues dans l'eau.

Comme un flot grossi par la fonte
Des glaciers grondants,
Quand l'eau de ta bouche remonte
Au bord de tes dents,

Je crois boire un vin de Bohême,
Amer et vainqueur,
Un ciel liquide qui parsème
D'étoiles mon coeur!

***

Tancující had v překladu Svatopluka Kadlece

Rád vídám na tvém krásném těle,
drahá svůdnice,
jak hvězdu v modři potemnělé
kůži třpytit se!

Tvůj bujný vlas, jenž ostře čpí ti,
zvláštních vůní pln,
je vonné moře plné bití
modrohnědých vln.

Jak plachetnice, kterou zrána
vzbouzí vanutí,
se moje duše, dálkou zvána,
strojí k vyplutí.

Tvé oči, jež se nerozzáří
dobrem ani zlem,
jsou chladné šperky, v nichž se sváří
zlato s železem.

Když jdeš v svém taktu, krásko nyvá,
mohlo by se zdát,
že se to kolem hole kývá
tancující had.

Tvá lenivostí těžká hlava
s tváří dítěte
se nenuceně pohoupává
hlavou slůněte.

A tělo se ti chýlí, dlouží
jako štíhlá loď,
jež s boku na bok rahna hrouží
do vzbouřených vod.

Když jako moře, vzduté v máji
táním ledovců,
ti sliny v ústech stoupávají
k samým krajům rtů,

já v duchu české víno piji,
trpké, vítězné,
tekuté báně, které sijí
hvězdy v srdce mé!

***

Tančící had v překladu Gustava Francla

Mám rád, mé dítě neúčastné,
když v chvilce prchavé
tělo v záchvěvu látky krásné
zjeví lesk kůže tvé.

Na kadeřích, jež provoněny
máš ostrým parfémem,
na vlnách, kterým konce není
v tom moři nesmírném,

jako člun, jenž se vzbouzí v čase
kdy vánek cloumá jím,
má snící duše vydává se
k nebesům vzdáleným.

V očích, kde místo nenajde si
ani dobro či zlo,
jsou chladných šperků chladné směsi:
zlato a železo.

Zřít, kterak kráčíš v rytmu tance
v své hrdé samotě,
že kouzlo, každý domnívá se,
změnilo v hada tě.

Když pod břemenem lenosti tvé
tvá hlava dítěte
se nenápadně sem tam kýve
jak hlava slůněte,

tvé tělo zároveň se sklání
jako půvabná loď,
která svá ráhnoví jen maní
rcadlí v hládi vod.

Jako když příval vody žene
z ledovců tajících,
i tvoje rety, třebas němé,
zoubky utápí v nich,

a mně je, jako bych směl píti
z Čech víno vítězné,
nebeský nápoj, v němž se třpytí
hvězdná noc duše mé.

***

Had, který tančí v překladu Františka Hrubína

Jak vidím rád pleť tvého těla,
krásko lenivá,
jakoko by zrcátky se chvěla
třpytně měnivá!

Na hloubkách účesu, jenž dýchá,
ostrých vůní pln,
na vonném, bludném moři tichu,
hnědomodrých vln.

Jak loď; jíž ranní větry daly
náhle procitnout,
mou duši pod nebesa v dáli,
snivou, nese proud.

Tvé oko všechno z nitra tají,
mírnost jako zlost,
v něm zlato s železem se spájí
v chladný lesklý skvost.

Když v taktu, krásná nonšalancí,
kráčíš - řeknou snad,
na konci hole že se v tanci
pohupuje had.

Pod břemenem tvé líné vůně
dětská hlava tvá
se jako rozmazlené slůně
mile kolébá,

tělo se kloní, prodlužuje
jako křehká loď:
s boku se na bok převaluje
s ráhny v pěnách vod.

Když jako vlna, která vzrůstá
z ledů tajících,
stoupajíc šťáva plní ústa
až po kraj zubů tvých,

myslím, že s českým vínem piji
trpkost vítěznou,
tekutá nebesa, jež sijí
hvězdy v duši mou.

***

Had, který tančí v překladu Ivana Slavíka

Rád vídám, lenivko má sladká,
svítit bělostí
tvou kůži jako lesklá látka
hebkou nahostí.

Z hloubky tvých vlasů stoupá hoře
vůně svíravé,
jsou vonné, nepokojné moře,
modře-hnědavé;

na němž jak loď, která se vzbouzí
z noční únavy,
má duše do nebes se hrouží
širé dálavy.

Tvé oči, z nichž se nedívají
slzy ani smích,
jsou tvrdé šperk, zlato spájí
s ocelí se v nich.

Když rytmicky jdeš po chodníku,
chladně spanilá,
ty hádě hůlky kouzelníků,
jak bys tančila!

A pod nákladem lenivosti
hlava dítěte,
ta kolébá se s loudavostí
chůzí slůněte.

Trup houpe se a protahuje,
jako loď se chví,
jež z boku na bok ponořuje
do vod rahnoví.

Jak vlna, která táním vzrůstá
morén ledových,
když slina naplní tvá ústa
k břehu zoubků tvých,

mně je, že české víno piji,
hořce vítězné,
tekuté ráje, které sijí
hvězdy v srdce mé.

***

Had, který tančí v překladu Zdeňka Kalisty

Nevíš, jak žíznivě mne vábí,
ty chladná, záblesky,
jež tiše jako na hedvábí
na tvojí kůži spí.

Tvé vlasy voní hlubinami -
ty vůně hořké jsou
jak snědá vůně vln, jež mámí
hrou dálky modravou,

a já jsem loď, jež probouzí se,
když ranní vítr jde,
má duše snící plout chce tiše
pod nebe daleké.

Tvé oči, které neprozradí
radosti ani zla,
jak zlaté šperky jsou, v nichž chladí
temný kus železa.

A vidím-li, jak s nonšalancí,
jež nedá pranic znát,
tančíš, tu přijde mi, jak k tanci
by z hole vzpjal se had.

Pod tíhou lenosti se skloní
tvá hlava kamkoli -
jako když něžné mládě sloní
se směšně batolí.

A tělo tvé, když schýleno je,
loď připomíná mi,
jež topí se a rahna svoje
vleče již vlnami.

A onen proud, jenž prudce vzrůstá
z ledovců hlučivých
a naplňuje tvoje ústa
až k břehům zubů tvých,

toť víno tuláckého žití,
jež hořce silné jest,
tekuté nebe, na němž svítí
mé srdce spoustou hvězd.

Čtenářský deník	-	Čas je hráč, Čas je hráč (2)
	-	Květy zla, Květy zla (2)
	-	Květy zla (rozbor), Květy zla (rozbor) (2)
	-	Rusovlasé žebračce (Květy zla)
	-	Zdechlina (interpretace básně)
	-	Zdechlina (Květy zla), Zdechlina (Květy zla) (2)
	-	Zdechlina (Květy zla) (rozbor)

Čítanka	-	Albatros (Květy zla)
	-	Blázen a Venuše (Malé básně v próze)
	-	Cesta na Kytheru (Květy zla)
	-	Cikáni na cestách (Květy zla)
	-	Cizinec (Malé básně v próze)
	-	Co jenom povíš dnes (Květy zla)
	-	Člověk a moře (Květy zla)
	-	Davy (Malé básně v próze)
	-	Divá žena a můj miláček (Malé básně v próze)
	-	Dvojitá komnata (Malé básně v próze)
	-	Exotický parfum (Květy zla)
	-	Harmonie večera (Květy zla)
	-	Hymna na Krásu (Květy zla)
	-	Každý svou chiméru (Malé básně v próze)
	-	Klenoty (Květy zla)
	-	Krása (Květy zla)
	-	Majáky (Květy zla)
	-	Maska (Květy zla)
	-	Miluji vzpomínku (Květy zla)
	-	Minulý život (Květy zla)
	-	Mlhy a deště (Květy zla)
	-	Mrcha (Květy zla)
	-	Mršina (Květy zla)
	-	Nehodný mnich (Květy zla)
	-	Nemocná můza (Květy zla)
	-	Nepřítel (Květy zla)
	-	O jedné hodině zrána (Malé básně v próze)
	-	Obryně (Květy zla)
	-	Opíjejte se! (Malé básně v próze), Opíjejte se! (Malé básně v próze) (2)
	-	Osud (Květy zla)
	-	Ó, já tě zbožňuji (Květy zla)
	-	Pes a flakon (Malé básně v próze)
	-	Posedlost (Květy zla)
	-	Proměny upírovy (Květy zla)
	-	Rusovlasé žebračce (Květy zla)
	-	Sed non satiata (Květy zla)
	-	Špatný sklenář (Malé básně v próze)
	-	Tancující had (Květy zla)
	-	Ty, ženo nečistá (Květy zla)
	-	Umělcovo confiteor (Malé básně v próze)
	-	V těch šatech vlnivých (Květy zla)
	-	Vlasy (Květy zla)
	-	Vtipkář (Malé básně v próze)
	-	Vzlétání (Květy zla)
	-	Vztahy (Květy zla)
	-	Záhuba (Květy zla)
	-	Zdechlina (Květy zla)
	-	Zoufání stařeny (Malé básně v próze)
	-	Žehnání (Květy zla)