Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• existuje více českých překladů této básně:
  • Svatopluk Kadlec - Ty, ženo nečistá
  • Vladimír Mikeš - Svět do postele chceš

Ty, ženo nečistá / Svět do postele chceš ve francouzském originálu

Tu mettrais l'univers entier dans ta ruelle,
Femme impure! L'ennui rend ton âme cruelle.
Pour exercer tes dents à ce jeu singulier,
Il te faut chaque jour un coeur au râtelier.
Tes yeux, illuminés ainsi que des boutiques
Et des ifs flamboyants dans les fêtes publiques,
Usent insolemment d'un pouvoir emprunté,
Sans connaître jamais la loi de leur beauté.

Machine aveugle et sourde, en cruautés féconde!
Salutaire instrument, buveur du sang du monde,
Comment n'as-tu pas honte et comment n'as-tu pas
Devant tous les miroirs vu pâlir tes appas?
La grandeur de ce mal où tu te crois savante
Ne t'a donc jamais fait reculer d'épouvante,
Quand la nature, grande en ses desseins cachés
De toi se sert, ô femme, ô reine des péchés,
- De toi, vil animal, - pour pétrir un génie?

O fangeuse grandeur! sublime ignominie!

***

Ty, ženo nečistá v překladu Svatopluka Kadlece

Ty, ženo nečistá, bys spala s všemi všudy!
Tvá duše bez citu se zatvrzuje z nudy.
Aby tvůj krutý zub v té zvláštní hře byl jist,
on denně někomu to srdce musí hrýzt.
Tvé oči, zářící jak krámy v chvíli šera
či pyramidy svěc v dnech slávy za večera,
se chlubí nestoudně jen cizím zářením,
nepoznávajíce řád krásy vlastní jim.

Ty stroji bezduchý, jejž žene krutost kletá,
zázračný nástroji, pijáku krve světa!
Ach, což se nestydíš, což nespatřilas snad
v těch všechněch zrcadlech svá kouzla uvadat?
A velkost toho zla, v němž - myslíš - znáš se zcela,
tě nikdy v úzkosti zpět couvnout nepřiměla,
když mocná Příroda, v svých plánech veliká,
chtíc hnísti genia, se k tobě utíká,
ty kněžno neřesti, ty tvore bez jména?

Ó hanbo vznešená, ó slávo pokálená!

***

Svět do postele chceš v překladu Vladimíra Mikeše

Svět do postele chceš, nikým bys nepohrdla,
ty krutá ohavo! Z nudy ti duše ztvrdla.
To je cvik pro zuby v téhle podivné hře,
každý den dostaneš po srdci do žebře.
Tvé oči, zářící jak osvětlené krámy,
jak o slavnostních dnech stojany s lampičkami,
si drze půjčují moc opanovávat,
ale to nevědí, že krása má svůj řád.

Jsi slepý, hluchý stroj. Jsi nelítostná sketa!
Prospěšný nástroji, pijavko krve světa,
a ty se nestydíš? Zeptej se zrcadla,
řekne, že krása ti pořádně povadla.
Copak ty opravdu necítíš hrůzu ze zla,
všecku tu obludnost, kterou jsi vynalezla?
Příroda má s tebou své skryté záměry,
chce užít, královno neřesti, hetéry
k hnětení génia!, ubohý živočichu.

Ty hanbo nestoudná! ty slávo s blátem hříchu!