Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: Elévation (Les Fleurs du Mal)
• v českém překladu vyšlo pod více názvy - Svatopluk Kadlec a Ivan Slavík přeložili báseň jako Vzlétání, Vítězslav Nezval jako Elevace, Jaroslav Vrchlický jako Povznesení a konečně Jaroslav Goll jako Vzhůru!

Vzlétání / Elevace / Povznesení / Vzhůru! ve francouzském originálu

Au-dessus des étangs, au-dessus des vallées,
Des montagnes, des bois, des nuages, des mers,
Par delà le soleil, par delà les éthers,
Par delà les confins des sphères étoilées,

Mon esprit, tu te meus avec agilité,
Et, comme un bon nageur qui se pâme dans l'onde,
Tu sillonnes gaiement l'immensité profonde
Avec une indicible et mâle volupté.

Envole-toi bien loin de ces miasmes morbides;
Va te purifier dans l'air supérieur,
Et bois, comme une pure et divine liqueur,
Le feu clair qui remplit les espaces limpides.

Derrière les ennuis et les vastes chagrins
Qui chargent de leur poids l'existence brumeuse,
Heureux celui qui peut d'une aile vigoureuse
S'élancer vers les champs lumineux et sereins;

Celui dont les pensers, comme des alouettes,
Vers les cieux le matin prennent un libre essor,
- Qui plane sur la vie, et comprend sans effort
Le langage des fleurs et des choses muettes!

***

Vzlétání v překladu Svatopluka Kadlece

Vysoko nad doly, vysoko nad jezery,
nad lesy, nad moři a nad pohořími,
daleko za sluncem, za kraji prázdnými,
za samým etherem, kde končí hvězdné sféry,

se vlníš, duchu můj, pln hybné jarosti,
jak plavec, který rád se dává proudem nésti,
hlubokou nesmírnost tam brázdíš v mužném štěstí,
s nevylíčitelnou opojnou radostí.

Vzleť nad ty miasmy, ze kterých zhouba dýše,
do vyšších prostorů se rozleť očistit
a jako božský mok pij dlouze jasný svit,
plnící průhledné, jak křišťál čisté výše.

Je šťasten, kdo je s to se z nud a stálých běd,
svou tíhou tlačících mlhavý život k zemi,
velkými, širými, mocnými perutěmi
k těm světlým krajinám svobodně rozletět!

Ten, jehož myšlenky se zrána v šťastném vzletu
tak jako skřivani vstříc nebi vznesou hned,
kdo krouží nad žitím a je s to rozumět
tichému hovoru němých věcí a květů!

***

Vzlétání v překladu Ivana Slavíka

Nad lesy, úvaly, nad moři, nad jezery,
nad vysočinou hor, nad hradbou oblaků,
až někam ke slunci, éteru bez mraků,
až někam v zámezí samotné hvězdné sféry,

vznášiš se, duše má, mrštná a mrštnější,
jak plavec, jenž se rád s divokou vlnou snoubí
a brázdí vesele tu nekonečnou hloubi
s opojnou mužností, nesdílnou rozkoší.

Pryč z chorých výparů odlétej výš a výše,
očisť se ve vzduchu závratných prostorů,
napij se čistého božského likéru,
plamenů průzračné, krišťálů vzdušné říše.

Šťasten, kdo od nudy a nekonečných muk,
jež člověk, mlžný stín, už málem neunese,
rozmachem křídel svých do výšek odtrhne se,
do záře světelných a nestřísněných luk;

ten, jehož myšlenky jak skřivani v svém letu
hned ranní obloze svobodne vystoupí,
kdo krouží nad světem a snadno pochopí
řeč věcí beze slov a jazyk němých květů.

***

Elevace v překladu Vítězslava Nezvala

Tam nad údolími a lesy, nad krátery,
až k mrakům nad moře a jejich nádheru,
až k slunci nad prostor a za hráz éteru,
kde končí nejzazší mez dní a hvězdné sféry,

se bystře povznášíš, můj duchu, k volnosti -
a jako plavčík, jenž se vrhá do pěn víru,
se hroužíš vesele a šťastně do vesmíru
a citíš závratné a mužné radosti.

Jen odleť daleko, pryč od nakažliviny,
jen jdi a očisť se ve vzduchu hvězdných sfér
a pij jak božský líh ten oheň hvězdných ker,
jež víří v prostoru a nevrhají stíny.

Daleko od nudy a pak již bez hoře,
jež padlo na život jak příliš těžký hřídel,
je šťasten ten, kdo smí svým rozmáchnutím křídel
se vznésti do krajin, jež svítí nahoře,

ten, jehož myšlenky jak skřivánkové z klecí
se ráno rozletí tam vzhůru nad chlumy,
- jenž vzlétl nad život a jasně rozumí
i řeči květinek i řeči němých věcí!

***

Povznesení v překladu Jaroslava Vrchlického

Výš nad rybníky, nad údolí výše,
nad hory, lesy, mraky, nad moře,
nad slunce, ether v jeho prostoře
a daleko nad zářivých hvězd říše

můj duchu letíš v čilé veselosti,
jak dobrý plavec, jenž ve vlnách hýří;
tě nevýslovná rozkoš mužná šíří,
když brázdíš hlubé vlny nesměrnosti.

Ó povzleť v čistší ether čilým ruchem
výš, stále výš nad ostré výpary,
pij božské ty a čisté nektary,
ten oheň ryzí, který proudí vzduchem!

Jež závažím náš mhavý život tíží,
nech nudu pod sebou a bolesti!
Jak šťastný ten, kdo můž' se povznésti
ve pole jasu, světla bez obtíží!

Ten, jehož myšlénky v skřivánčím letu
se volně povznášejí v nebe ranní,
kdo pochopiti můž' bez namahání
řeč němých předmětů a hovor květů!

***

Vzhůru! v překladu Jaroslava Golla

Nad hory nad doly, nad vody, nad bory,
nad řeky, jezera, nad moře hladinu,
nad mraky, nad slunce, v étheru končinu,
nad sféry hvězdnaté, prostorem v prostory

Se neseš, duchu můj! vždy dál, vždy výš a výš!
Jak plavec mistrný, když opíjí ho vlna
(ó! rozkoš nad slovo a mužné síly plná!),
rád brázdíš hlubokou tu nekonečna říš.

Výš zemských výparů, dech nákazy kde vane,
se vzhůru povznášej, v tom zdroji noř se, myj,
kde vzduch je nejčistší, ten božský nápoj pij,
ten oheň křištálný, jenž v jasných sférách plane!

A vzhůru nad nudu a kruté bolesti,
jež k zemi mlhavé vždy táhnou duši lidskou,
jak šťasten, křídel svých kdo silou elastickou
v ta pole zářivá se může povznésti!

Kdo můž svou myšlenkou se volně dáti v lety,
jak ranní oblohou se skřivan nese výše,
a vznesen nad život kdo porozumí, slyše
i němou mluvit věc i hovořiti květy.