Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo mi 50 a už čtyři roky jsem neměl žádnou ženskou. Ani žádnou kamarádku. Pokukoval jsem po nich, když jsem je míjel na ulici nebo kdekoli jsem je potkal, ale sledoval jsem je bez touhy a s pocitem marnosti. Pravidelně jsem masturboval, ale představa vztahu s ženou - dokonce i v platonické rovině - přesahovala mou fantazii. Měl jsem šestiletou nemanželskou dceru. Žila se svou matkou a já jsem platil alimenty. Kdysi dávno jsem byl ženatý, to mi bylo 35. Toto manželství vydrželo dva a půl roku. Manželka se se mnou rozvedla. Zamilovaný jsem byl jen jednou. Zemřela na akutní alkoholismus. Bylo jí tehdy 48, mně 38. Moje žena byla o dvanáct let mladší než já. Věřím tomu, že ani ona už nežije, i když jistý si nejsem. Psala mi dlouhý dopis o každých Vánocích ještě šest let poté, co jsme se rozvedli. Nikdy jsem neodpověděl.
Nevím přesně, kdy jsem poprvé spatřil Lýdii Vanceovou. Bylo to asi před šesti lety; já jsem zrovna po dvanácti letech přestal být poštovním úředníkem a zkoušel to jako spisovatel. Měl jsem strach a pil víc než kdy jindy. Pokoušel jsem se o svůj první román. Během psaní jsem každou noc vypil půllitr whisky a dvanáct plechovek piva. Kouřil jsem levné doutníky, psal, pil a poslouchal v rádiu vážnou hudbu až do svítání. dal jsem si za úkol deset stránek za noc, ale nikdy jsem až do dalšího dne netušil, kolik už mám napsáno. Ráno jsem vstal, vyzvracel se, potom jsem šel do obýváku a podíval se na pohovku, kolik tam leží stánek. Pokaždé jsem svou desítku překročil. Někdy tam leželo sedmnáct, osmnáct, třiadvacet, pětadvacet stránek. Samozřejmě bylo nutné práci za každou noc probrat nebo vyhodit. Trvalo mi dvacet jedna nocí, než jsem napsal svůj první román.
Majitelé domu, ve kterém jsem tehdy žil, co bydleli vzadu, si mysleli, že jsem cvok. Pokaždé, když jsem se ráno probudil, stál na verandě velký hnědý papírový pytel. Obsah býval různý, ale většinou v těch pytlích byla rajčata, ředkvičky,pomeranče, zelená cibule, plechovky s polévkou, červená cibule. Popíjel jsem s nimi každý druhý večer pivo až do čtyř nebo do pěti ráno. Starý pán vždycky vašel ven a jeho paní a já jsme se drželi za ruce a já ji občas políbil. Vždycky jsem jí dal ve dveřích velkou pusu. Byla celá vrásčitá, ale nemohla tomu odolat. Byla to katolička, a vypadala roztomile. když si nasadila svůj růžový klobouk a šla v neděli ráno do kostela.

Čtenářský deník	-	Poštovní úřad, Poštovní úřad (2)
	-	Šunkový nářez, Šunkový nářez (2)
	-	Všechny řitě světa i ta má
	-	Ženy

Čítanka	-	Hollywood
	-	Kopulující mořská panna z Venice, Kalifornie
	-	Všechny řitě světa i ta má
	-	Ženy