Menu
Dickens Charles (*07.02.1812 - †09.06.1870)
Kronika Pickwickova klubu
Ačkoliv tento obyčej postihl zákaz a klec již dnes kryje bednění, strašlivé a zoufalé poměry těchto nešťastníků se nijak nezměnily. Netrpíme již, aby se u vězeňské brány dovolávali dobročinnosti a soucitu chodců, ale k ústě a obdivu příštích věků jsme ještě stále ze stránek zákoníku nevymazali spravedlivý a blahodárný zákon, který stanoví, že prohnaného podvodníka je dlužno živit a šatit, kdežto nemajetný dlužník se má ponechat smrti hladem a zimou. To není výmysl. Nemine ani týden, aby v každém z našich vězení dlužníků nehrozila některým z těchto lidí neodvratná smrt zdlouhavými mukami nouze a hladu, kdyby jim spoluvězňové nepomáhali. Pan Pickwick přemítal o všech těchto věcech, zatím co stopal po úzkém schodišti, k jehož patě ho pan Roker dovedl, a ponenáhlu se vybičoval až k bodu varu; a úvahy o tom všem ho rozčilily takovou měrou, že vtrhl do pokoje, kam ho pan Roker poslal, dřív než si stačil v paměti přesně ujasnit, kde vlastně je a co tam chce. Celkový vzhled místnosti ho však naráz přivedl k sobě; ale sotva zavadil zrakem o postavu muže, který dumal u vyhaslého a zaprášeného krbu, pustil klobouk na zem, úžasem zkoprněl a strnul bez hnutí jako solný sloup.
Ano! V rozedraných hadrech a bez kabátu, v obyčejné kalikové košili plesnivě žluté a jeden cár, s vlasy spadlými do obličeje a rysy utrpením ztrhanými a hlady vychrtlými tam seděl pan Alfred Jingle, podpíral si rukou bradu, zíral upřeně do krbu a celý jeho zjev mluvil o bídě a zoufalství.
Blízko něho se nedbale opíral o zeď rozložitý venkovan, pošvihoval si zchátralým loveckým bičíkem přes holínku, která mu zdobila pravou nohu, kdežto levá mu vězela ve staré bačkoře (neboť se oblékal s přestávkami). Koně, psi a pití, jedno s druhým ho přivedlo až sem. Na své jediné botě měl zrezivělou ostruhu, již bodal do prázdna, zároveň se s chutí do boty švihal a brumlal si některé z výrazů, jimiž jezdec pobízí koně. Tu chvíli jel v duchu nějaký krkolomný překáýkový dostih. Ubožák! Nikdy nejel závod na nejrychlejším zvířeti ze svých nákladných stájí ani z poloviny tak rychle, jako se řítil po šikmé dráze, která skončila ve Fleetském vězení!
Na protější straně pokoje seděl na dřevěné truhličce jakýsi stařec s očima přikovanýma k podlaze a s tváří, do níž se vryl neměnný výraz propastně beznadějného zoufalství. Holčička - jeho malá vnučka - se točila kolem něho a tisícerými dětinskými nápady se snažila upoutat jeho pozornost, ale stařec neviděl ani neslyšel. Hlas, který mu zazníval jako hudba, i oči, které mu bývali světlem, mu už nerozehřívaly smysly. Údy se mu chorobně chvěly a mysl jako by mu ochrnula.
Zdroj: kissselka, 10.04.2005
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Charles Dickens - Kronika Pickwickova klubu
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
Tolstoj beroun návod na přípravu husitské války muž který se rozpadl Barí,syn Kazanův blok lyžařský zájezd Teplouš pohádkový příběh démon zvrácenosti 12 let jedináček dětská empirismus don carlos lakonicky jana eyrová golding erben poklad člověk ve futrálu tulipán o zimě Monet zvoník u matky boží drašar a je to v kapse kostky jsou vrženy bezchybná kupec benátský
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 725 114 925
Odezva: 0.05 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2025 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí