Menu
Dickens Charles (*07.02.1812 - †09.06.1870)
Kronika Pickwickova klubu
Ačkoliv tento obyčej postihl zákaz a klec již dnes kryje bednění, strašlivé a zoufalé poměry těchto nešťastníků se nijak nezměnily. Netrpíme již, aby se u vězeňské brány dovolávali dobročinnosti a soucitu chodců, ale k ústě a obdivu příštích věků jsme ještě stále ze stránek zákoníku nevymazali spravedlivý a blahodárný zákon, který stanoví, že prohnaného podvodníka je dlužno živit a šatit, kdežto nemajetný dlužník se má ponechat smrti hladem a zimou. To není výmysl. Nemine ani týden, aby v každém z našich vězení dlužníků nehrozila některým z těchto lidí neodvratná smrt zdlouhavými mukami nouze a hladu, kdyby jim spoluvězňové nepomáhali. Pan Pickwick přemítal o všech těchto věcech, zatím co stopal po úzkém schodišti, k jehož patě ho pan Roker dovedl, a ponenáhlu se vybičoval až k bodu varu; a úvahy o tom všem ho rozčilily takovou měrou, že vtrhl do pokoje, kam ho pan Roker poslal, dřív než si stačil v paměti přesně ujasnit, kde vlastně je a co tam chce. Celkový vzhled místnosti ho však naráz přivedl k sobě; ale sotva zavadil zrakem o postavu muže, který dumal u vyhaslého a zaprášeného krbu, pustil klobouk na zem, úžasem zkoprněl a strnul bez hnutí jako solný sloup.
Ano! V rozedraných hadrech a bez kabátu, v obyčejné kalikové košili plesnivě žluté a jeden cár, s vlasy spadlými do obličeje a rysy utrpením ztrhanými a hlady vychrtlými tam seděl pan Alfred Jingle, podpíral si rukou bradu, zíral upřeně do krbu a celý jeho zjev mluvil o bídě a zoufalství.
Blízko něho se nedbale opíral o zeď rozložitý venkovan, pošvihoval si zchátralým loveckým bičíkem přes holínku, která mu zdobila pravou nohu, kdežto levá mu vězela ve staré bačkoře (neboť se oblékal s přestávkami). Koně, psi a pití, jedno s druhým ho přivedlo až sem. Na své jediné botě měl zrezivělou ostruhu, již bodal do prázdna, zároveň se s chutí do boty švihal a brumlal si některé z výrazů, jimiž jezdec pobízí koně. Tu chvíli jel v duchu nějaký krkolomný překáýkový dostih. Ubožák! Nikdy nejel závod na nejrychlejším zvířeti ze svých nákladných stájí ani z poloviny tak rychle, jako se řítil po šikmé dráze, která skončila ve Fleetském vězení!
Na protější straně pokoje seděl na dřevěné truhličce jakýsi stařec s očima přikovanýma k podlaze a s tváří, do níž se vryl neměnný výraz propastně beznadějného zoufalství. Holčička - jeho malá vnučka - se točila kolem něho a tisícerými dětinskými nápady se snažila upoutat jeho pozornost, ale stařec neviděl ani neslyšel. Hlas, který mu zazníval jako hudba, i oči, které mu bývali světlem, mu už nerozehřívaly smysly. Údy se mu chorobně chvěly a mysl jako by mu ochrnula.
Zdroj: kissselka, 10.04.2005
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Charles Dickens - Kronika Pickwickova klubu
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (1,5)
- vedralova.k (0,5)
Štítky
slepota vypravěčský styl chicago sousedé psací stůl exodus bible Příšerné příběhy Přírodopis mlýnek na kávu morfium newtonův taylor Hurikán bouře mečů zadek výročí hamlet kralevic Kartouza parmská motorky můj+koníček Zaklínač věčný oheň Hana Polyfémos seznamovací kurz moře nestvůr morfologie respekt Škol knihomol Jean-Paul Sartre
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 714 996 385
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí