Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bromova další slova byla sotva slyšitelná a neurčitá. "Dobrá..." Pohnul ochablou paží. "Teď... omyj mi tím vínem pravou ruku."
"Co..." chtěl se zeptat Eragon.
"Na nic se neptej! Mám málo času." Eragon zmateně odzátkoval měch a polil Bromovi dlaň. Vmasíroval víno starci do kůže a rozetřel je i kolem prstů a po hřbetu ruky. "Víc," zachroptěl Brom. Eragon mu na ruku znovu šplíchl víno. Silně ji drhnul, dokud z Bromovy dlaně nezačala pouštět hnědá barva. Pak přestal a úžasem otevřel ústa dokořán. Na Bromově dlani se objevila gedwëy ignasia.
"Ty jsi Jezdec?" zeptal se nevěřícně.
Bromovi po tváři přelétl bolestný úsměv. "Kdysi dávno to bývala pravda... ale už není. Když jsem byl mladý... mladší, něž jsi ty, vybrali mě... vybrali si mě Jezdci, abych se stal jedním z nich. Během výcviku jsem se spřátelil s jedním učedníkem... Morzanem, to bylo ještě před tím, než se stal Křivopřísežníkem." Eragon zalapal po dechu - to přece bylo před více nž sto lety. "Pak nás ale zradil a přidal se ke Galbatorixovi... a v boji o Dorú Areabu - město na Vroengardu - byla moje mladá dračice zabita. Jmenovala se... Safira."
"Proč jsi mi to neřekl dřív?" zeptal se tiše Eragon.
Brom se zasmál. "Protože... to nebylo potřeba." Odmlčel se. Těžko se mu dýchalo. Ruce měl sevřené. "Jsem starý, Eragone... tak starý. I když můj drak zemřel, měl jsem delší život než většina lidí. Nevíš, jaké to je, dožít se takového věku, ohlédnout se a zjistit, že si na mnohé už ani nepamatuješ; pak pohlédnout před sebe a vědět, že před tebou leží ještě mnoho let... Po všech těch letech stále truchlím po své Safiře... a nenávidím Galbatorixe za to, o co mě připravil." Jeho rozrušené oči se zavrtaly do Eragona, když mu naléhavě radil: "Nedovol, aby se totéž stalo tobě. Nedovol! Hlídej Safiru svým vlastním životem, protože bez ní bys už neměl pro co žít."