Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický
• název originálu: Portrait

Jen v tazích tváře krása všecka není,
máť ona tajemství, jež srdce chytí,
jak jemná vůně máty plná snění,
již nespatří hned každý, ale cítí.

Je hnědá, nervosní, s bledýma rtoma,
do zvláštních tahů se jí pýcha skryla,
jí ve zraku je poesie doma
a v slabém těle netušená síla.

Své slzy halí v masku svého smíchu,
leč poznáš, bol jak se ji v hlasu chvěje,
jak chodí tam ve závoji a tichu,
jak poraněný holub lesem spěje.

A její smích se lehkým zdá, je svěží,
že perlový lesk jeho klame snadno,
po čilém jejím rtu jak zlato běží,
než dvakrát zazní, zří tvé duši na dno.

Duch její žene vás a vtlačí se vám v duši,
stín její chodí s vámi, jak jej zmoci?
zvuk její řeči ucho stále tuší,
zní v prázdné jizbě, kam vkročíte v noci.

Jest kouzlo v ní jak v prosté písni z lidu,
jíž nápěv s refrainem zní nevesele,
leč ovládne vás, srdce prosté klidu
sní o ní, zpívá, jest jí plno, celé.

Podobizna ve francouzském originálu (Portrait)

La beauté n'est pas toute aux lignes du visage.
La sienne est un mystère étrange et saisissant;
C'est la subtile odeur de la menthe sauvage:
On ne l'aperçoit pas tout d'abord, on la sent.

Elle est brune et nerveuse, elle est pâle et petite;
Ses traits irréguliers sont empreints de fierté;
Dans ses yeux lumineux la poésie habite,
Et son corps frêle enferme un courage indompté.

Elle masque ses pleurs d'une gaîté vaillante;
On devine pourtant la douleur dans sa voix,
On l'entend y passer voilée et palpitante
Comme un ramier blessé qui traverse les bois...

Mais son rire est si frais et paraît si facile,
Qu'on se laisse tromper par son éclat perlé,
Et ce franc rire d'or sur sa lèvre mobile
N'a pas tinté deux fois qu'on est ensorcelé.

Son esprit vous imprègne et doucement vous hante:
On vient de la quitter, son fantôme vous suit;
On croit entendre encor sa parole vibrante
Peupler le logis vide où l'on rentre à la nuit.

Elle a le charme intime et fort d'un chant rustique.
Simple est la mélodie et triste le refrain,
Mais on est lentement pris par cette musique;
On la chante, on en rêve, on en a le cœur plein.