Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

***

Tehdy jsem také začal psáti deník, v němž jsem zaznamenával každodenní práce. Z počátku jsem měl příliš rozrušenou mysl a naprostý nedostatek času, ale potom mi vždy zbyla chvíle pro zápisy. Nalezli byste ovšem na jeho stránkách nejednu pošetilou myšlenku a zbytečnou podrobnost, ale tehdy mělo vše svůj význam. Když jsem později měl stůl a židli a obydlí vybavené tak, že jsem se cítil spokojen, přibývalo i stránek v deníku až do toho dne, kdy mi došel inkoust. Opíši zde několik míst.

Výňatek z deníku.

4. listopadu

Ráno jsem si rozdělil pracovní dobu. Určil jsem čas pro vycházku s puškou, čas k spánku a čas k zábavě. Denně jsem dvě až tři hodiny s puškou venku - neprší-li, samozřejmě! Pak pracuji do jedenácti hodin, potom se najím a od dvanácti do dvou spím, ježto vedro nedovoluje pobyt v přírodě, ani práci. K večeru opět pracuji. Celý dnešek jsem se zaměstnával výrobou stolu. Jsem ještě ubohý řemeslník, ale čas a nutnost mne ustavičně zdokonalují. Za několik měsíců se ze mne stane dobrý mechanik. Myslím, že stejně by se dařilo všem lidem.

5. listopadu

Vyšel jsem si s puškou a se psem na lov. Zastřelil jsem divokou kočku. Maso prabídné, kožišinka měkoučká. Stahuji, vydělávám a schovávám kožišiny všech zvířat, které zastřelím. Na zpáteční cestě po mořském břehu jsem viděl mnoho neznámých druhů mořských ptáků, ale polekal jsem se bezmála, vida několik tuleňů. V prvním okamžiku jsem nevěděl, jaká zvířata to jsou, a když jsem se k nim chtěl přiblížiti, utekla rychle do moře. Unikli mi!

6. listopadu

Po ranní procházce jsem dokončil stůl. Nelíbí se mi však ani trochu. Jednou později si udělám jiný, hezčí.

7. listopadu

Nastalo pěkné počasí a trvá nadále.

19. listopadu

Od sedmého do dvanáctého jsem vyráběl židli. Jedenáctého byla neděle. Zrobil jsem přijatelné sedátko, ale nelíbilo se mi, a proto jsem je několikrát rozebral a předělal. Zapomněl jsem světit neděle. Neudělal jsem si na kolu vruby a teď nevím, kolikátého a jaký den máme. Odhaduji to jen. Dnes jsem začal kopati za stanem do skály, abych si opatřil více místa. Potřeboval bych k této práci tři věci: krumpáč, lopatu a trakař, nebo aspoň koš. Prozatím jsem tedy nechal práce a přemýšlím, jak odpomoci tomu nedostatku. Musím si udělat vhodné nástroje. Místo krumpáče užiji železných sochorů. Jsou těžké, ale půjde to. Nevím pořád ještě, jak udělám rýč nebo lopatu. Bez té se neobejdu a musím ji mít!

20. listopadu

Na procházce lesem jsem nalezl strom nazývaný v Brazílii "železným stromem". Při nejmenším se mu tenhle nesmírně podobá. Má ukrutně tvrdé dřevo. Po dlouhé námaze se mi podařilo odštípnout z něho třísku. Při tom jsem skoro zkazil nejlepší sekeru. Přinesl jsem domů pořádný kus toho dřeva, ale pronesl jsem se náležitě, poněvadž je nejen tvrdé, nýbrž i velmi těžké.

Výroba lopaty trvá dlouho. Pro neobyčejnou tvrdost dřeva opracovávám kousek po kousku.

21. listopadu

Lopata je hotova. Násada je přesně taková, jaké se vyrábějí v Evropě. Dolejšek by měl býti železný a obávám se, že mi dřevěná, plochá a nabroušená deska nevydrží dlouho. Teď ještě potřebuji trakař. Pokoušel jsem se zhotovit koš, ale, dělej co dělej, neumím to, a pak nemám ohebných větví, jakých se užívá k výrobě proutěného zboží. Ještě jsem nenalezl nic, čím bych je nahradil. Radvanec jsem udělal celý až na kolečko. Nemám ani ponětí, jak si počínat, a vidím už teď, že bych nedovedl zhotovit železné klínky do osy kola. Nechám toho prozatím a vykopanou zemi budu vynášet z jeskyně v takových necičkách, v jakých zedníci nosívají maltu. Necky se mi povedly znamenitě.

23. listopadu

Zatím co jsem vyráběl pomocné nástroje, stála všechna ostatní práce. Teď zase pracuji o svém úkolu pravidelně a denně, pokud mi stačí síly a čas.

6. prosince

Strávil jsem osmnáct dní prohlubováním a rozšiřováním jeskyně za stanem. Musí být tak velká, aby se do ní vešly všechny věci a zásoby.
Poznámka: Po celou dobu práce v jeskyni, která mi bude skladištěm, sklepem, jídelnou i kuchyní, jsem se skoro nehnul z ohrady. Bydlím stále ještě ve stanu, ale v době dešťů se asi neubráním, aby mi tam vnikala voda. Proto jsem přikryl celou ohradu břevny a větvemi. Vypadá nyní jako došková chalupa, ale má prostá střecha zadrží alespoň část vodních přívalů.

10. prosince

Již jsem si myslil, že se má práce v jeskyni skončila a radoval jsem se, ale najednou se zčistajasna sesula velká část stropu a zadní stěny. Množství navalené hlíny mne polekalo. Co kdybych byl ležel pod tou stěnou? Už bych nebyl potřeboval hrobníka. Tato nehoda mi přidělala mnoho práce. Musil jsem vynášet všechnu sesutou hlínu a potom podepřít důkladně strop, aby mne již nikdy neohrožoval svými rozmary.

11. prosince

Dnes jsem se pustil do vybedňování jeskyně. Ke stěnám po obou stranách jsem postavil dva sloupy kolmo ke stropu a nahoře jsem je opatřil dvěma prkny položenými křížem na sebe. Dokončím to zítra a v příštím týdnu postavím ještě několik takových sloupů s prkennými hlavicemi.

17. prosince

Strop je zajištěn, sloupy stojí pěkně v řadě a rozdělují obě stěny jeskyně.

20. prosince

V uplynulých třech dnech jsem zhotovil přihrádky mezi sloupy a police. Natloukl jsem do nich také mnoho skob, na které jsem zavěsil pušky a vše, co může či má viset. Teď už tu mám pořádek. Dnes odnáším do jeskyně všechny zásoby a ukládám je do regálů. Zařizuji se jak mohu. Z několika prken jsem pečlivě sroubil pořádný kuchyňský stůl a na ten jsem položil potraviny; ale poněvadž se ukázalo, že je příliš malý, udělal jsem honem ještě jeden.

24. prosince

Prší celou noc a celý den jako z konve. Ani jsem se nehnul z domova.

25. prosince

Déšť nepřestává, naopak ho přibývá!

26. prosince

Ochladilo se, ale déšť ustal. Je příjemněji.

27. prosince

Na lovu jsem zastřelil menší kozu a jinou jsem poranil tak, že mi nemohla utéci. Přivedl jsem ji domů a později ji zabiji. Ovázal jsem jí nohu, podložil prkénkem a pokusím se ji vyléčit. Má zlomenou kost.
Pozdější poznámka: Léčil jsem kůzle tak pečlivě, že se uzdravilo. Noha srostla a zesílila. Při tomto ošetřování kozička zkrotla a žere trávu před dveřmi. Nechce ani utéci. Nyní po prvé mi napadá, že bych si mohl ochočit několik koz, abych měl mléko, sýr a jinou potravu, až mi dojde střelivo a nebudu se moci zásobovati lovem.

28., 29., 30. prosince

Nesnesitelná vedra, ani nejslabší vánek. Nemohl jsem celé dny vyjíti z domu. Ve dne jsem ležel a večer jsem na chvíli vycházel před ohradu a do nejbližšího okolí. Dnes však jsem zašel poněkud dále do údolí, směřujícího do středu ostrova, a spatřil tam celé stádo koz. Byly nesmírně plaché, ale předsevzal jsem si, že si jich několik nadeženu, buď sám, anebo s pomocí psa.

2. ledna

Poštval jsem psa na kozy v údolí, ale zmýlil jsem se. Pes není pro lov. Jakmile se kozy obrátily proti němu, zvětřil nebezpečí a utekl. Již se k nim nechce přiblížit.

3. ledna

Začal jsem stavět palisádovou ohradu. Udělám ji hodně silnou a vysokou, neboť se stále obávám útoku divochů anebo dravců. Pozdější poznámka: Ohradu jsem již popsal. Pracoval jsem na ní od třetího do čtrnáctého ledna a značně jsem ji podle pozdějších plánů zdokonalil. Když jsem ji dokončil a zdvojil její sílu, obloživ ji drnem, přesvědčil jsem se, že ji nikdo nenalezne. S břehu jsem ji vůbec nepostřehl, ačkoli jsem přesně věděl, kde ji mám hledat. Nikdo si tedy nevšimne, že někdo obývá ostrov. Později se ukázalo, že jsem jednal moudře.

Když nepršelo nebo slunce příliš nepražilo, chodíval jsem denně do lesů a často jsem nalezl ledacos užitečného. Jednou jsem objevil druh divokých holubů, kteří hnízdí v skalních děrách a nikoli v korunách stromů jako holubi lesní. Doufal jsem, že je ochočím, poněvadž se jejich způsob života podobá životu domácích holubů. Vybral jsem několik hnízd, mláďata jsem přinesl domů a krmil je. Ale když povyrostla, všechna odletěla. Snad pro nedostatek krmiva, neboť jsem opravdu neměl čím je nasytit. Potom jsem chodíval častěji ke skalám, v nichž hnízdili, a vybíraje hnízda, opatřoval jsem si chutné maso.

V době, kdy jsem dával domácnost do pořádku, denně jsem poznával, že mi chybí ještě mnoho nezbytných věcí. Z počátku jsem pochyboval, zdali se mi podaří vyrobiti je vlastnoručně, a některé předměty jsem si opravdu nikdy nepořídil. Neuměl jsem na příklad nikdy udělati sud s obručemi. Měl jsem několik menších soudků, ale nikdy jsem podle nich nevyrobil nic kloudného, ačkoli jsem o to usiloval několik týdnů. Nepodařilo se mi zasaditi dužiny do dna tak pevně, aby voda nevytékala, a proto jsem toho po čase zanechal.

K sedmé hodině se obyčejně stmívalo a musil jsem si lehnout a spát. Byl bych potřeboval svíčky. Vzpomněl jsem si na vosk, který jsem měl na útěku z otroctví v Africe, a litoval jsem, že nyní nemám nic. Střádal jsem alespoň lůj. Kdykoli jsem zabil kozu, vždy mi zbylo trochu tuku a ten jsem ukládal do hliněné nádoby, kterou jsem sám uhnětl a vypálil na slunci. Potom jsem do nádoby zastrčil svinutý pramen koudele jako knot a tak jsem si zhotovil lampu. Nehořela jasně a klidně jako svíčka nebo petrolej, ale přece jen svítila a musil jsem být spokojen.
Při velkém pořádání zásob a věcí jsem nalezl pytlík, v němž bývalo obilí pro drůbež. Nyní v něm zbyly toliko slupky a prach, neboť vše ostatní sežraly krysy. Chtěje užíti váčku k jinému účelu, vysypal jsem zbytek obsahu před ohradu. Stalo se to asi jednou před velkými dešti, nevím ani přesně kdy, a byl bych si na to již ani nevzpomněl, ale kteréhosi rána, když jsem obcházel hradbu, jsem k svému největšímu překvapení zjistil, že u palisádové stěny roste asi dvanáct stonků obilí s drobnými klásky dokonale zeleného ječmene, jak jsem jej znal z polí ve vlasti.

Počkal jsem, až klasy dozrají, a koncem června jsem je utrhal a zrno vydrobil. Uložil jsem opatrně všechna zrnečka a na jaře jsem je opět zašil do zvláště připraveného a obdělaného políčka, doufaje, že se mi urodí tolik, abych si mohl semlíti mouku a upéci chléb. Ale teprve po čtvrté žni na konci čtvrtého roku jsem sklidil tolik obilí, že jsem mohl část dáti stranou pro kuchyni. Zavinil jsem ovšem tuto malou úrodu sám, neboť v druhém roce mne opustila trpělivost a zašil jsem zrno hned na začátku suchého období, místo abych čekal na deště. Samozřejmé obilí toho roku vůbec nevzešlo.

Kromě ječmene jsem sklidil také třicet stébel rýže. I tu jsem schoval a pěstoval později stejně pečlivě jako obilí. Chtěl jsem si z ní péci chléb nebo připravovati jiné pokrmy. Všemu jsem se za čas naučil. Pekl jsem chléb jako pekař a vařil jako školená kuchařka. Nu, ale vraťme se k deníku:

16. dubna

Dokončil jsem žebřík a vylezl po něm na ohradu. Potom jsem jej vytáhl nahoru a spustil na druhé straně. Zatarasil jsem vchod, který jsem z počátku nechal, a nyní jsem žil za hradbou jako v pevnosti. Místa bylo dost a nikdo a nic z věnčí mě nemohlo překvapit. Každý tvor, který by se byl chtěl dostati dovnitř, musil by přelézti ohradu.

Dokončiv hradbu, pracoval jsem ještě chvíli za stanem ve vchodu do jeskyně. Nechybělo však mnoho a má dlouhá a trpělivá práce by byla bývala zmařena. Najednou jsem uslyšel zapraskat dva sloupy, podepírající strop za mnou, a v témž okamžiku se mi již hrnula hlína na záda. Polekal jsem se, ale nevěděl jsem, co se děje. Myslil jsem, že padá strop, jako spadl již jednou. Můj strach vzrostl tou měrou, že jsem utíkal k žebříku, přelezl hradbu a prchal, neboť jsem se obával, že se příkrá stráň kopce dá do pohybu a zasype mne. Za chvilku však jsem se poděsil ještě více. Když jsem slezl s žebříku, cítil jsem, že se mi půda houpá pod nohama, a nyní jsem ucítil tři strašné otřesy. "Zemětřesení!" pomyslil jsem si. Půda se prudce třásla v osmi až desetiminutových přestávkách a každý otřes byl tak silný, že by byl snadno rozvrátil i velmi pevně postavenou budovu. Při jednom z těchto otřesů se utrhl ohromný kus skály vzdálené ode mne asi půl míle a valil se s hrozným lomozem do moře.

Uslyšel jsem ránu, jakou jsem neslyšel nikdy v životě. Moře se prudce rozvlnilo a metalo na pobřeží vysoké ječící vlny. Snad zuřilo pod mořem ještě větší zemětřesení než na pevnině.

Po třetím velkém otřesu nastal klid a dlouho jsem necítil nic. Vrátilo se mi tolik odvahy, že jsem opět šel k ohradě, ale dovnitř jsem si netroufal z obavy, že se otřesy budou opakovat a stěna za mnou se utrhne a pohřbí mne. Seděl jsem tedy tiše na svahu a zápasil se zoufalstvím. Nevěděl jsem, co počít. Po celou dobu zemětřesení jsem si ustavičně opakoval: "Bože, smiluj se nade mnou!" Nic jiného. Ale když se půda opět uklidnila, zapomněl jsem i na to.
Zatím, co jsem vyčkával věcí příštích, vítr se náhle obrátil a obloha se pokryla mraky věštícími déšť. Vítr se rychle vzmáhal a za půl hodiny přešel v jednu z nejstrašnějších bouří, jakou jsem kdy zažil. Moře syčelo, bílé zpěněné vlny dorážely na břehy, vysoké hory vod zaplavovaly s hrozným duněním a jekem celé pobřeží a uragán vyvracel staleté stromy z kořenů. Na konci třetí hodiny se živly unavily a vybouřily. Po dalších dvou hodinách nastalo dokonalé bezvětří a prostor mezi oblohou a zemí se naplnil nesmírnými proudy vody. Pršelo jako nikdy před tím.

Teprve před tímto deštěm jsem utekl do jeskyně, neboť strach, že mě hora zasype, byl nyní menší než obavy, že mě odplaví voda. Do večera pak jsem neměl ani chvilku klidu. Ustavičně jsem pozorně naslouchal, zdali kopec nepuká, a děsil se, že mě zavalí. Na štěstí noc minula klidně a nic se mi nepřihodilo.

Tato průtrž mi ukázala jiný nedostatek mého obydlí. Voda v ohradě stoupala tak, že hrozila zaplaviti stan i jeskyni. Dal jsem se neprodleně do práce a prosekal opevněním dostatečně velký otvor pro odtok dešťové vody. Při této práci, konané s vynaložením všech sil, abych ji co nejdříve dokončil, jsem na zemětřesení zapomněl a upokojil se úplně. Otřesy se neopakovaly, a jednak z radosti, jednak z potřeby vzpružiti poněkud mysl, což bylo nutné, zašel jsem do skladiště a napil se maličko rumu. Ovšem velmi šetrně, jako vždy, neboť jsem věděl, že nemám nejmenší vyhlídky na doplnění této drahocenné tekutiny.

17. dubna

Pršelo celou noc a většinu dnešního dne. Zůstal jsem doma, a poněvadž mě již všechen strach přešel, přemýšlel jsem klidně, co mám dělat. Jeskyně na ostrově navštěvovaném takovým zemětřesením není jistě bezpečný útulek pro osamělého člověka. Těžká trámová střecha nad hlavou také ohrožuje bezpečnost a proto jsem si řekl, že bude záhodno postaviti někde opodál, v otevřené krajině, lehkou chatu, cosi jako besídku, v níž bych pak trávil hodiny nebezpečí. Zůstanu-li stále v jeskyni nebo ve stanu pod skalou, mohu býti jednou ve spánku zasypán.

Strach před pohřbením za živa rušil můj spánek, ale strach před nocemi vně ohrady nebyl o nic menší. Když jsem se rozhlížel a viděl, jak hezky jsem vše uspořádal a jak příjemně a v bezpečí se tu žije, nechtělo se mi odejíti z těchto míst. A jak dlouho bych přenášel všechen majetek, kdybych se stěhoval jinam! Nezbývalo, než hleděti klidně nebezpečí do tváře a zůstati zde aspoň tak dlouho, dokud si nepostavím nový tábor a nezajistím jej tak, abych v něm mohl bez obav bydlit.

21. dubna

Neodložím již ani o den stavbu opevněné chaty. Nejdříve postavím kruhovitou ohradu z vysokých kolu a potom stan.

22. dubna

Přemýšlel jsem, jak uskutečním ten záměr. Nemám však vhodných nástrojů. Mé tři velké a všechny malé sekery jichž jsem měl mnoho, poněvadž jsme je vezli černochům na výměnu - otupěly sekáním a kácením sukovitého, nesmírně tvrdého dřeva a nemám jediného ostří bez četných zubů. Mám ovšem brus, ale nemohu jím otáčet. Nemohu na něm nic brousit. Jak si mám pomoci? Nepřemýšlel jsem se o tom více, než státník před důležitým politickým činem nebo soudce před podepsáním ortelu smrti. Konečně jsem dnes zhotovil kolo s provazovým převodem, abych mohl šlapati nohou a měl obě ruce volné. Neviděl jsem nikdy v životě nic takového. Snad to ani neexistovalo anebo jsem si toho nikdy nevšiml. (Poznámka: Teprve po návratu do vlasti jsem viděl, že šlapací brusy jsou docela obyčejná věc pro všechny potulné brusiče.) Můj brus však byl příliš velký a těžký, a když jsem jej dodělal, pracoval jsem ještě celý týden, abych jej zdokonalil.

28. a 29. dubna

Včera i dnes jsem brousil od rána do večera nástroje. Brus pracuje bezvadně.

1. května

Ráno za odlivu se na břehu povalovalo cosi, co se z dálky podobalo sudu. Seběhl jsem dolů a opravdu, nalezl jsem soudek a několik trosek z našeho lodního vraku. Nedávná bouře je asi vyplavila na pobřeží. Upřel jsem zrak na výspu, kde býval vrak, a spatřil jsem, že lodní trup vyčnívá mnohem výše nad hladinu než dříve. Nedovedu si vysvětliti, jakým způsobem se vrak opět ukázal. Snad jej vynesl spodní proud, vzbuzený zemětřesením.
Prohlížel jsem soudek a shledal, že obsahuje mokrý střelný prach, ztvrdlý na kámen. Odvalil jsem jej od břehu a šel po písčině tak blízko k vraku, jak jsem mohl. Když jsem došel k lodi, zjistil jsem, že opravdu změnila polohu i místo.

Příď trčela nejméně dva metry nad hladinou, a záď, rozbitá příboji na kusy, se oddělila od trupu a ležela na boku těsně nad vodou a písek ji zpola zakrýval. Jak si pamatujete, musil jsem k vraku vždy plouti přes mořské rameno, široké nejméně dvě stě padesát kroků. Nyní jsem k lodi došel pohodlně suchou nohou. Takový převrat mořského pobřeží mohlo způsobiti jen zemětřesení. Trup se nyní rozevíral jako škeble a každý příliv z něho vyplavil mnoho věcí, které vyhodil na břeh.

Vrak, jenž se znovu vynořil, a hromádka užitečných předmětů, které jsem sebral na pobřeží, jakož i naděje, že se mi podaří zachránit ještě mnoho jiných věcí, odvrátily mě od úmyslu stěhovati se jinam. Dnes jsem věnoval největší péči prohlídce lodi. Žel, brzy jsem zjistil, že celý vnitřek je zaplaven pískem a ucpán, ale poněvadž jsem se odnaučil zoufati a skládati ruce nečinně v klín, dal jsem se ihned do díla, urážel jsem vše, co se mi zdálo vhodné a od trhal jsem mnoho prken. Vše jsem opět odnášel na břeh v přesvědčení, že mi jednou může prospěti každá maličkost, vytěžená z lodi.

17. května

Již čtrnáct dní, den co den, pracuji ve vraku. Uvolnil jsem sochory několik prken a otvorem takto vzniklým vypluly při prvním přílivu dvě námořnické bedny a několik sudů. Ale toho dne dul vítr z ostrova a na břeh připlulo jen několik dřev a bečka s naloženým brazilským masem, zkaženým slanou vodou a pískem.

15. června

Dnes jsem dokončil vyklizování lodního vraku. Za přílivu jsem obstarával domácnost a jedl, a za odlivu jsem pracoval ve vraku. Zachránil jsem tolik trámů, prken, latí a železa, že si nyní mohu postavit člun - kdybych věděl jak. Přinesl jsem též asi metrický cent olověného plechu.

16. června

Cestou na pobřeží jsem nalezl velkou želvu. První, kterou jsem viděl. (Poznámka: Později jsem zjistil, že na druhé straně ostrova žily celé želví osady a mohl jsem jich míti víc než jsem si přál.)

17. června

Vařil jsem želvu. Měla v sobě šedesát vajec. Dnes mi připadá, že želví maso je ze všech mas nejjemnější, nejchutnější a nejpříjemnější. Snad proto, že jsem od ztroskotání nejedl jiné maso než kozí a pernatou zvěř.

18. června

Opět pršelo celý den a nehnul jsem se z domova. Tento déšť vsak studil jako led a také mně bylo zima, což není v této zeměpisné šířce obvyklé.

19. června

Jsem velmi nemocen a třesu se, jako by venku panovala bůhvíjaká zima.

20. června

Nespal jsem celou noc, mám horečku a trpím prudkými bolestmi hlavy.

21. června

Těžce nemocen. K smrti polekán obavami o budoucnost. Hrozné postavení! Tak nemocen a bez pomoci! Po prvé od bouře v Hullu se modlím k Bohu, ale nevím, co říkám, nevím, proč se modlím, neboť všechny mé myšlenky se zmátly a třeštím.

24. června

Prudká bolest hlavy, třesavka a zimnice. Je mi hůře.

25. června

Včera mi bylo lépe, ale dnes trval záchvat zimnice celých dlouhých sedm hodin. Chvilku je mi zima, pak zase jen hořím a potím se.

26. června

Začínám se probírat z nemoci. Měl jsem hlad a chtěl jsem jíti na lov, ale ručnice je příliš těžká. Po hrozné trýzni se mi podařilo uloviti kozu a dovlekl jsem ji, krajně vyčerpán, domů.

Předek jsem upekl a snědl. Byl bych ji rád udusil a uvařil si také trochu polévky, ale nemám ani jeden hrnec.

***

Čtenářský deník	-	Moll Flandersová
	-	Robinson Crusoe, Robinson Crusoe (2), Robinson Crusoe (3), Robinson Crusoe (4), Robinson Crusoe (5), Robinson Crusoe (6), Robinson Crusoe (7), Robinson Crusoe (8), Robinson Crusoe (9), Robinson Crusoe (10), Robinson Crusoe (11), Robinson Crusoe (12), Robinson Crusoe (13), Robinson Crusoe (14), Robinson Crusoe (15), Robinson Crusoe (16), Robinson Crusoe (17), Robinson Crusoe (18)
	-	Roxana, Roxana (2), Roxana (3)

Čítanka	-	Dobrodružný život kapitána Singletona
	-	Robinson Crusoe
	-	Robinson Crusoe - 1946, Robinson Crusoe - 1946 (2), Robinson Crusoe - 1946 (3), Robinson Crusoe - 1946 (4), Robinson Crusoe - 1946 (5), Robinson Crusoe - 1946 (6), Robinson Crusoe - 1946 (7)