Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem se probudil, byl již bílý den, nebe jasné a bouře utichla, takže moře se již tak nevzdouvalo a nezmítalo jako včera. Překvapilo mě však, že přes noc vyzdvihl příliv loď z písčiny a zanesl ji až k onomu skalisku, na které mě vlna vyvrhla. To bylo sotva na míli od pobřeží, a ježto loď se držela ještě zpříma, přál jsem si dostat se na palubu, abych zachránil aspoň některé užitečné věci.
Slezl jsem se stromu, rozhlížel se kolem a tu první, nač jsem připadl, byl člun. Zahnán vlnami a větrem ležel na břehu asi dvě míle napravo odtud. Běžel jsem v tu stranu po břehu, pokud jsem mohl, ale v cestě byl chobotnatý zá1iv na půl míle široký. Vrátil jsem se tedy, maje prozatím na mysli spíše lodní vrak, z kterého bych rád něco vynesl.
Záhy po poledni se moře značně utišilo a odliv natolik opadl, že jsem se dostal až na čtvrt mí1e k lodi. Tu mě přepadlo nové hoře. Viděl jsem, že kdybychom byli zůstali na palubě, zachránili bychom se všichni, všichni bychom byli vystoupili na tento břeh a já bych tu nebyl zanechán v nejhorší bídě, sám a bez útěchy. Oči se mi zalily slzami, ale uvědomiv si, že mi pláč nepomůže, pomýšlel jsem, jak bych se dostal na loď. Svlékl jsem se, poněvadž bylo vedro, a skočil jsem do vody. Ale když jsem doplaval k lodi, naskytla se mi nová nesnáz; totiž jak se dostanu na palubu. Uvízlá loď trčela vysoko z vody a já nenalezl nic, zač bych se chytil a vyšplhal se vzhůru. Obeplul jsem dvakrát loď a tu jsem spatřil koneček lana visící z přídě, jejž jsem kupodivu poprvé nepostřehl. Visel dosti nízko, takže jsem ho po delším namáhání dosáhl a vyškrábal se po něm na palubu. Tu jsem shledal, že loď je puklá a značně již zatopena. Ležela u paty písčitého úskalí se zádí vysoko zdviženou a přídí bezmála ve vodě. Paluba však byla suchá a věci, které tu byly, nebyly smočeny. Jisto, že jsem se nejprve ohlížel po věcech, pokud se uchovaly a pokud nikoliv. Lodní zásoby jsem našel v suchu a nedotčeny vodou. Ježto jsem byl jak náleží hladov, ihned jsem zašel do komory, kde byl chléb, naplnil jsem si kapsy suchary a jedl jsem, pátraje přitom dále, poněvadž času nebylo nazbyt. Ve velké kajutě jsem nalezl také trochu rumu, i notně jsem si přihnul, abych si dodal odvahy v dalším počínání. Postrádal jsem teď jedině člun, abych naložil mnohé věci, které budu potřebovat.
Nic však nepomůže, myslíme-li na svá přání se založenýma rukama. Nouze mě naučila vynalézavosti. Měli jsme na palubě několik zásobních ráhen, stěžňových čnělek a několik trámců. Rozhodl jsem se, že jich užiji, i házel jsem s paluby všecka dřeva, jež jsem unesl, přivazuje každé provazem, aby je voda neodnesla. Poté jsem slezl s lodi, a sehnav dříví k sobě, svazoval jsem čtyři klády na obou koncích v jeden vor, jak nejlépe jsem dovedl, upevňuje napříč dvě nebo tři kratší dřeva. Mohl jsem pak docela dobře přecházet na svém plavidle, ale těžší náklad by asi neuneslo. I dal jsem se znovu do práce a širočinou jsem rozsekal jednu stěžňovou čnělku po délce asi na tři kusy, které jsem s velikou námahou připevnil k svému voru. V naději, že se takto opatřím potřebnými věcmi, pracoval jsem horečně a vykonal jsem, co bych jinak nikdy nedokázal.
Můj vor byl nyní dosti silný, aby unesl slušné břemeno. Přemýšlel jsem teď, co bych naložil a jak bych uchránil svůj náklad před vodou. Naložil jsem nejdříve všechna prkna a fošny, kterých dobře upotřebím. Pak jsem vypáčil tři lodnické truhlice, a vyprázdniv je, spustil jsem je na vor. Prvou z nich jsem naplnil potravinami, totiž: chlebem a rýží, třemi holandskými sýrci, pěti kýtami kozího masa (jímž jsme se na lodi ponejvíce živili) a troškou evropského obilí, kterým jsme krmili drůbež, jež byla však již snědena. Byla to pšenice pomísená s ječmenem, ale jak jsem se později s žalostí přesvědčil, zrní bylo buď ožráno krysami, nebo časem pozbylo klíčivosti. Našel jsem také několik lahvic, které náležely našemu kapitánu, a v nich šest galonů araku. Ostatní věci jsem položil prostě na vor, poněvadž v bednách už nebylo místo. Mezitím příliv poznenáhlu postupoval. S nelibostí jsem pozoroval, jak odplavil můj kabát, košili i vestu, které jsem zanechal na břehu, pustiv se do vody toliko v krátkých plátěnkách a v punčochách. Tato ztráta mi připomněla, abych se ohlédl po nějakém šatstvu, jehož jsem také nalezl hojnost. Vzal jsem však jenom, čeho jsem právě postrádal, pomýšleje spíš na jiné věci, především na různé nástroje, jichž bude při práci potřeba. Po dlouhém hledání jsem našel bednu s tesařským náčiním, která mi byla mnohem dražší a užitečnější nežli loď po vrch naložená zlatem. Spustil jsem ji na svůj vor, aniž jsem ji prohledával, poněvadž jsem zhruba věděl, co v ní je.