Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• přeložil Michal Šubrt (vydalo nakladatelství Domino v roce 2011)

Pátá kapitola

Kráčeli po útesech k majáku jako dva protiklady, jako dvě postavy z rozdílných obrazů. Isherwood měl ruce zabořené v kapsách tvídového kabátu a cípy jeho vlněné šály za ním v syrovém větru vlály jako výstražné vlajky. Paradoxně se však rozpovídal o létě - o jednom dusném červencovém dni, kdy navštívil jeden zámek na Loiře, aby přezkoumal sbírku po jistém zemřelém majiteli, což patřilo k těm morbidnějším stránkám už tak pochybné existence každého obchodníka s uměním.

"Byly tam dva tři zajímavější kousky, jinak samé laciné mazanice. Když jsem odcházel, zazvonil mi mobil. Nevěřil bys, kdo mi volal - sám David Cavendish, co mluví do umění boháčům a sám o sobě je dost podezřelý chlapík."
"Co chtěl"
"Přišel s nabídkou. S takovou, co se nedá projednávat po telefonu. Trval na tom, abych se okamžitě sbalil a přijel za ním. Pobýval zrovna v nějaké půjčené vile na Sardinii. To je celý Cavendish. Žije na účet jiných a nikdy za nic neplatí. Sliboval ovšem, že se mi ta cesta rozhodně vyplatí. Nezapomněl taky připomenout, že v domě je spousta hezkých holek a kvalitního vína."
"Počítám, žes stihl nejbližší letadlo."
"Neměl jsem na výběr."
"A co ta nabídka?"
"Měl klienta, co se potřeboval zbavit dost vzácného portrétu. Rembrandta. Neuvěřitelná vzácnost, co se nikdy neobjevila na veřejnosti. Tvrdil, že jeho klient by obraz nerad prodával přes velké aukční síně a rád by dojednal soukromý obchod. Také mi řekl, že by byl klient rád, kdyby se jeho obraz nakonec objevil v nějakém muzeu. Snažil se vytvořit dojem, že jde o nějakého dobrodince, co by nerad viděl, aby se jeho chlouba objevila na zdi nějakého soukromého sběratele."
"A proč si vybral tebe?"
"Protože v té naší pokleslé branži pořád platím za vzor slušnosti. V minulosti jsem sice párkrát klopýtnul, ale jinak se mi stále daří udržet si dobrou pověst u věhlasných muzeí."
"Neuvěřitelné," zakroutil Gabriel hlavou. "Prozradil ti Cavendish jméno toho prodejce?"
"Zkoušel to na mě s řečičkami o chudnoucím šlechtici odněkud z východu, ale nevěřil jsem mu ani slovo."
"Proč zrovna soukromý prodej?"
"Tys o tom neslyšel?" Dnes je to velká móda. Především zůstane prodejce v dokonalé anonymitě. Nezapomínej, že Rembrandta se člověk nezbaví jenom proto, že se mu už na něj omrzelo koukat. Prodá ho jenom v případě, že potřebuje peníze. A to poslední, co má boháč zapotřebí, jsou řeči o tom, že už není bohatý. Navíc chodit dnes s vzácnou malbou na veřejnost je dost riskantní."
"Takže ty máš ten obchod zprostředkovat?"
"Přesně tak."
"A co z toho budeš mít?"
"Deset procent provize, napůl s Cavendishem."
"Nezdá se ti to trochu moc?"
"Děláme, co musíme. Lidi mi přestali volat ode dne, co Dow padl pod sedm tisíc. A to nejsem sám. Problémy mají všichni dealeři v St. James. Všichni až na Gilese Pittawaye, pochopitelně. Tomu se vždycky daří v suchu přečkat každou bouři."
"Předpokládám, že sis nechal plátno posoudit ještě dalším odborníkem."
"Okamžitě," řekl Isherwood. "Musel jsem se přece ujistit, že jde skutečně o Rembrandta a ne o Rembrandtovu dílnu, školu nebo epigona."
"Kdo ti pravost potvrdil?"
"Kdo myslíš?"
"Van Berkel?"
"Samozřejmě."

Dr. Gustaaf van Berkel byl všeobecně považován za největšího znalce Rembrandta. Byl také ředitelem a největším rozhodcem Rembrandtova výboru, skupiny historiků umění a dalších odborníků, jejichž životní náplní bylo potvrzovat, že každé dílo připisované Rembrandtovi je skutečný Rembrandt.

"Jak se dalo čekat, byl van Berkel značně nedůvěřivý," líčil Isherwood. "Když jsem mu ale ukázal fotografie, souhlasil, že všeho nechá a přijede do Londýna, aby si obraz osobně prohlédl. Ta červeň v jeho obličeji mi prozradila všechno, co jsem potřeboval vědět. Pořád jsem ale musel dva týdny vyčkávat, než ten jeho nevyzpytatelný tribunál vynese konečný verdikt. Nakonec potvrdili, že plátno je autentické a jako takové může být prodáváno. Van Berkel se mi zavázal, že to bude jenom mezi námi. Dokonce mi to podepsal. Hned nato jsem sedl do letadla směr Washington."

***