Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dvacátá šestá kapitola
Potloukal jsem se zamyšleně po táboře, když tu mi na záda zaklepal jeden z Lidiček. Ten kulhavý.
"Co chceš?" optal jsem se ho.
Modrý a okapucovaný mužíček - pokud tedy byl mužského pohlaví - si rukou pohladil břicho. To bylo znamení, že on a jeho bratři mají hlad.
"Zrovna jste snídali," odsekl jsem.
Znovu si pohladil břicho.
"A na oběd je ještě brzy."
Znovu si pohladil břicho.
Věděl jsem, že takhle by to pokračovalo hodiny, kdybych mu nevyhověl. Jen by za mnou trpělivě chodil a hladil by si břicho, dokud bych mu neslíbil, že mu něco nalovím.
"No tak jo," vyprskl jsem. "Uvidím, co se dá sehnat. Ale jsem dneska sám, takže asi nepřijdu s plným pytlem."
Znovu si pohladil břicho.
Odfrkl jsem si a vyrazil jsem.
Neměl jsem na ten lov chodit. Byl jsem dost slabý. Pořád jsem svedl běhat rychleji než člověk a byl jsem silnější než většina kluků v mém věku, ale už jsem nebyl tak úžasně silný ani vytrvalý. Pan Hroozley říkal, že pokud nezačnu pít lidskou krev, do týdne umřu, a já věděl, že mluví pravdu. Sám jsem cítil, jak se vytrácím. Ještě pár dnů, a nebudu s to slézt ani z postele.
Pokusil jsem se chytit králíka, ale nebyl jsem dost rychlý. Při té honbě jsem se celý zpotil a musel si na pár minut sednout. Pak jsem se vydal hledat nějaká zvířata, která na silnici srazil auta, ale jako naschvál tam žádná nebyla. A protože jsem byl unavený a měl jsem trochu strach, co se stane, jestli se vrátím do tábora s prázdnýma rukama (Nárůdek by se mohl rozhodnout sníst mě!), zamířil jsem nakonec k pastvině plné ovcí.
Když jsem tam dorazil, pokojně se pásly. Na lidi byly zvyklé, a když jsem přelezl plot a vešel mezi ně, skoro ani nezvedly hlavy.
Hledal jsem nějakou starou nebo nemocně vypadající ovci. Pak si nebudu muset připadat jako lump, že jsem ji zabil. Konečně jsem našel jednu s vyhublýma, roztřesenýma nohama a skelným výrazem a usoudil jsem, že to je ta pravá. Vypadala, jako že ji moc dlouhý život stejně už nečeká.
Kdybych měl všechny svoje schopnosti, srazil bych jí vaz a ona by umřela ve chvilce a bez bolesti. Jenže já byl slabý a nešikovný a napoprvé jsem jí krkem neškubl dost silně.
A ovce začala bolestí bečet.
Pokusila se utéct, ale nohy ji neunesly. Padla na zem, ležela a žalostně bečela.
Znovu jsem se jí pokusil zlomit vaz, ale nesvedl jsem to. Nakonec jsem našel kámen a dorazil jsem ji. Bylo to ubohé a hrozné, zabít to zvíře takhle, a já jsem se strašně styděl, ale přece jen jsem ji zvedl za přední nohy a táhl ji pryč od stáda.
Dostal jsem se skoro k ohradě, když mi teprve došlo, že tam někdo sedí a čeká na mě. Pustil jsem ovci a zvedl hlavu. Čekal jsem naštvaného sedláka.
Jenže sedlák to nebyl.
Byl to Ervé.
Ale naštvaný byl, a jako pes.
"Jaks to moh udělat?" rozkřikl se na mě. "Jak jsi to ubohý, nevinný zvíře moh zabít tak krutě?"
"Pokoušel jsem se ji zabít rychle," bránil jsem se. "Chtěl jsem jí zlomit vaz, ale nešlo to. Když se to nepovedlo, byl bych ji nechal tak, ale měla bolesti. Myslel jsem si, že bude lepší ji dorazit, než ji nechat trpět."
"To je teda vod tebe fakt moc velkomyslný, čéče," řekl sarkasticky. "Co myslíš, dostaneš za to Nobelovu cenu za mít?"
"Prosím tě, Ervé," vzdychl jsem si. "Nevztekej se. Byla nemocná. Sedlák by ji zabil tak jako tak. A i kdyby přežila, nakonec by ji stejně poslal na jatka."
"To eště neznamená, že to bylo správný," prskal vztekle. "Že jsou jiný lidi hnusný, to eště neznamená, že se musíš chovat hnusně taky."
"Na zabíjení zvířat není nic hnusnýho," namítl jsem. "Teda nic, když je to kvůli potravě."
"A co máš proti zelenině?" zeptal se. "My maso jíst nemusíme, čéče. Nemusíme zabíjet."
"Ale jsou lidi, co maso jíst musí," argumentoval jsem. "Jsou takoví, co bez něj nepřežijou."
"Tak ty by bylo lepší nechat umřít!" hromoval Ervé. "Ta ovce v životě nikomu neublížila. Co se mě tejče, zabít ji je horší než zabít člověka. Jseš obyčejnej vrah, pane Shan."
Smutně jsem zavrtěl hlavou. S někým tak paličatým nemá smysl se přít. Ervé má svůj pohled na svět, a já taky svůj.
"Podívej, Ervé," prohlásil jsem, "mě zabíjení nijak nebaví. Byl bych radostí bez sebe, kdyby všichni byli vegetariáni. Jenže nejsou. Lidi jedí maso, to je holá pravda. A já dělám jenom to, co dělat musím."
"No, však uvidíme, co na to poví policie," ucedil Ervé.
"Policie?" zamračil jsem se. "Co ta s tím má co dělat?"
"Ta ovce, co jsi zabil, nebyla tvoje," rozesmál se krutě. "Myslíš, že to nechaj jen tak? Za zabíjení králíků a lišek tě nezatknou, a to je škoda, ale za zabití ovce tě sbalej klidně. Poštvu na tebe policajty a hygieniky, to uvidíš ten tanec," šklebil se.
"To neuděláš!" vybuchl jsem. "Ty přece policajty nemáš rád. Vždycky proti nim bojuješ."
"Jo, když musím," souhlasil. "Ale když můžou kopat za mě..." Znovu se zasmál. "Nejdřív sbalej tebe a pak obrátěj vzhůru nohama váš tábor. Zkoumal jsem, jak to u vás chodí. A viděl jsem, jak zacházíte s tím nešťastným chlupáčem."
"S Vlčím mužem?"
"Jo. Držíte ho v kleci jako zvíře."
"On je zvíře," upozornil jsem.
"Ne," odsekl Ervé. "Ty seš zvíře, čéče."
"Ervé, poslouchej," snažil jsem se. "Nemusíme být nepřátelé. Pojď se mnou do tábora. Popovídej si s panem Topolem a s ostatníma. Prohlídni si, jak žijeme. Pokus se nás poznat a pochopit. Není přece třeba -"
"Nech si ty kecy!" štěkl. "Jdu pro policajty. Říkej si, co chceš, nezabráníš mi v tom."
Pořádně jsem se nadechl. Nic jsem proti Ervému neměl, ale věděl jsem, že ho nesmím nechat, aby zničil Circo Mostruoso."
"No jak chceš," řekl jsem. "Když tě nezadrží nic, co řeknu, snad líp zabereš na to, co udělám."
Sebral jsem všechnu zbývající sílu a mrštil jsem po Ervém mrtvou ovcí. Zasáhla ho do prsou a srazila z ohrady. Překvapeně vyjekl, pak vykřikl bolestí, protože tvrdě dopadl na zem.
Přeskočil jsem ohradu a klečel jsem na něm, než se stačil pohnout.
"Jak jsi to udělal, čéče?" zajíkal se.
"Do toho ti nic není," odsekl jsem.
"Malý kluci takhle hodit vovci nedokážou," namítal. "Tak jak jsi -!
"Drž hubu!" zařval jsem a vlepil jsem mu facku na vousatou tvář. Vytřeštěně na mě civěl. "Tak poslouchej, Regáči Vegáči," vrčel jsem a schválně jsem si vybral přezdívku, kterou nenávidí. "A poslouchej dobře. Na žádnou policii a za žádným hygienikem nepůjdeš. Kdybys to totiž udělal, tak nebude ta ovce jediná mrtvola, kterou dneska do panoptika přivleču."
"Co ty seš zač?" zeptal se. Třásl se mu hlas a na očích mu bylo vidět, jak moc se bojí.
"Jestli mi budeš házet klacky pod nohy, jsem to poslední, co v životě uvidíš," pohrozil jsem, pak jsem zabodl prsty do země po obou stranách jeho hlavy a stiskl jsem mu lebku mezi dlaněmi, právě tak dost, aby pochopil, kolik mám síly.
"Vypadni odsud, Regáči," poradil jsem mu. "Běž dohnat své kamarády z POPu. Drž se pěkně toho protestování proti novým silnicím a mostům. Na tohle jsi slabá pára. My v panoptiku jsme zrůdy - a zrůdy se nechovají podle stejných pravidel jako ostatní. Rozuměl?"
"Jseš blázen," pronesl tiše.
"Jo," vzdychl jsem si. "Ale počkej, co to udělá s tvým rozumem, pokud tu zůstaneš a budeš se nám plést pod nohy."
Vstal jsem a hodil jsem si ovci přes ramena.
"A chodit na policii by stejně k ničemu nebylo," poznamenal jsem. "Než se do tábora dostanou, ovce bude dávno pryč, i s kostičkama. Dělej si, co chceš, Ervé. Zůstaň si, nebo běž. Nahlaš mě policajtům, anebo drž klapačku. Já můžu říct jednu jedinou věc: pro mě a pro mně podobné není žádný rozdíl mezi tebou a touhle ovcí." Zatřásl jsem s mrtvým zvířetem. "O tom, jestli tě zabít nebo nezabít, bysme nepřemýšleli o nic víc, než jestli máme někde na poli zabít nějaký pitomý zvíře."
"Ty seš zrůda!" vypískl Ervé.
"Jsem," souhlasil jsem. "Ale zatím jsem jenom zrůda ve vývinu. Měl bys vidět, jak vypadají někteří z těch ostatních." Zle jsem se na něj usmál a nenáviděl jsem sám sebe za to, že se chovám tak odporně, jenže mi bylo jasné, že takhle to musí být. "Tak sbohem, Regáči Vegáči," utrousil jsem a odešel.
Neohlédl jsem se. Nebylo to potřeba. Cvakání jeho zubů jsem slyšel div ne celou cestu zpátky a do tábora.

VYSVĚTLIVKY:

Darren Shan - hlavní hrdina příběhu; je poloupír
Lidičkové - modří, malincí, okapucovaní tvorové, kteří nikdy neukazují svou tvář a nikdy nepromluví
Nárůdek - souhrnný název pro Lidičky
Pan Hroozley, Larten - učitel Darrena, dospělý upír
Ervé - ekologista a vegetarián, člen Pluku ochránců přírody (POP); protestuje proti zabíjení zvířat, stavbě nových silnic a dálnic skrz přírodu a všemu, co je s přírodou spojeno
Vlčí muž - jedna z nestvůr v Circo Mostruoso
Panoptikum zrůd - kočovný cirkus, který pořádá tajná představení, v nichž vystupují lidé s různým znetvořením
Circo Mostruoso - panoptikum zrůd, ve kterém vystupuje např. Darren Shan, pan Hroozley, Vlčí muž, ...
pan Topol - ředitel Circo Mostruoso
Regáč Vegáč - potupná přezdívka Ervého, kterou dostal ve škole; ve skutečnosti se Ervé jmenuje Reginald, avšak kvůli tomu, že byl vegetarián, se mu spolužáci posmívali a vymysleli pro něj přezdívku Regáč Vegáč; protože ji však nesnášel, prosil je, jestli by to aspoň zkrátili na RV - Ervé, a tak mu tato přezdívka zůstala dodnes
POP - zkratka pro Pluk ochránců přírody

Čtenářský deník	-	Jezero duší (Příběhy Darrena Shana)
	-	Krvavé chodby (Příběhy Darrena Shana)
	-	Lovci z přítmí (Příběhy Darrena Shana)
	-	Madame Okta (Příběhy Darrena Shana), Madame Okta (Příběhy Darrena Shana) (2), Madame Okta (Příběhy Darrena Shana) (3), Madame Okta (Příběhy Darrena Shana) (4)
	-	Pán stínů (Příběhy Darrena Shana)
	-	Spřeženci noci (Příběhy Darrena Shana)
	-	Synové osudu (Příběhy Darrena Shana)
	-	Upíří hora (Příběhy Darrena Shana), Upíří hora (Příběhy Darrena Shana) (2)
	-	Upíří kníže (Příběhy Darrena Shana)
	-	Upírův pomocník (Příběhy Darrena Shana), Upírův pomocník (Příběhy Darrena Shana) (2)
	-	Zabijáci úsvitu (Příběhy Darrena Shana)
	-	Zkoušky smrti (Příběhy Darrena Shana)