Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek

"Nezapomeneš na mě, až budu pryč, viď, že ne?" zeptala se pak. Znovu zvedl oči a upřel je na ni.
"Zapomenout?" řekl. "Víš snad, že nikdo nezapomíná. To nezáleží na paměti."
Chtěla se ho zeptat: A na čem tedy? Ale nezeptala se. Místo toho řekla zastřeným hlasem: "Řekla jsem Cliffordovi, že možná budu mít dítě."
Teď se na ni podíval opravdu, naléhavě a zpytavě.
"Tak?" ozval se konečně. "A co tomu říkal?"
"Hm, ani by mu to nevadilo. Byl by vlastně docela rád, kdyby se myslelo, že je to jeho dítě." Netroufla si k němu zvednout oči.
Dlouho mlčel a pak se jí znovu zahleděl do tváře.
"O mně ses mu samozřejmě nezmínila?"
"Ne, o tobě jsem se mu nezmínila."
"Samozřejmě. Se mnou by se těžko smířil jako s náhradním plemeníkem. - Jak teda k tomu dítěti máš přijít?"
"Mohla bych si začít nějaký poměr v Benátkách."
"To bys mohla," odpověděl po chvíli. "Tak proto tam jedeš?"
"Ne za milostným poměrem," řekla a prosebně k němu vzhlédla.
"Jen aby to tak vypadalo," podotkl.
Odmlčeli se. Seděl a zíral z okna s náznakem úšklebku, napůl posměšného a napůl trpkého. Nemohla ten úšklebek snést.
"Ty sis nedávala pozor, abys dítě neměla?" zeptal se náhle. "Já totiž ne."
"Ne," hlesla. "Bylo by se mi to protivilo."
Podíval se na ni a pak se znovu s tím podivným lehkým úšklebkem zahleděl z okna. Rozhostilo se napjaté ticho.
Nakonec se k ní otočil a řekl ironicky:
"Proto jsi mě teda chtěla? Abych ti udělal dítě?"
Sklopila hlavu.
"Ne, opravdu ne."
"Co teda opravdu?" zeptal se jízlivě.
Vyčítavě k němu zvedla oči a řekla: "Já nevím."
Rozesmál se.
"Ať do mě hrom praští, jestli to vím já!"
Nastalo dlouhé mlčení, studené mlčení.
"No dobrá," řekl nakonec. "Jak je milostpaní libo. Jestli budeš mít dítě, já ho siru Cliffordovi přeju. Nic tím neztratím. Naopak, byla to pro mě rozkošná zkušenost, ohromně rozkošná, vážně -" a protáhl se s napůl potlačeným zívnutím. "Jestli jsi mě využila," pokračoval, "není to poprvé, co mě někdo využil, a nikdy to nebylo tak příjemné jako tentokrát, i když to samozřejmě člověku nepřidalo nijak zvlášť na cti." - Znovu se protáhl, svaly se mu podivně chvěly a nezvykle zatínal zuby.
"Ale já jsem tě nevyužila," namítla prosebně.
"Vaší milosti k službám!" odsekl.
"Ale ne!" zanaříkala. "Líbilo se mi tvoje tělo."
"Tak?" zasmál se. "No dobrá, aspoň jsme si kvit, mně se zas líbilo tvoje."