Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vybrané úryvky

Věnování
Johnny Brockovi a Clare Gorstové a ostatním Arlingtoňanům za čaj, sympatie a kanape.

***

Úvod
"Pozemšťané! Věnujte pozornost tomuto hlášení. Hovoří k vám Prostenik Vogon Jelc z Galaktického úřadu pro plánování hyperprostorové dopravy. Jak nepochybně víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové expresní dálnice, která má vést vaší sluneční soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z těch, které jsou určené k demolici. Celá akce bude trvat necelé dvě pozemské minuty. Děkuji vám."
Ale NEPROPADEJTE PANICE!

***

1. kapitola
Dům stál na mírném svahu na samém konci vesnice. Stál o samotě, s vyhlídkou na širé lány jihozápadní Anglie. Rozhodně ničím nevynikal - asi třicet let starý, podsaditý, přibližně čtvercový cihlový dům, v průčelí se čtyřmi okny, jejichž velikost v poměru k celku víceméně přesně nelahodila oku.
Jediný člověk, kterého dům něčím zajímal, byl Arthur Dent, a to ještě jen proto, že v něm náhodou bydlel. Bydlel tu už tři roky, od té doby, co se odstěhoval z Londýna, protože na Londýn prostě neměl nervy. I on byl asi třicetiletý, vysoký, tmavovlasý a vždycky trochu nesvůj. Nejvíc starostí mu působilo, že se ho všichni pořád ptali, proč vypadá tak ustaraně. Pracoval v místním rozhlase, o kterém vždycky říkával kamarádům, že je mnohem lepší, než si asi myslí. Taky že byl - většina jeho kamarádů totiž pracovala v reklamě.
V noci ze středy na čtvrtek lilo, takže ulice byla mokrá a rozblácená, ale ranní slunce zářivě vesele svítilo - a mělo to být naposled - na Arthurův dům.
Nikdo mu ještě neoznámil, že obecní rada chce dům zbourat a postavit místo něj dálnici.

***

2. kapitola
Podíváme-li se do Galaktické encyklopedie na heslo Alkohol, dozvíte se, že je to bezbarvá prchavá tekutina, která vzniká kvašením cukrů. Encyclopaedia Galactica zaznamenává i euforizující účinky alkoholu na jisté formy života na bázi uhlíku.
Stopařův průvodce po Galaxii se o alkoholu také zmiňuje. Říká, že nejlepší existující drink je Pangalaktický megacloumák.
Vypít Pangalaktický megacloumák je podle Stopařova průvodce asi jako nechat si vyrazit mozek z hlavy plátkem citrónu obaleným kolem masivní zlaté cihly.
Průvodce rovněž informuje, na kterých planetách se mixuje nejlepší Pangalaktický megacloumák, kolik za něj zaplatíte a které dobrovolné organizace vám poskytnou pomoc, až se budete léčit z jeho následků.
V Průvodci najdete dokonce i recept na nejlepší Pangalaktický megacloumák.
Vezměte obsah jedné láhve Staré Janxovky.
Nalijte do něj jednu odměrku vody z moří Santraginu V - ach, santraginská mořská voda! Ach, santraginské ryby!!!
Do směsi nechte roztát tři kostky Arkturského mega-ginu (musí být řádně zmrzlý, jinak benzín vyprchá).
Tím vším nechte probublat čtyři litry fallijského bahenního plynu, na počest všech šťastných stopařů, kteří zemřeli rozkoší v bažinách Fallie.
Obrácenou stříbrnou lžičkou odměřte dávku Qualactinského hypermátového extraktu, vonícího něžnou sladkostí, mystikou a opojnými výpary temných Qualactinských zón.
Vhoďte zub algolského slunečního tygra. Sledujte, jak se rozpouští a jak se oheň algolských sluncí vsakuje hluboko do srdce nápoje.
Přikápněte trochu Zamphuoru.
Ozdobte olivou.
A potom pijte..., ale... velmi opatrně...
Stopařův průvodce po Galaxii jde na odbyt rozhodně líp než Encyclopaedia Galactica.

"Šest pint hořkého," oznámil Ford Prefect barmanovi U podkoního. "A rychle, prosím vás, za chvíli bude konec světa."
Takovéhle zacházení si barman nezasloužil. Byl to důstojný stařec. Posunul si brýle na nose a zamžikal na Forda. Ten ho však ignoroval a civěl z okna. Barman tedy místo toho pohlédl na Arthura, který jen bezmocně mlčky pokrčil rameny.
Barman tedy zabrousil do konverzace: "Myslíte, pane? Máme na to dnes hezky," a začal točit žádaná piva.
Pak mu to ale nedalo, a zkusil to znova.
"Půjdete odpoledne na fotbal?"
Ford se otočil a podíval se na něj.
"Ne, nemá to smysl." Opět se odvrátil a zíral dál z okna.
"Copak? Myslíte, že výsledek je jasný? Arsenal je bez šance?"
"Ne, ne," odporoval jemně Ford, "prostě jenom bude konec světa."
"Ano, pane, to už jste říkal." Barman pohlédl přes brýle tentokrát na Arthura. "To by se Arsenalu určitě náramně hodilo."
Ford na něj užasle pohlédl.
"To snad ne," zamračil se.
Barman nabral zhluboka dech. "Tady máte šest pint, pane."
Arthur se na něj mdle usmál a znovu pokrčil rameny. Otočil se a mdle se usmál na zbytek hospody, pro případ, že by někdo zaslechl, co se tu právě odehrálo.
Nikdo samozřejmě nic nezaslechl, a nikdo tudíž nechápal, proč se tak divně usmívá.
Muž, sedící u baru vedle Forda, pohlédl na oba kamarády, pak na oněch šest piv. Předvedl bleskovou ukázku počtářského umění. Odpověď, k níž se dopracoval, se mu zřejmě zamlouvala, protože jim věnoval přiblblý a nadějeplný úsměv.
"Vodpal, to jsou naše piva," řekl Ford a vrhl na něj pohled, který by přiměl i algolského slunečního tygra, aby si hleděl svého.
Ford vysolil na barový pult pětilibrovou bankovku. "Zbytek si nechte."
"Cože? Z pětilibrovky? Děkuji vám, pane."
"Sotva to utratíte, máte na to už jen deset minut."
Barman se rozhodl, že půjde jednoduše kousek dál.
"Forde, řekl bys mi laskavě, co se to ksakru děje?" zlobil se Arthur.
"Dělej, pij," pobízel ho Ford. "Máš tu tři piva."
"Tři piva?" děsil se Arthur. "V poledne?"
Muž vedle Forda se usmíval a šťastně přikyvoval. Ford ho ignoroval. Mluvil dál k Arthurovi: "Čas je iluze. Poledne už teprv."
"Hluboká myšlenka," řekl Arthur. "To bys měl poslat do Reader`s Digestu. Mají tam stránku pro pošuky, jako jsi ty."
"Vypij to."
"A proč mám vypít tři piva, jen tak najednou z ničeho nic?"
"Uvolňuje to svalový tonus, budeš to potřebovat."
"Svalový tonus?"
"Svalový tonus."
Arthur upřeně zíral do svého piva.
"Udělal jsem dneska něco špatně," uvažoval nahlas, "anebo byl svět vždycky takovýhle, a jenom já jsem to neviděl, protože jsem byl příliš zahleděný sám do sebe.?"
"Tak dobře," kapituloval Ford. "Pokusím se ti to vysvětlit. Jak dlouho se my známe?"
"Jak dlouho?" Arthur se zamyslel. "Hm, asi tak pět let, možná šest. Většinou mi připadalo, že to jakž takž dává smysl."
"No, a jak bys reagoval, kdybych ti řekl, že nejsem z Guildfordu, ale z jedné malé planety kdesi v okolí Betelgeuze?"
Arthur pokrčil rameny. Moc ho to nepotěšilo.
"Nevím," odpověděl. "Proč? Myslíš že je pravděpodobné, že něco takového řekneš?"
Ford to vzdal. Nestálo to prostě v tu chvíli za námahu, vždyť za chvíli bude konec světa. Řekl tedy jen: "Dopij to. Bude konec světa," dodal naprosto věcně.
Arthur vyslal ke zbytku hospody další mdlý úsměv. Zbytek hospody se na něj zamračil. Nějaký člověk mu dokonce posuňkem naznačil, aby se na ně neusmíval a hleděl si svého.
"To je určitě ten čtvrtek," hroutil se Arthur nad svým pivem. "Já ty čtvrtky prostě nezvládám."

***

3. kapitola
Tento čtvrtek se v ionosféře, mnoho kilometrů nad povrchem planety, něco tiše pohybovalo, a to něco navíc nebylo samo - plulo tu ve skutečnosti několik desítek obrovských, masivních žlutých objektů deskovitého tvaru, velkých jako panelák a tichých jako ptáci. Přesunovaly se bez nejmenší námahy, koupaly se v elektromagnetických paprscích vysílaných hvězdou Sol a dávaly si na čas. Zatím se jen řadily a připravovaly.
Planeta hluboko pod nimi téměř neměla tušení o jejich přítomnosti, a právě tak to v této chvíli chtěli. Obrovité žluté objekty zůstaly zcela nepovšimnuty observatoří Goonhilly, a když míjely Cape Canaveral, přístroje tam ani nepíply. I Woomera a Jodrell Bank zíraly přímo skrz ně. Byla to tak trochu škoda, protože přesně po tomhle tu celá léta pásli.
Jediný, kdo to vůbec zaregistroval, byla malá černá skříňka zvaná senzomatický subéterový přijímač. Tiše si pro sebe pomrkávala, zahnízděná ve tmě uvnitř kožené brašny, kterou Ford Prefect obvykle nosil přes rameno. Fordova brašna obsahovala totiž docela zajímavé věci - každý pozemský fyzik by valil oči. Právě proto se jimi Ford nechlubil. Maskoval obsah několika ohmatanými scénáři, které údajně studoval. Kromě senzomatického subéterového přijímače tu měl také elektronický palec - krátký a tlustý černý váleček s hebkým, matným povrchem a několika vypínači a ciferníky na jednom konci. Dále přístroj, který vypadal jako mohutná elektronická kalkulačka. Měl asi stovku drobných plochých tlačítek a obrazovku velkou zhruba deset čtverečních centimetrů, na níž se mohla v mžiku objevit kterákoliv z miliónů 'stránek'. Přístroj vypadal k bláznění složitě, což byl jeden z důvodů, proč na plastikovém obalu zářil vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE. Druhý důvod spočíval v tom, že tento přístroj ve skutečnosti byl ta nejpozoruhodnější kniha, jakou kdy vydal mamutí koncern nakladatelství v Malém medvědu - Stopařův průvodce po Galaxii. Tato kniha existovala ve formě mikrosubmezonového elektronického komponentu i proto, že kdyby vyšla v normální podobě, potřeboval by hvězdný stopař několik nepohodlně velkých budov, aby ji v nich mohl vláčet s sebou.
Nejspodnější vrstva Fordovy brašny obsahovala několik propisovaček, poznámkový blok a velký ručník z obchodního domu Marks and Spencer.