Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek
• spoluautorství Lincoln Child
• díl v sérii: 5 (předchozí: Zátiší s vránami; následuje: Tanec smrti)
• Pekelná síra je zároveň prvním dílem minisérie Diogenes (Diogenes Trilogy), která pojednává o bratru Pendergasta Diogenovi
• název originálu: Brimstone (Pendergast)
• přeložila Věroslava Ončáková
• vydalo nakladatelství BB/art v Praze roku 2005

3. kapitola

Poručík L. P. Braskie jr. z policejního oddělení v Southamptonu stál pod drátěným mřížovím vinice a sledoval, jak tým policistů pročesává rozlehlou travnatou plochu ve snaze najít nějaké stopy. V obličeji měl flegmatickou masku profesionála, když pomyslel na to, jak náčelník MacCready hraje golf na Vysočině ve Skotsku. V duchu si představoval podzimní golfové hřiště v St. Andrews: úzké klikaté travnaté cestičky, pochmurný hrad, za ním pusté vřesoviště. Počká ještě do zítřka, zavolá šéfovi a podá mu informace o tom, co se děje. MacCready byl náčelníkem u policie dvacet let a jeho výlet za golfem byl jen dalším důvodem, proč Southampton potřebuje změnu. Braskie je místní, vyrostl tady, má ve městě své kořeny a také přátele na radnici. Podařilo se mu navázat velmi silné vztahy i s lidmi, kteří přijíždějí na léto. Službička tady a službička jinde dokážou divy. Rozjel to na obě strany. Dobře rozehrál karty.
A teď tohle. Za týden dva tohle vyřeší, a až přijdou v listopadu volby, bude jistým vítězem. Možná by měl MacCreadymu zavolat pozítří: Šéfe, vážně jsem se hodně dlouho rozmýšlel, jestli vás mám vyrušovat na vaší zasloužené dovolené...
Braskie z dlouhé zkušenosti na oddělení vražd v South Forku věděl, že při vyšetřování takového případu bývá velmi často nejdůležitějších prvních dvacet čtyři hodin. Faktem zůstává, že pokud nenarazíte na stopu a okamžitě se po ní nevydáte, můžete to klidně zabalit. Stačí najít začátek a konec a všechno kolem - výmluvné důkazy, vražedná zbraň, svědci, motiv - vytvoří určitý řetěz, který povede ke zdárnému řešení. Braskie neměl za úkol všechno odřít sám, ale musel zajistit, aby všichni ostatní dělali svou práci. A v duchu ho napadlo, že slabým článkem řetězu je seržant Vincent D'Agosta. Neudělal, co mu řekl, Sám to věděl lépe. Věc se měla tak, že D'Agosta byl sám kdysi poručíkem na oddělení vražd Newyorského policejního sboru. A byl dobrý. Od policie odešel, aby psal detektivky, odstěhoval se do Kanady, zůstal bez peněz a musel se pěkně schlíple vrátit. V New Yorku přes veškerou snahu nenašel žádnou práci, a tak skončil tady. Kdyby byl Braskie šéfem, nikdy by nikoho takového nepřijal - chlapa, který možná svojí práci rozumí, ale je jedna velká potíž. Není týmový hráč. Hned se naježí.
Braskie se podíval na hodinky. Jedenáct. My o vlku a vlk za humny. Sledoval D'Agostu, jak se blíží k vinici - to je tedy týpek, černé vlasy mu padají přes límec, roste mu břicho, k ničemu nemá ten správný přístup. Sem do Southamptonu se vůbec nehodí. Není divu, že manželka tohohle chlápka zůstala s jejich jediným dítětem v Kanadě.
"Pane," i tohle jediné slovo D'Agosta dokázal říci s lehkou povýšeností. Braskie se znovu zadíval na skupinu policistů, kteří pročesávali trávník. "Tohle je hodně důležitý případ, seržante."
Muž přikývl.
Braskie přimhouřil oči, zadíval se směrem k domu a k moři. "Nemůžeme si dovolit to zmršit."
"Ne, pane."
"To od vás moc rád slyším. Musím vám říct, D'Agosto, že od tý doby, co jste k nám nastoupil, dáváte jasně najevo, že Southampton je přesně to místo, kde nechcete být."
D'Agosta neříkal nic.
Braskie se na něj s povzdechem zpříma podíval, ale v jeho tváři uviděl jen výbojný výraz. "Seržante D'Agosto, vážně vám to musím vysvětlovat? Jste tady. Jste seržantem policejního oddělení v Southamptonu. Akceptujte to laskavě."
"Nerozumím vám, pane."
Už mu to začalo lézt na nervy. "D'Agosto, čtu ve vás jako v knize. Je mi úplně jedno, co vás v životě potkalo. Potřebuju jen, abyste se držel stanoveného postupu."
D'Agosta neodpověděl.
"Tak třeba dneska ráno. Viděl jsem, jak si povídáte s tím narušitelem dobrejch pět minut. Proto jsem zasáhl. Nechci vám stát za zadkem, ale nemůžu dopustit, aby můj seržant ubíjel čas tím, že nějakýmu blbounovi vysvětluje, proč musí odejít. Toho chlapa jste měl vyhodit rovnou, naprosto bez diskusí. Nemůžete věci dělat po svém. To prostě nejde."
Odmlčel se, upřeně si seržanta měřil, připadalo mu, že se uculuje. Tenhle chlápek má opravdu problém.
Poručík zahlédl vpravo postavu v křiklavém oblečení. Byl to ten kašpar v havajské košili a pytlovitých šortkách s drahými slunečními brýlemi. K vinohradu přicházel s klidem člověka, který se znovu dostal přes policejní kordon.
"Seržante, zatkněte toho muže a přečtěte mu jeho práva," nařídil Braskie tiše D'Agostovi.
"Počkejte, poručíku - "
Nemohl tomu uvěřit: D'Agosta se s ním hodlal dohadovat. Po tom všem, co mu právě řekl. "Seržante, mám dojem, že jsem vám právě dal rozkaz," připomněl ještě tišším hlasem a otočil se k příchozímu. "Doufám, že tentokrát máte doklady u sebe."
"Tentokrát ano." Muž sáhl do kapsy.
"Ne, já je nechci vidět, prokristapána. To si schovejte pro seržanta, co má službu na stanici."
Ale to už ten chlap plynulým pohybem vytáhl náprsní tašku, a když ji otevřel, Braskie zahlédl záblesk zlata.
"Co to -?" Poručík zůstal strnule hledět.
"Zvláštní agent Pendergast, Federální vyšetřovací úřad."
Poručík cítil, jak se mu krev valí do tváří. Ten člověk ho shodil. A neexistoval jediný důvod, aby FBI měla oprávnění jakkoli zasahovat. Nebo že by ano? Polkl. S tímhle bylo třeba jednat s velkou opatrností. "Aha."
Náprsní taška se s klapnutím zavřela a zmizela.
"Nějaký zvláštní důvod, proč o to mají federálové zájem?" zeptal se Braskie a snažil se ovládat svůj hlas. "Postupujeme jako při normální vraždě."
"Je možné, že zabiják nebo zabijáci přijeli a zase odjeli na lodi přes úžinu. Třeba do Connecticutu."
"A?"
"Mezistátní let."
"To je ale dost daleko, ne?"
"Právě proto."
Jo, jistě. Grove určitě pral peníze nebo obchodoval s drogami. Nebo možná byl zapletený do terorismu. Dneska, se vším bordelem všude na světě, si člověk nemůže ani ulevit bez toho, že by se na něj sesypala horda federálů jako tuna hnoje. Ať je ten případ jakýkoli, tohle dává všemu úplně jiný rozměr a on z toho musí vytěžit maximum.
Poručík polkl, napřáhl ruku. "Vítám vás v Southamptonu, agente Pendergaste. Pokud bychom pro vás já nebo naše policejní oddělení mohli něco udělat, dejte mi vědět. Náš velitel má dovolenou a já ho zastupuju, takže v případě potřeby za mnou jednoduše zajděte. Jsme vám k službám."
Mužův stisk byl chladný a strohý. Jako ostatně i on sám. Braskie takového federála ještě nikdy neviděl. Byl dokonce ještě bledší než ten umělec, co sem kdysi jezdíval - jak se jmenoval? - takový podivný blonďák, který předváděl Marilyn Monroe. Podzim nepodzim, tenhle chlápek vždycky, když se chýlil den, potřeboval vypít džbánek martini, než se vůbec mohl posadit.
"Tak a teď, když jsme si to všechno pěkně vysvětlili," pronesl Pendergast mile, "bych vás poprosil o laskavost. Rád bych si to tu s vámi prohlédl. Bezprostřední úkony jsou již dozajista provedeny, takže máme volnou cestu." Podíval se na D'Agostu. "Doprovodíte nás, seržante?"
"Ano, pane."
Braskie si povzdechl. Příjezd FBI se podobal tomu, když člověk chytne chřipku: nemůže s tím nic udělat - jen čekat, až bolesti hlavy, horečka a průjem pominou.