Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• spoluautorství Lincoln Child
• díl v sérii: 4 (předchozí: Kabinet kuriozit; následuje: Pekelná síra)
• název originálu: Still Life with Crows (Pendergast)
• přeložila Věroslava Ončáková
• vydalo nakladatelství BB/art v Praze roku 2004

15. kapitola

Margery Tealanderová seděla za dřevěným stolem ve své spartánské kanceláři, přičinlivě střihala kupóny a přitom sledovala pořad Správná cena. Obraz na starém černobílém televizoru byl tak špatný, že zesílila zvuk, aby o nic nepřišla. Ne že by to zrovna dnes bylo akční; už dávno neviděla tak nemožné soutěžící. Buď křičeli, nebo mluvili příliš tiše, jen ne tak, jak by se hodilo. Na chvilku přestala střihat, dívala se na obrazovku a poslouchala. Všichni vsadili na poslední předmět - kromě hubené Asiatky, které nebylo víc než dvacet let.
"Sázím tisíc čtyři sta jedna dolarů, Bobe," řekla dívka s nesmělým úsměvem a sklonila hlavu.
"Probohaživýho." Marge odmítavě mlaskla jazykem a začala znovu střihat. Čtrnáct set dolarů za ručnici Maytag se dvěma hlavněmi nad sebou? Kde to ty lidi žijou? Ta může být tak maximálně za devět set padesát. A obecenstvo taky nijak nepřispělo, při každém chybném odhadu povzbudivě hulákalo. Tedy kdybych tam byla já, tak to by viděli pořádnej výdělek. Vždycky uhádla správnou cenu, vždycky vybrala správná dvířka. A nemohla se smířit s žádnou podřadnou výhrou, ani se standardními sekvojovými kůlnami, přezdobenými kabinety nebo loňskou nabídkou vosku na podlahu. To ona by trvala na plavidle Chris-Carft aspoň patnáct stop dlouhém; měla bratrance u jezera Scott s dokem a kotvištěm. Škoda byla, že umluvila Rockyho, aby ji vyvezl do Studia City, a za týden mu zjistili rozedmu plic. Sama jet nemůže, to by bylo příliš pro... Ale teď to bylo zajímavé: dvacet procent sleva na Woolite při nákupu potravin za 30 a více dolarů. To se ve slevě prodává málokdy - a když k tomu přidá trojici kupónů, mohla by ho koupit skoro za poloviční cenu. Měla by se zásobit. Ceny v Shopper's Palace v Ulysses se nedají srovnat s cenami v žádném jiném obchodě. Red Owl v Garden City je samozřejmě blíž, ale když člověk chce doopravdy ušetřit, není nad Palace. A o supersobotách dostane slevu deset centů na galon poctivého benzinu - tím se bohatě zaplatí cesta tam a zpátky. Samozřejmě neměla dobrý pocit z toho, že nepodporuje Ernieho, ale v takhle hubených časech člověk prostě musí být praktický... Teda ale tohle je naprosto nejlepší. Devět set dvacet pět za Maytag. Určitě by vypadala moc pěkně vedle žumpy. Možná by měla promluvit s Alice Franksovou, aby zjistila, jestli nejede nějaký výletní autobus - Najednou si uvědomila, že před jejím stolem stojí podivný muž.
"Pane na nebi!" Marge rychle zdumila zvuk televize. "Mladý muži, vy jste mě vylekal." Byl to muž v černém obleku, kterého poslední dobou občas vídala.
"Omlouvám se," řekl hlasem vonícím po whisky s ledem a mátou, pralinkách a cypřiši. Formálně se zlehka uklonil, potom se před ni postavil s rukama podél těla. Měl štíhlé kuželovité prsty s nehty nepatrně, avšak profesionálně ošetřenými manikérkou, což ji velmi překvapilo.
"Neomlouvejte se," řekla. Jen se takhle k člověku nekraďte jako zloděj. A co pro vás můžu udělat?"
Pokývl směrem ke kupónům. "Doufám, že jsem nepřišel nevhod."
Marge se zasmála. "Ale kdepak, přišel jste vhod." Odsunula kupóny na stranu. "Pane Cizinče, budu se vám plně věnovat."
"Znovu se musím omluvit. Nepředstavil jsem se. Jmenuji se Pendergast."
Marge si najednou vzpomněla na článek v novinách. "Samozřejmě. Vy jste přijel z jihu, vyšetřujete tu vraždu. Hned bych poznala, že nejste odtud. Už podle toho, jak mluvíte."
Podívala se na něj. Byl dost vysoký, vlasy měl hodně světlé, skoro bílé, a díval se na ni trochu zvědavýma bledýma očima. Byl sice štíhlý, ale rozhodně nepůsobil křehce. Právě naopak, i když v tom černém obleku se to nedalo s jistotou poznat. Svým způsobem byl velmi přitažlivý.
"Těší mě, pane Pendergaste. Nabídla bych vám židli, ale mám jen tuhle otočnou, na které sedím. Když sem někdo přijde, obvykle se příliš dlouho nezdrží." Znovu se zasmála.
"A proč, paní Tealanderová?" Otázku položil tak zdvořile, že si Marge ani neuvědomila, že zná její jméno.
"Proč myslíte? Jedině že by někdo strašně rád platil daně a vyplňoval formuláře."
"Aha. Chápu." Postoupil o krok dopředu. "Paní Tealanderová, vyrozuměl jsem, že -"
"Pět set dolarů," skočila mu Marge do řeči.
Muž se zarazil. "Prosím?"
"Ale nic." Marge odvrátila oči od televize bez zvuku.
"Vyrozuměl jsem, že máte na starosti záznamy Medicine Creek."
Marge přikývla. "To je pravda."
"A máte také na starosti administrativu města."
"Na částečný úvazek. V současné době velmi částečný."
"A vedete oddělení veřejných prací."
"No, to obnáší jen kontrolovat Henryho Fleminga, který řídí sněhový pluh a mění žárovky na veřejném osvětlení."
"A také kontrolu neplatičů daní."
"Ano, a právě proto nejsem zvaná na kanastu ke Klick Rasmussenové."
Pendergast se znovu na chvilku odmlčel. "Takže lze říci, že v podstatě Medicine Creek řídíte."
Marge se zeširoka usmála. "Mladý muži, sama bych to nedokázala lépe vyjádřit. Samozřejmě šerif Hazen a Art Ridder možná váš názor nesdílejí."
"Necháme je, ať si myslí, co chtějí."
"Probohaživého, já to věděla!" Marge upírala oči na obrazovku a se značným úsilím se opět podívala na svého hosta.
Vyndal z kapsy saka kožené pouzdro. "Paní Tealanderová," řekl a otevřel pouzdro, aby viděla na zlatý odznak uvnitř, "jste si
vědoma, že jsem agent Federálního vyšetřovacího úřadu?"
"To jsem slyšela u kadeřnice."
"Rád bych získal lepší, řekněme administrativní pohled na obyvatele Medicine Creek. Co dělají, kde žijí, jaké je jejich ekonomické postavení. Záležitosti tohoto typu."
"Tak to jste na správném místě. Vím vše, co je legální vědět o každičké duši v našem městě."
Mávl jednou rukou. "Technicky samozřejmě takovéhle pátrání vyžaduje písemný příkaz."
"Kde si myslíte, že jste, mladý muži? Ve Wichitě? Já na žádných formalitách nebudu trvat, když jednám s mužem v takovém postavení. Kromě toho tady nemáme žádná tajemství. Alespoň ne taková, která by vás mohla zajímat."
"Takže není problém lépe mě seznámit s obyvateli?"
"Pane Pendergaste, diář mám prázdný do dvacátého druhého srpna, kdy musím napsat daně za čtvrtý kvartál."
Neslyšně přešel ke stolu. "Tak dlouho to snad nebude trvat."
Zase ze zasmála. "Takovou dobu! Ha-ha! Probohaživého, to by bylo!"
Marge se s židlí otočila k zadní stěně kanceláře, kde stál staromódní sejf. Byl masivní a na hranách zdobený zašlým zlatým listovím. Kromě stolu a malé knihovny to byl jediný kus nábytku v místnosti. Pohnula velkým kruhovým číselníkem, navolila kombinaci, popadla kliku a otevřela železné dveře. Uvnitř byla menší truhlička s visacím zámkem. Odemkla ho klíčem, který měla na krku. Zevnitř vyndala ještě menší dřevěnou schránku. Potom se znovu obrátila a položila ji na stůl mezi sebe a Pendergasta.
"Tak se do toho pustíme," řekla a spokojeně poklepala na víko. "Kde chcete začít?"
Pendergast se podíval na bedýnku. "Prosím?"
"Ptala jsem se, kde chcete začít."
"Chcete mi snad naznačit, že -" Na okamžik jako by jeho obličej byl úplně prázdný, potom se vzpamatoval a znovu nasadil obvyklý výraz nedbalé zvědavosti.
"Vy jste si snad myslel, že na takovou obec jako Medicine Creek mám počítač? Všechno, co potřebuju, je v téhle bedýnce. A co není v ní, je tady." Poklepala si na spánek. "Ukážu vám to." Namátkou vyndala jeden kartotéční lístek. Na něm bylo možná dvanáct řádek zaplněných úhledným rukopisem, dále řada čísel, pár klikyháků a symbolů a ještě několik nálepek různých barev: červená, žlutá, zelená. "Vidíte?" Zamávala kartičkou Pendergastovi před nosem. "Tohle je lístek Dalea Estrema, toho výstředního mladého farmáře. Jeho otec byl výstřední starý farmář. A jeho děda - no, o něm raději pomlčím. Dale a ostatní ti výtržníci z Družstva farmářů vždycky stojí v cestě pokroku. Tohle ukazuje, že má dluh na daních za dvě čtvrtletí, že jeho nejstarší dítě muselo opakovat devátou třídu, že jeho septik neodpovídá předepsaným normám a během posledních sedmi let sedmkrát požádal o farmářskou úlevu." Nesouhlasně mlaskla.
Pendergast se podíval na lístek a potom zase na ni. "Aha," hlesl.
"Mám tady devadesát tři kartiček, jednu na každou rodinu v Medicine Creek a v přilehlém okolí. Kdyby bylo třeba, jsem schopná o každé mluvit hodinu, možná i dvě." Marge byla stále rozrušenější. Nestávalo se každý den, že by někdo oficiálně projevil zájem o její záznamy. A po smrti Rockyho, sám Bůh ví, že je setsakra málo lidí, se kterými si může popovídat. "Můžu vám slíbit, že až tohle spolu projdeme, budete o Medicine Creek vědět úplně všechno."
Pendergast na to chvíli neříkal nic.
"Samozřejmě," vypravil ze sebe, když se vzpamatoval.
"Tak se ptám znovu, pane Pendergaste. Kde chcete začít?"
Na okamžik se zamyslel. "Možná bychom mohli začít u A."
"Od A v Medicine Creek nikdo není, pane Pendergaste. Začneme Davidem Barnessem z Cry Road. Je mi moc líto, že vám nemohu nabídnout židli. Možná až zítra budeme pokračovat, přinesu jednu z kuchyně." Kartičku, kterou měla v ruce, založila zpátky na své místo. Dychtivě si naslinila prsty, z bedýnky vyndala první kartičku a rozpovídala se. U lokte jí blikala televizní obrazovka, ale ona na celou hru úplně zapomněla.