Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Václav Černý

***

"Ale," řekl jsem, podávaje mu proužek pergamenu, "mně je vše právě tak nejasno jako dříve. Kdyby mně někdo slíbil všechny drahokamy Golcondy za rozluštění této hádanky, přece nebyl bych naprosto sto, abych si té odměny zasloužil."
"A přece," odvětil Legrand, "není toto rozluštění obtížné, jak by si myslil ten, kdo jen zběžně číslice a znaménka přehlédne. A přece naznačují tatáž, jak snad každému napadne, jakous šifru, to jest nějaký souvislý, spojený smysl. Z toho, co známo o kapitánu Kiddovi, nebylo by se mohlo souditi, že by byl z dovedných kryptografů. Beze všeho přijal jsem myšlénku, že to bude zcela jednoduchá šifra, avšak přece tak sestavená, že by nevzdělanému plavci naprosto byla nesrozumitelna, nedostalo-li by se mu klíče abecedního.
"A rozluštil jste ji?"
"Docela snadno; rozluštil jsem již přece jiné šifry, které poskytovaly tisíckráte větší obtíže. Okolnosti a zvláštní záliba moje přiměly mne často, abych se takovými záhadami zabýval, a tu přišel jsem k náhledu, že je zcela pochybno, jakoby lidský důmysl dovedl vymysliti takou hádanku, že opět důmyslu člověka nepodařilo se při náležitě píli a trpělivosti, hádanku tu rozluštiti. A vskutku pramálo jsem myslil na obtíž s odhalením smyslu šifry spojenou, když tu pojednou se mi podařilo souvislost mezi pergamenovým proužkem a čitelnými značkami vypátrati.
V našem případě - ba ve všech případech, kde jedná se o rozluštění nějakého záhadného nápisu - bývá první otázkou šifer řeč, ve které jsou psány, neboť závisí prvopočátky luštění, zvláště je-li nám činiti co s jednoduššími šiframi, předem na povaze toho kterého jazyka. Všeobecně musí ten, kdo podobnou hádanku chce rozluštiti, provésti pokusy se všemi jemu známými jazyky, založené na pravděpodobnosti, až konečně podaří se mu pravý nalézti. Hříčka slovní Kidd naznačila mně ihned, s které strany mám věc uchopiti. Kdyby toho nebylo, byl bych to musel nejdříve zkoušeti se španělštinou, frančinou, jakožto řečmi, ve kterých mohl pirát ze španělského pobřeží nejspíše své tajemství zaznamenati. Avšak dle mnohých tomu nasvědčujících okolností pokládal jsem šifru za anglickou.
Vidíte, že jednotlivá slova nejsou oddělena, nýbrž naopak všecka tvoří jakýsi celek. Kdyby bývala nějakým způsobem oddělena, byla by se i moje úloha valné usnadnila. V takovém případě byl bych si počínal tak, že bych kratší slova analysoval a mezi sebou srovnal a byl bych vypátral, jak povstalo slovo z jednotlivých písmen, jako na příklad kolikrát přichází a nebo značka I, a ve kterých slovech se nalezá, aneb tvoří-li samo o sobě již slovo. Tak by už bylo rozluštění snadné. Zde však nespatřoval jsem nijaké oddělení, pročež bylo nutno nejdříve vyšetřiti a zaznamenati jak nejčetnější písmena tak i taková, jež se tu nejřídčeji vyskytují. Když jsem všechna spočítal, sestavil jsem následující tabulku:

"Teď však je známo, že v jazyku anglickém vyskytuje se nejčastěji písmena e. Pak přicházejí na řadu následující: a o i d h n r s t u y c f g l m w b k p q x z.
E převládá tak pozoruhodnou měrou, že se jen zřídka podaří nalézti frási, v níž by hláska e nepřevládala nad ostatními.
Zde tedy máte hned na počátku základní zákon k něčemu více nežli k pouhým domněnkám. Jak se dá výhodně užití hořejší tabulky, je na bíledni, když se jí budeme aspoň částečně držeti. Poněvadž tedy značka 8 převládá, počněme tím, že ji budeme pokládati za značku pro hlásku e přirozené abecedy. Abychom se přesvědčili o správnosti, zkoumejme, zdali číslice 8 přichází dvojitě za sebou - neboť v jazyku anglickém vyskytuje se dvojité e velmi četně; vzpomeňte jen slov meed, fleet, speed, been, agree a t. d. V tomto případě pak spatřujeme je neméně nežli pětkrát dvojitě, ač kryptogram je dosti krátký. Budiž tedy 8 jako e. Dále však vyskytuje se mezi všemi slovy v jazyku anglickém člen the nejčastěji. Zpytujme, zda tu nepřicházejí tři číslice v témž pořádku za sebou, totiž tak, aby byla 8 naposled. Objevili-li jsme toto opakování značek, zjistili jsme tím pravděpodobnost slova the. Při důkladném zkoumání shledáme, že neméně nežli sedmkráte nacházejí se takováto sestavení značek vyznačených ;48. Můžeme již tedy předpokládati, že ; znamená t, 4 znamenají h a 8 znamená e. A tak učinili jsme veliký krok.
"Objevili-li jsme již toto slovo, můžeme na jisto postaviti také nesmírně důležitý bod, to jest rozdílné začátky a koncovky slov. Hledejme např. místo, kde kombinace ;48 předposledně přichází, jest to skorem na konci. Víme, že značka ;, kteráž na to bezprostředně následuje, znamená počátek slova a takových slov, jež následují za the, známe již neméně pět. Tyto značky nahrazujme písmenkami obyčejné abecedy a při tom pro takové, které ještě neznáme, nechávejme místa prázdná.

t eeth

Zde pak můžeme skupeninu th odstraniti, ježto netvoří žádnou část slova počínajícího prvým t, neboť kdybychom i celou abecedu přemístili, abychom nalezli písmeno, jež by se hodilo na prázdný prostor, shledali bychom, že tím nemožno vytvořiti žádného slova, jehož část by skupina th mohla tvořiti.
Tedy spatřujeme, že jsme obmezeni pouze na

t ee

a projdeme-li, když toho třeba, jako dříve abecedu, shledáme, že jediné slovo tree jest možné, jakožto smysl mající. Tím pak obdržíme další písmenu r, jež naznačena je značkou (, tak že máme slova the tree vedle sebe.
Jděme nad tato slova trochu výše a spatříme opět kombinaci ;48, již užijeme jakožto koncovky slova, které bezprostředně předchází. Máme tu následující pořad:

the tree ;4(‡?34 the,

aneb nahrazme to přirozenými písmenami, jak dalece již nám jsou známy, a obdržíme:

the tree thr‡?3h the.

Nechme nyní pro neznámé značky písmen prázdné prostory neb označme tyto tečkami, dojdeme k následujícímu výsledku:

the tree thr...h the,

při čemž pojednou napadne nám slovo through. Tento objev však poskytuje nám tři nove písmeny, a to o, u a g, jež naznačeny jsou znaménky ‡? a 3 Prozkoumejme však nyní šifry, abychom vyhledali kombinace známých značek, důkladně, a najdeme nedaleko od počátku pořad:

83(88 nebo-li egree,

což patrně konec slova degree označuje. A tím opět objevili jsme novou písmenu, totiž d, představenou znamením †.
Čtyři písmeny za slovem degree podávají kombinaci

;46( ;88.

Dosaďme si za známé značky písmeny a za neznáme ponechme tečky a nabudeme četby:

th.rtee

uspořádání to, jež nás ihned uvede na slovo thirteen a tím zároveň na dvě nové písmeny i a n, jež zaměněny jsou značkami 6 a *.
Podívejme se pak na počátek svého kryptogramu a shledáme skupinu

53‡‡†-.

Překladem obdržíme

.good,

což připomíná určitě, že první číslici jest nutno nahraditi písmenou A, tak že obě prvá slova znějí, doplníme-li je náležitě, "A good".
Avšak jest již na čase, abychom svůj klíč, jak dalece jsme jej objevili, spořádali v tabulku a tak se vystříhali každého omylu. A jest to následovně:

Tak bychom měli nejméně deset nejhlavnějšich písmen, a bylo by zbytečno, dále do jednotlivého rozlušťování zabíhati. Myslím, že jsem již dosti pověděl. abych vás přesvědčil, že šifry tohoto způsobu jsou snadno luštitelny, a abych vám odhalil možnost jejich rozluštěni. Prozatím buďte ubezpečen, že tento pochod jest společný všem jednoduchým podobným kryptogramům. Zbývá pouze, bych vám podal úplný překlad značek, kteréž na pergamenu jsou obsaženy. Zde jest:
"A good glass in the bishop's hostel in the devil's seat forty one degrees and thirteen minutes northeast and by north main branch seventh limb east side shoot from the left eye of the death's head a bee line from the tree through the shot fifty feet out."
"Ale hádanka," pravil jsem, "nezdá se mi, že by se byla přiblížila tím k rozluštěni. Jak jen může kdo z této hatlaniny ‚ďáblovo sídlo‘, ‚umrlčí hlava‘ a ‚biskupský hotel‘ vylouditi nějakého smyslu?"
"Souhlasím s vámi," odpověděl Legrand, "že věc doposud ještě vypadá obtížnou, když se jen tak ledabylo přehlédne. Mojí první snahou bylo, větu tak rozděliti, jak tomu skutečně v duchu kryptogramu bylo."
"Chcete tím naznačit interpunkci?"
"Ano, něco podobného."
"Jak to však bylo možno?"
"Soudil jsem, že pisatel úmyslně se přičinil, aby neodděloval slova, nýbrž dohromady je vtěsnal, aby se tím luštění záhady ještě více znesnadnilo. Přece však mohl na to pomysliti, že nějaký člověk, ne příliš bystroduchý, nevěnuje takovému zaměstnání příliš mnoho píle. Kdykoli tedy došel při psaní k nějaké přirozeně větě, musel značky tím více vedle sebe těsnati. Kdybyste však do rukopisu laskavě nahlédl, shledal byste, že jsou značky na pěti místech neobyčejně stěsnány. Dle toho soudě, rozdělil jsem větu následovně: "A good glass in the bishop's hostel in the Devil'-sea t - forty-one degrees and thirteen minutes - northeast and by north - main branch seventh limb east side - shoot from the left eye of the death's-head - a bee-line from the tree through the shot fifty feet out."
"I toto," pravil jsem, "zůstává mi nejasným."
"Mně se také po několik dní jinak nevedlo," odpověděl Legrand. "Nejprve pátral jsem poblíže výspy Sullivanovy, zda nenalézá se někde dům, jemuž by se říkalo biskupský hotel. A když jsem naprosto ničeho nemohl vyzvěděti, předsevzal jsem si, že okrsek svých výzkumů rozšířím a systematičněji pátrati budu. Pojednou napadlo mně, že by se mohl tento název ‚biskupský hotel‘ vztahovati na starou rodinu jménem Bessop, jež před mnoha lety obývala jistý dům asi čtyři míle severně ostrova. Odebral jsem se tedy do plantáží a pokračoval jsem mezi mouřeníny ve svých výzkumech. Tu konečně vypravovala mi přece jedna z nejstarších žen, že o pevnosti Bessopů slyšela, a tak mohla býti přece mou vůdkyni k pevnosti, kdež však nestojí již ani zámek, ani hostinec, nýbrž pouze vysoká skála.
Přislíbil jsem ji značnou odměnu, načež si dala říci, ač dosti se rozmýšlejíc, a povolila, že mne namísto dovede. Nedalo nám to velkého namáhání, abychom je našli. Otrokyně mne opustila a já si prohlížel tak zvaný zámek. Skládal se z nepravidelné skupiny útesů a skalisk, mezi nimiž poslednější vynikala nejen výškou, nýbrž i osamoceným a uměleckým vzezřením. Slezl jsem nejvyšší vrcholek, aniž jsem věru věděl, co mám počíti.
Když jsem takto svým myšlénkám volného přál letu, dotkl se zrak můj úzkého výběžku na východní straně úskalí ležícího, jenž byl asi loket níže pod vrcholkem, na němž jsem stál. Výběžek tento vyčníval asi osmnáct palců do prostoru a nebyl širší jedné stopy; ale jakýs výklenek v útesu způsobil, že nabyl podoby se sedadly, jakých naší předkové užívali, totiž sedadly, jejichž opěradla byla prohloubena. Nepochyboval jsem ani na okamžik, že jsem tím objevil v rukopise připomenuté sídlo ďáblovo, a již zdálo se mně, že vysvítá z toho pojednou úplné porozumění hádanky.
Dobré sklo mohlo by, jak jsem předpokládal, vztahovati se jedině na dalekohled, ježto slovo "sklo" bývá jen zřídka v jiném smyslu od námořníků užíváno. Když mi již bylo jasno, že jest tu třeba dalekohledu, seznal jsem též, že jest si třeba zvoliti nějaký pevný', nezměnitelný bod, odkud by se dalekohledu s prospěchem užití mohlo. Neváhal jsem také uvěřiti, že věty "čtyřicet jeden stupeň" a "severovýchodně a severně" obsahují návod, jakým směrem jest sklo zaříditi. Tato odhalení mocně mne povzbudiíla; spěchal jsem domů, chopil se dalekohledu a vrátil jsem se zpět na úskalí.
Svezl jsem se několikráte s výběžku dolů a shledal jsem, že na něm možno jen tenkrát usednouti a udržeti se, zaujmu-li určitou polohu. Tato okolnost utvrdila mne v domněnce, kterou jsem již dříve choval. Chystal jsem se užíti dalekohledu. Neznamenalať zajisté asi slova "čtyřicet jeden stupeň a třináct minut" nic jiného, nežli výšku nad viditelným horizontem, ježto směr horizontální jasně vyznačen byl slovy "severovýchodně a severně". Kapesním svým kompasem ustanovil jsem si neprodleně jmenovaný směr. Pohyboval jsem dalekohledem, řídě jej co možná dokonale ve výši čtyřiceti jednoho stupně a opatrně pohybuje jím dolů i vzhůru, upoutal jsem svoji pozornost okrouhlým otvorem v listí ohromného stromu, jenž všechny ostatní převyšoval. Ve středu otvoru pozoroval jsem bělavý bod, na kterémž jsem nemohl z počátku rozeznati, co by to v pravdě bylo. Zařídiv dalekohled ještě dokonaleji, pohlédl jsem opětně na onen bělavý bod a poznal jsem v něm lidskou lebku.
Pří tomto odhalení řinula se mi krev do hlavy, neboť spatřoval jsem, že hádanka je rozluštěna, vždyť fráse "hlavní větev, sedmá větev, na východní straně" nemohla se k ničemu jinému vztahovati, nežli jediné k poloze, v jaké na stromě trčela, a rovněž tak nepřipouštěla fráse "střel levým okem umrlčí hlavy" jiného významu, než že se týkala pokladu. Nahlížel jsem, že má býti levým okem prostřelena kule, jakož i tažena svislá přímka, tažená z nejbližšího bodu kmene,, průmětem (bodem, kam kule vrazila) a odtud až do vzdálenosti padesáte stop prodloužena, aby označila místo, kde zakopány býti mohly cenné předměty."
"Všecko to," pravil jsem, "jest neobyčejně jasně, duchaplné a zároveň přece tak jednoduché. Když jste však opustil biskupský hotel, co jste potom učinil?".
"Jak? Pádil jsem k domovu, maje již strom i místo úplně v paměti. Jakmile jsem však opustil ‚ďábelské sídlo‘, zmizel hned okrouhlý otvor, a ač jsem se později dosti namáhal, nebylo mi možno jej již spatřiti. Co se mi zdá na celé události nejduchaplnějším, jest faktum (neboť opětované pokusy mne skutečně přesvědčily, že je to skutečně faktum), že záhadný okrouhlý otvor nelze odjinud spatřiti než s tohoto výběžku skalního.
"A této mé výpravě provázel mne Jupiter, jenž bezpochyby pozoroval po několik týdnů moji zamyšlenost a nevrlost, a proto nikterak nechtěl mne samotného ven pustiti. Následujíciho však na to dne vstal jsem velmi časně a prchnuv mu, odebral jsem se opětně do hor, abych známý strom vyhledal. Když jsem se potom narátil, již v noci, chtěl mi můj sluha vypráskati. Ostatní znáte snad, jak myslím, právě tak dobře, jako já sám."
"Tuším," pravil jsem, "že neudeřil jste při prvním kopání na pravé místo jen proto, že Jupiter pustil brouka pošetilým způsobem pravým místo levým okem lebky."
"Uhodl jste. Tento přehmat způsobil v dopadu rozdíl půltřetího palce, aneb jinak řečeno, v poloze kolíku, odkud bylo nejblíže ke stromu. Kdyby byl poklad pod výstřelem, pod dopadem býval, nebylo by mělo nedopatření Jupiterovo značných následků; avšak dopad a nejblíže ležící místo stromu byly jenom dva body, jimiž ustanovena měla býti čára směrová. Přirozeně tedy jsme se vzdalovali, ač byl náš omyl z počátku tak nepatrný při prodloužení čáry té vždy více a více od pravého směru, jsme konečně stopu ve vzdálenosti padesáte stop úplné ztratili. Kdyby tudíž moje přesvědčení, že musí skutečně tam poklad zahrabán býti, nebylo bývalo tak skalopevné, byla všecka práce naše marná."
"Avšak vaše hrdé chování, když jste broukem v ruce sem a tam houpal, bylo přece na nejvýš podivné. Nepochyboval jsem ani na okamžik, že jste pozbyl rozumu. A proč muselo býti užito při spuštění lebkou místo kule brouka?"
"Mám-li vám vyznati pravdu, tedy mne trochu mrzelo, že jste tak zřejmě pochyboval o mém zdravém rozumu, a proto jsem si umínil, že vás v tichosti svým vlastním způsobem potrestám a to tím, když vás trochu oklamu. Proto jsem houpal broukem, a jen proto a pro nic jiného musel býti se stromu spuštěn. Vaše poznámka, již jste sám učinil o jeho značné tíži, přivedla mne na tento úmysl." "Ano, to nahlížím; avšak ještě jeden bod mne mate. Jak máte souditi o kostrách, jež jsme nalezli?"
"To jest otázka, na niž mně samotnému nelze odpověděti. Přítomnost koster na tom místě dá se prozatím jedině pravděpodobným způsobem vysvětliti - a přece jest v pravdě příliš odporné uvěřili takové hanebnosti. Myslím totiž: Kiddovi, byl-li, o čemž nepochybuji, skutečně Kiddem, jenž poklad jsem zavezl, bylo třeba při práci té pomocníků. Když však práce byla dokonána, mohl uznati za nejvhodnější, aby všecky, kteří o jeho tajemství věděli, sprovodil se světa. Snad k tomu několik jen ran motykou dostačilo, když jeho pomocníci v jámě pracovali, snad bylo třeba jich celý tucet - kdož může to říci?"