Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

III.

Mluvil bez hořkosti, bez náznaku, že se lituje, a dívka mlčela. Byl dítě z druhého manželství, a to bylo pro něho zlé. Když uložili starého lorda Chelforda do hrobu k Dickově matce, zbyl Dickovi úděl druhého syna Panství, titul, ba i ten automobil, kterého užíval, všechno se stalo majetkem jeho staršího bratra. Zdědil jen statek v Hertfordshire, s výnosem dvě stě ročně, nějaké šperky po matce a nárok druhého syna na tisíc liber. Ty mu však nikdy nebyly vyplaceny. Panství je nějakým záhadným způsobem pohltilo.
O to se postaral pan Arthur Gine, a Dick na těch tisíc liber za obvyklých okolností nemyslil. Teď však si na ně z nějakého nepochopitelného důvodu vzpomněl a dívka, jako by četla jeho myšlenky a vyložila si správně jeho zdrženlivé chování k bratrovi, se otázala:
"Vy nemáte Arthura rád, viďte?"
"Jak jste na to přišla?" zeptal se zřejmě překvapen. Nikdy nedal najevo svou nechuť k tomu fintivému advokátovi.
"Rozumím vám," přikývla moudře. "Někdy jde na nervy a chápu, že člověk, jako jste vy, ho nemůže ani vidět."
Dick se usmál. "Harry mu důvěřuje a na něm přece záleží."
Prudce se otočila. "Nemohu věřit, že se budu vdávat... Požádal mne, abych si ho vzala tak zdvořile, tak formálně - tak nepřesvědčivě... Představovala jsem si to docela jinak."
Dick v duchu viděl, jak asi Harry žádal dívku, aby se za něho provdala. I když Harry nevěděl, co je láska, přece by byl jednoho teplého červnového odpoledne přijal nabídku k sňatku od podnikavé mladé dámy, kdyby se nebyl Dick u toho náhodou objevil. Vypočítavá slečna Wernerová pak chvatně odjela. Dick si na tu příhodu vzpomněl.
"Chcete říci, že byste nesvolila stát se jeho ženou, kdyby vás nebyl tak konvenčně požádal o ruku?"
"Nevím," řekla váhavě. "Bylo to tak zvláštní a podivné. Harry se mi docela líbí, ale často jsem uvažovala zdali by mě měl rád, kdyby..." Nedokončila větu.
"Kdybyste nebyla tak úžasně bohatá?" usmál se Dick. "To tedy není pro něho velká poklona."
Vztáhla paže a Dick ji sundal na zem, ačkoli to nebylo nutné, protože byla silná a pružná jako každá mladá dívka.
"Dicku," řekla když překročili plot a kráčeli k silnici, "co mám dělat?"
"S čím?"
"S Harrym - a se vším."
Na to nesměl odpovědět.
"Arthur velmi naléhá, abych se za něho provdala," přiznala. "A já snad ani nejsem proti tomu - alespoň mám ten dojem. Domnívám se, že o manželství většiny dívek se rozhoduje, jako bylo rozhodnuto o mém, a až donedávna jsem to pokládala za zcela správné."
"A proč jste teď došla k jinému názoru?" zeptal se bez obalu a viděl, jak jí obličej zrůžověl.
"Nevím," odpověděla skoro prudce.
Pak si všimla výrazu jeho očí - byla v nich nekonečná touha a zoufalství - a v tom okamžiku porozuměla i sama sobě.
Z důvodu, který nechápala, se jí najednou zatajil dech a nemohla promluvit. Myslila si, že Dick jistě slyší, jak jí tluče a buší srdce, a ze všech sil se namáhala nabýt klidu. V duchu živě viděla obraz svého snoubence - hubeného, nerudného mladíka se všemi známkami nemužného slabocha. To ubohé nervózní stvoření hned prosilo, hned hartusilo, nedbalo, jakým dojmem působí na ženu, jež s ním má sdílet život. Bezděčně pohlédla na muže, který šel vedle ní, klidný, vyrovnaný, plný síly a víry v sebe.
Za deset minut se vracela k Willow House a v srdci bojovala s problémem, který jí připadal neřešitelný.
Dick Alford kráčel velmi pomalu k domovu. Na konci jilmové aleje zahlédl vyzáblou postavu svého bratra.
Jak tam Harry stál, lehce nakloněný, s bradou podle zvyku vystrčenou kupředu a se šosy dlouhého kabátu vzdouvanými větrem, připomínal velikého a ošklivého ptáka.
"Svěřuji ti mnoho povinností, Richarde, ale dvoření své nevěstě si obstarám sám, rozumíš?"
Dick cítil, jak mu krev stoupla do hlavy, ale nedal najevo, že ho bratrova slova urazila nebo rozhněvala.
"To nestrpím, rozumíš?" Hlas lorda Chelforda se bezmocným vztekem přiostřil. "Nechci, aby ses pletl do mých soukromých záležitostí. Jedno děvče jsi vyhnal, ale Leslii si nedám vzít."
"Vždyť ti ji neberu..." začal Dick nakvašeně.
"Bereš! Bereš! Nechceš, abych se oženil. Nejsem blázen, Dicku. Jsi můj nástupce v rodové posloupnosti. Ale já se ožením s Leslií Gineovou, rozumíš. Zasnoubení nezruším!"
"Proč říkáš něco tak nespravedlivého?" ohradil se Dick. "Wennerovou jsem poslal pryč, protože to nebyla manželka pro tebe."
"Nechtěl jsi, abych se oženil. Čekáš, až ti uprázdním místo!" Harry skoro křičel. "Nechceš, aby na Fossaway přišla nová lady Chelfordová! Vím to, vím to."
Dick Alford mlčel. Bratr má pravdu. Bude to smutný, smutný den, až si do velkého domu Harry přivede manželku, aby se s ním podílela na strašlivém tajemství, ležícím jako mrak nad zámkem.