Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

IV.

Když Dick Alford odstrčil opotřebovaný psací stroj, zapálil si dýmku, opřel se pohodlně v křesle a modrýma očima se posměšně zadíval na sluhu.
"Černý opat? Viděl jste ho, Thomasi? Panebože!"
"Ne, pane, neviděl. Ale pan Cartwright, hokynář dole ze vsi..."
Thomas důkladně popsal hrůzu, leknutí a zmatek hokynáře Cartwrighta.
"Telefonovali od Červeného lva a ptali se, jestli už o tom Jeho lordstvo slyšelo."
A Thomas, který nevěřil v nic nežli v Thomase, se zachvěl. "Lidé říkají, že je to poprvé, co ho zas po dlouhé době někdo viděl, i když ho už dřív slyšeli skučet a naříkat. Nikdo neví, kdo zapálil faru, když byl farář na dovolené u moře..."
"To stačí, Thomasi. Cartwright byl asi opilý nebo se lekl nějakého stínu," přerušil ho Dick vesele.
Podíval se na trávník před domem, zaplavený modrobílou září úplňku.
"V měsíčním světle můžete vidět věci, které neexistují ani na zemi, ani na moři. Mám dojem, že Jeho lordstvo zakázalo o Černém opatovi mluvit."
"Ano, pane."
"Tedy o něm mlčte!" nařídil Dick.
S dýmkou v ústech šel zvolna přes halu do málo osvětlené knihovny.
Lord Chelford se při jeho vstupu neklidně pohnul v křesle, natáhl se pro zlaté pouzdro a vzal si cigaretu.
"Má dýmka je lepší než spousta tvých páchnoucích cigaret. Snesu cigarety, ale parfémované..." řekl Dick.
"Jestli ti nejsou příjemné, můžeš odejít," zabručelo Jeho lordstvo nevrle, ale hned dodalo obvyklým drsným způsobem: "Viděl jsi tenhle výstřižek?"
Zpod křišťálového těžítka vytáhl kousek papíru a Dick jej letmo přečetl.
"Veřejnost se o nás začíná zajímat," řekl, "ale nevidím v tom nic zlého."
"Nemluv hloupě. Jak se to dostalo do novin?"
"Jako každá jiná zpráva," odpověděl Dick lenivě. "Strašidlo k nám přitáhlo pozornost žurnalistů."
Lord Chelford se odvrátil s výrazem naprosté vyčerpanosti, listoval ve staré knížce a podíval se od bratra ke dveřím, čímž naznačil, že chce být sám. Dick vstal.
"Nemyslíš, že jsi dnes už dost pracoval, Harry?" zeptal se mírně. "Vypadáš špatně."
"Nikdy mi nebylo lépe," odpověděl lord Chelford důrazně.
Dick se naklonil, aby si přečetl stránku, kterou bratr opisoval, ale zjistil, že se zbytečně namáhá, kniha byla ve staroněmčině a Dickovy jazykové znalosti stačily jen na francouzštinu v restauracích. S povzdechem lord Chelford knihu odložil a zaklonil se v polštářovaném křesle.
"Asi mě pokládáš za blázna, když se věnuji tady tomu," ukázal na řady knih, "ačkoli bych se mohl bavit s Leslií."
Dick přikývl. "Ano, myslím, že by ti pohyb na zdravém vzduchu prospěl. Jsi věru nejlhostejnější ženich, s jakým jsem se v životě setkal."
"Naštěstí se má Leslie provdat za učence, ne za atleta." Harry přešel ke křeslu, kde se právě Dick usadil, a položil mu ruku na rameno. "Co bys řekl tomu, že jsem už na poloviční cestě k nalezení chelfordského pokladu?"
Dick věděl, co by na to mohl říci, ale diplomaticky poznamenal: "Spíš bych si myslil, že jsi v třetině cesty k odhalení kamene mudrců."
Bratr přijal žert vážně. Přecházel po knihovně, ruce měl složené na zádech a bradu přitisknutou na prsa.
"To jsem od tebe čekal," pravil, "a byl bych překvapen, kdybys to nebyl vyslovil. Dicku, chelfordský poklad existuje a s ním je někde ukryta ta nejdrahocennější vzácnost na světě."
Mladší bratr trpělivě poslouchal. Dobře znal pověst o tisíci zlatých prutech, z nichž každý váží pětatřicet liber. Legenda o chelfordském pokladu byla neoddělitelnou částí chelfordského panství.
Harry rychle přistoupil k psacímu stolu, vytáhl zásuvku a vzal z ní malou, v pergamenu vázanou knížku. Stránky byly zažloutlé stářím a písmo do světlezelena vybledlé.
"Poslouchej," řekl a začal číst.
"Patnáctého tohoto měsíce na svátek svatého Jakuba vrátil se Sir Walter Hythe, rytíř Bodlákového řádu, z námořní výpravy ve Španělských vodách, na niž jsem sehnal nejprve tři tisíce osm set liber a potom ještě osm tisíc liber od Lombardana Bellitiho. A Sir Walter Hythe přivezl na deseti vozech tisíc zlatých prutů, z nichž každý vážil pětatřicet liber, kteréžto vylodil ze dvou španělských lodí 'Esperanza' a 'Escurial'. Tyto pruty jsem ukryl podle příznivých znamení na místě bezpečném v suchu, a v suchu zůstanou, i když se deště dostaví, a považoval jsem za moudré nezpravit mylorda Burleigha o tom zlatě kvůli Jejímu Veličenstvu královně a její hrabivosti. Přivezl také křišťálovou lahvičku Živé vody, kterou dal Donu Cortézovi kněz aztéckého lidu, jejíž kapka, daná na jazyk, oživí mrtvého, jak to odpřísáhl Fra Pedro ze Sevilly. Tuto lahvičku ukryji pečlivě na tajném místě, kde bude uloženo zlato. Siru Walterovi Hythovi, rytíři Bodlákového řádu, jsem dovolil, aby si ponechal sto prutů řečené váhy, a to učiniv, slušně mi poděkoval a odplul z Chichesteru na lodi 'Dobrý otec', která ztroskotala u kentského pobřeží, a všichni, Sir Walter Hythe, jeho kapitán a posádka, zahynuli. Bylo to strašné neštěstí. A co se mne týče, jsa v hrozném nebezpečí pro účastná rozmnožení blahobytu své zákonné panovnice lady Mary..."
Lord Chelford vzhlédl a setkal se s bratrovým pohledem.
"Tady končí zápis," řekl. "Jsem si jist, že pisatel nebyl vyrušen příchodem Alžbětiných vojáků, kteří ho měli zatknout pro účast na spiknutí dosadit Marii na trůn. Určitě měl čas ukrýt poklad. Kde však je ta křišťálová lahvička?"
"Spíš bych chtěl vědět, kde je zlato," prohodil praktický Dick. "Podle toho, co vím o královně Alžbětě, určitě je sebrala! Nikdo pruty nenašel, po čtyři sta let je naši úctyhodní předkové hledali!"
Lord Chelford zlostně mávl rukou.
"Zlato - zlato - zlato! Na nic jiného nemyslíš. K čertu se zlatem! Najdi je a můžeš si je nechat. Chci jen tu lahvičku!" Skoro šeptal a v obličeji se najednou zpotil. "Dicku, bojím se smrti! Bože! Nevíš, jak se bojím. Strach mě pronásleduje ve dne v noci - sedím, počítám hodiny a uvažuji, kdy vypustím duši!"
Dick poslouchal a nepřestal se ani na okamžik dívat na bratrův obličej. A tento slaboch má být Lesliiným manželem! Zachvěl se při té myšlence.