Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

VI.

Pan Arthur Gine zahálčivě trávil úřední hodiny snad v nejelegantnější kanceláři v celé londýnské City. Na stěnách bíle vykládané místnosti visely lampy na nosnících z kaleného stříbra a s růžovými stínidly. Podlahu kryl temně růžový koberec, do něhož zapadaly nohy jako do hustého trávníku, a popis nábytku by zabral příliš mnoho času. Návštěvníci a klienti byli upozorňováni, že nemají kouřit ve vzácné přítomnosti pana Arthura Ginea.
Pan Gine zřídka chodil k soudu. Ředitel jeho advokátní kanceláře, tvrdý šedovlasý padesátník, v němž všichni viděli Gineova společníka, byl hybnou pákou podniku, vyřizoval všechny drobné případy, většinu klientů a jen vynikající osobnosti ponechával svému zaměstnavateli.
Pan Gine se podíval na otevřené dopisy, které měl přečíst, a odsunul je stranou. Dvakrát stiskl onyxový knoflík zvonku a za chvíli vstoupil ředitel s nějakými listinami v ruce.
"Zavřete dveře, Gildere. Co mi nesete?"
Gilder hodil papíry na vyleštěný stůl. "Většinou upomínky a účty," řekl stručně.
"Moje?"
Gilder přikývl a Arthur Gine si je začal neúčastně prohlížet.
"Budete mít potíže, jestli všichni tito lidé budou chtít, abyste zaplatil," upozornil Gilder. "Zatím se mi podařilo přemluvit je, aby se nesoudili, ale musíte zaplatit alespoň tyto tři. Od návratu z dovolené jsem neměl čas s vámi promluvit. Prohrál jste v Goodwoodu mnoho?"
"Osm až devět tisíc," odpověděl Arthur Gine lehkomyslně. "Snad víc, snad méně."
"Nevíte to, protože jste sázky dosud nezaplatil," prohlásil Gilder drsně.
"Některé jsem zaplatil, ty nejnaléhavější," ujistil ho Gine chvatně. "Co to tu máte?" Krásně pěstěnou rukou znovu přerovnával upomínky.
"Tahle je velmi závažná," řekl Gilder a oddělil jednu upomínku od ostatních. "Opatrovnická správní rada Wellmanova majetku vás chce žalovat pro tři tisíce liber - vypůjčil jste si je od Wellmana."
"Nemůžete se s ní nějak domluvit?"
Gilder zavrtěl hlavou. "Jak bych se mohl domluvit s opatrovnickou správní radou? Bude to vypadat velmi ošklivě, dostane-li se ta věc k soudu."
Arthur Gine pokrčil rameny. "Půjčka není přece nic zlého..."
"Jste Wellmanův právní zástupce," přerušil ho Gilder, "a on není svéprávný. Věřte mi, že to bude vypadat ohavně, a Právnická společnost bude žádat odpovědi na různé otázky. Musíte sehnat peníze a zaplatit, než to dají k soudu."
"A co ostatní?" zeptal se Gine nevrle.
"Zde je účet na dvanáct set liber za nábytek dodaný do Willow House, bývalý majitel žádá doplacení dlužné polovičky kupní ceny."
Arthur Gine se zaklonil v křesle. "Kolik je to celkem?"
"Asi šest tisíc liber," odpověděl Gilder a sebral listiny. "Můžete je sehnat?"
Gilderův zaměstnavatel zavrtěl hlavou.
"Směnka?"
"A kdo bude ručit?" zeptal se Gine.
Gilder se poškrábal na bradě. "Co lord Chelford?" navrhl opatrně.