Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola V. - Pan Lawley Foss

"Co se děje?" zeptala se Adéla, když viděla, jak tvář mladého muže zvážněla.
"Odkud je tohle?"
Ukázal jí strojem psanou stránku.
"Nevím, bylo to mezi ostatními listy. Poznala jsem ovšem, že to nepatří k Roselle."
"To je ta vaše role?" zeptal se rychle. A pak dodal: "Kdo by to mohl vědět?"
"Pan Knebworth."
"Kde ho najdu?"
"Projděte těmito dveřmi," řekla, "najdete ho ve studiu."
Odešel spěšně, beze slova, do budovy. Poznal instinktivně, který z mužů společnosti je tou osobou, kterou hledá. Jack Knebworth pohlédl na vetřelce zpod stahujícího se obočí, protože v pracovní době nestrpěl žádné vyrušování. Ale dříve, než požádal o vysvětlení, stál Michael před ním.
"Jste pan Knebworth?"
Jack přikývl.
"Ovšemže."
"Mohl byste mi věnovat dvě minuty?"
"Nemohu nikomu věnovat ani jednu minutu," zavrčel Jack. "Kdo jste vlastně, a kdo vás pustil dovnitř?"
"Jsem detektiv z ministerstva zahraničí," řekl Michael ztišeným hlasem a Jackovo chování se změnilo.
"Stalo se něco?" otázal se, když provázel detektiva do své svatyně. Mike položil na stůl strojem psaný list papíru.
"Kdo to psal?" zeptal se.
Jack Knebworth pohlédl na rukopis a zavrtěl hlavou.
"Ani koutkem oka jsem to dosud nezahlédl. Co to má znamenat?"
"Vy jste nikdy neviděl tento typ písma?"
"Ne, na to bych mohl přísahat, ale myslím, že můj scénárista by to mohl vědět. Pošlu pro něho." Stiskl zvonek a řekl zřízenci, který se objevil: "Požádejte pana Lawleye Fosse, aby sem rychle přišel."Čtení scénářů, námětů a prohlížení všeho materiálu pro připravované filmy je zcela v rukou mého scénáristy," řekl. "Nevidím rukopis dřív, dokud on jej neuzná za vhodný k realizaci. Ovšem ani pak není vždycky přijat k realizaci. Když je text špatný, neuvidím ho vůbec. Nejsem si zcela jist, jestli jsem tak nepřišel o nějakou dobrou věc, protože Foss," - na okamžik zaváhal - "no, zkrátka, nevidíme věci stejnýma očima. A o co se vlastně jedná, pane Brixane?"
Michael několika slovy vysvětlil důležitost strojem psaného listu.
"Lovec hlav!" zahvízdl Jack.
Ozvalo se zaklepání na dveře a Lawley Foss vklouzl do kanceláře. Byl to vytáhlý muž zamušilé tváře a těkavého pohledu. Jeho obličej byl propadlý, jako by trpěl nějakou chronickou chorobou. Ale skutečným neduhem, který hlodal zdraví Lawleye Fosse, byla jeho roztrpčenost, která je údělem všech, kteří se neshodli s tímto světem. Na počátku své životní kariéry se domníval, že mu svět leží u nohou. Napsal dva scénáře, které byly zfilmovány a určitou dobu se těšily zájmu diváků. Pak se však nadarmo potloukal od divadla k divadlu. Protože byl poznamenán neúspěchem, nenašel ředitele, který by chtěl třeba jen nahlédnout do nabízených rukopisů. Jako mnozí jiní pak hledal cesty k snadnému zbohatnutí, ale burza a sázky na dostizích ho jen ještě víc ochudily.
Když vstoupil, pohlédl podezřívavě na Michaela.
"Chtěl jsem s vámi mluvit, Fossi, kvůli listu rukopisu, který se dostal mezi stránky Roselle," řekl Jack Knebworth. "Mohu říci panu Fossovi, co jste mi sdělil?"
Michael na okamžik zaváhal. Vnitřní hlas ho varoval, aby si záležitost Lovce hlav nechal pro sebe. Přesto však přikývl.
Lawley Foss naslouchal s bezvýrazným pohledem svému řediteli, vysvětlujícímu význam zatoulaného listu, a pak vzal papír z Knebworthovy ruky, aby ho prozkoumal. Neprozradil však své myšlenky ani jediným zachvěním víček, jediným škubnutím v tváři.
"Dostanu sem spoustu věcí," řekl, "a nemůžu okamžitě určit, do kterého scénáře to patří. Jestli dovolíte, vzal bych si to do své kanceláře a porovnal se založenými rukopisy."
Michael znovu zauvažoval. Nechtělo se mu dát z ruky tento usvědčující důkaz, a přece bez prozkoumání a potvrzení byl úplně bezcenný. S malým zaváháním svolil.
"Co si myslíte o tomto člověku?" zeptal se Jack Knebworth, když se za scénáristou zavřely dveře.
"Nelíbí se mi," řekl Michael nerozhodně. "Můj první dojem byl dokonce velmi nepříznivý, třebaže jsem patrně velice nespravedlivý vůči tomuto pánovi."
Jack Knebworth si vzdychl. Míval s Fossem často trápení ještě větší než s temperamentní Mendozovou.
"Rozhodně je to podivín," řekl, "ačkoliv je po čertech chytrý. Neznám člověka, který by lépe dovedl vymyslet a rozvinout zápletku, než Lawley Foss - ale je s ním kříž."
"To bych řekl," suše poznamenal Michael.
Vyšli ze studia a Michael vyhledal poplašenou dívku, aby se omluvil za svou neomalenost. Když se k ní blížil, zpozoroval v jejích očích slzy podráždění, protože jeho překvapivé zmizení se stránkou rukopisu vytlačilo z její mysli všechno pomyšlení na roli.
"Omluvte mne, prosím," řekl kajícně. "Skoro si přeju, abych sem nebyl vkročil."
"Já ovšem také," odpověděla s úsměvem navzdory svému roztrpčení.
"Co bylo s tou stránkou, kterou jste mi vzal - jste detektivem, viďte?"
"Připouštím," řekl Michael nedbale.
"Mluvil jste pravdu, když jste řekl, že můj strýc -" zarazila se.
"Ne, nelhal jsem," odpověděl Michael klidně. "Váš strýc je mrtvý, slečno Leamingtonová.
"Mrtvý!" vydechla.
"Byl zavražděn za prapodivných okolností."
Její tvář náhle smrtelně zbledla.
"Ale nebyla to jeho hlava, kterou našli v Esheru?"
"Jak jste se o tom dozvěděla?" zeptal se ostře.
"Bylo to v dnešních ranních novinách," řekla a Mike v duchu proklínal čmuchavého reportéra, jenž se dostal na stopu této nejnovější tragédie. Musela se to však dozvědět dříve nebo později, tou myšlenkou se uklidnil.
Fossův návrat mu ušetřil další vysvětlování. Zamračený muž chvíli tiše mluvil s Jackem Knebworthem, pak ředitel zakýval na Michaela.
"Foss nemůže ten rukopis najít," řekl a vracel mu list. "Mohla by to být stránka na ukázku, kterou sem zaslal nějaký uchazeč, nebo to může být zůstatek po našich předchůdcích. Převzal jsem spoustu rukopisů s celým studiem po společnosti, která zbankrotovala."
Pohlédl netrpělivě na hodinky.
"A teď, pane Brixane, jestli mne už nepotřebujete, byl bych rád, kdybyste mne omluvil. Mám natáčet několik scén deset mil odtud, a to s herečkou, z jejíž hlavičky jste zahnal i tu nejmenší myšlenku, která by pro mne měla cenu."
Michael se náhlým vnuknutím rozhodl.
"Nevadilo by vám, kdybych na to natáčení jel s vámi? Slibuji, že nebudu překážet."
Starý Jack krátce přikývl a deset minut nato seděl Michael Brixan po boku dívky v dostavníku, který je unášel k místu určení.
Za to, že se takto vezl s umělci, mohl děkovat spíše své podnikavosti než své skromnosti.