Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola VI. - Pán na Griffu

Adéla na něho dost dlouho nepromluvila. Zlobila se, že jí vnutil svou společnost. Také její rozechvění z nadcházející role přecházelo čím dál víc v panický strach, jak se blížili k cíli cesty a znemožňovalo jakýkoliv rozhovor.
"Vidím, že pan Lawley Foss jede taky," pronesl Michael s ohlédnutím přes rameno, jako by chtěl zahájit konverzaci.
"Jezdí s námi vždycky," odpověděla krátce. "Někdy je třeba měnit scénář ještě při natáčení."
"Kam teď jedeme?" zeptal se.
"Nejdřív na Griff Towers," řekla. Bylo pro ni nesnadné být k někomu nezdvořilá. "Je to velký zámek, patří Siru Gregory Pennovi."
"A já jsem si myslel, že máme namířeno do Dower Housu?"
Pohlédla na něho poněkud zamračeně.
"Proč se tedy ptáte, když to víte!" zeptala se téměř příkře.
"Protože vás rád poslouchám," řekl mladý muž klidně. "Sir Gregory Penne? Zdá se mi, že to jméno znám."
Dívka neodpověděla.
"Byl dlouhá léta na Borneu, nebo ne?"
"Je protivný," řekla prudce. "Nenávidím ho."
Nevysvětlila příčinu své zášti a Michael považoval za nediskrétní naléhat na ni otázkami. Pokračovala však bez vyzvání.
"Byla jsem už dvakrát v jeho domě. Má moc hezkou zahradu, kterou už pan Knebworth několikrát využil - byla jsem tam, samozřejmě jen s komparsem, takže jen v pozadí všech. Ale byla bych si přála být ještě méně na očích. Má podivné názory o ženách a zvláště o herečkách. Díky Bohu, máme v Griffu natáčet jen jednu scénu a možná, že majitel nebude doma, ačkoliv je to nepravděpodobné. Je vždy doma, když mám já přijet."
Michael na ni pohlédl po očku. Jeho první dojem, že je krásná, byl více než potvrzen. V obličeji měla jakousi dojemnou úzkost a upřímný výraz tmavých očí mu řekl vše, co chtěl vědět o jejích názorech na dvojmosti a obdiv neznámého Sira Gregoryho.
"Je to podivné, jak často baronetové hrají roli intrikánů v nejrůznějších příbězích, a ještě podivnější je, že většina baronetů, které jsem poznal, má poněkud divnou morálku. - Vás asi mrzí, že tu jsem?" otázal se vážně, teď už bez žertovného tónu.
Obrátila se k němu.
"Ano, trochu," připouštěla upřímně. "Víte, pane Brixane, mám teď jedinečnou příležitost. Je to náhoda, která potká mladou komparsistku jedině v románu, a já jsem nervózní z toho, jak to dopadne. Znervózňuje mne vaše přítomnost, ale co mne znepokojuje ještě více je to, že právě první scénu mám natáčet v Griffu. Nenávidím to místo! Nenávidím!" opakovala téměř s děsem. "Ten velký, nevlídný dům s jeho ohavnými vycpanými tygry a s hrozivými šavlemi ..."
"Šavlemi?" zeptal se rychle. "Co tím myslíte?"
"Stěny jsou pokryty orientálními šavlemi. Až mi běhá mráz po zádech při pohledu na ně. Ale Sir Gregory se jimi kochá. Když jsme tam byli naposled, říkal panu Knebworthovi, že jsou právě tak ostré dnes, jako v den, kdy vyšly s rukou svých tvůrců, a to některé z nich jsou tři sta let staré! Je to zvláštní člověk, dovedl by vám rozetnout jablko na dlani, aniž by vás škrábl. Je to jeden z jeho koníčků - víte, co to je?"
"Ano," odpověděl Michael roztržitě.
"Tady je ten dům," ukazovala. "Br! Až mne zamrazilo."
Griff Towers byl ponurou, nepřívětivou budovou, v jakých si libovali architekti časné viktoriánské doby. Jeho jediná šedá věž se tyčila na levém křídle a dodávala domu podivně zkomolený vzhled, ale ani tento rozmar nedokázal odvrátit pozornost od kasárenské jednotvárnosti. Průčelí se zdálo o to prošlejší, že na zdech nebylo stopy po troše zeleně a že se budova vypínala uprostřed žlutě štěrkovaného čtverhranu.
"Vypadá to jako kasárna," řekl Michael, "s nástupištěm pro stráže před vraty!"
Projeli zamřížovanou branou a dostavník se zastavil. Zahrada se rozkládala patrně za domem, protože ve všedním průčelí nebylo vůbec nic, co by mohlo vábit i nenáročného ředitele.
Michael vystoupil a Šel za Jackem Knebworthem, který dohlížel na vyložení kamer a reflektorů. Za dostavníkem přijíždělo velké dynamo se třemi "slunci", jimiž se mělo zintenzívnit denní světlo.
"A, vy jste tady!" zavrčel Jack. "Byl bych vám vděčen, kdybyste se mi nepletl do cesty, pane Brixane. Mám před sebou pěkný den."
"Chtěl bych, abyste mne vzal do komparsu," řekl Michael.
Starý muž se na něho zamračil.
"Poslyšte, co vlastně máte za lubem!" ptal se podezřívavě.
"Mám naléhavý důvod a slibuji, že nic z toho, co bych podnikl, vám nebude překážet. Pravdou je, že si přeju být nablízku pro zbytek dnešního dne, pane Knebworthe, a že potřebuji záminku."
Jack Knebworth se kousl do rtů, poškrábal se na bradě a pak mrzutě souhlasil.
"Tak dobře! Možná, že se budete i hodit, ačkoli budu mít dost práce s jednou ochotnicí. Když se dostanete do záběru při dnešním natáčení, můžete mluvit o štěstí!"
V souboru byl štíhlý mladý muž s vlasy hladce sčesanými dozadu tak dokonale, že to dělalo dojem, jako by je měl přilepené a pak přelakované. Byl to hezký, urostlý mladík, seděl po Adélině levici a ani nepromluvil, jen povytáhl obočí, když se objevil Michael.
Pak povstal a s rukama v kapsách se loudal k uštvanému Knebworthovi, aby se ho uraženě zeptal: "Poslyšte, pane Knebworthe, co to je za panáka?""Jaký panák?" zavrčel starý Jack. "Myslíte Brixana? To je komparsista."
"Tak komparsista?" opáčil mladík. "To je tedy moc prima, když se 'komparsista' bratříčkuje s principálem! A ta - Leamingtonová - ta tak akorát zkazí všechny záběry, Bůh je mi svědkem!"
"Tak Bůh je vám svědkem, že to zkazí, ano?" zavrčel Knebworth. "Víte, pane Connolly, nejsem tak moc zamilován do vašich výkonů, abych předem připustil, že právě mladá komparsistka bude tím, kdo zkazí tento film."
"Za celý svůj život jsem neměl za partnerku začátečnici. Čert aby to vzal!"
"Že ne? Pak jste se ale celý život musel cítit osamělý," zahučel Jack, který měl napilno při skládání věcí.
"Mendozová je skutečná umělkyně" "" pokračoval opět hrdina a Jack Knebworth se vzpřímil.
"Jděte po svých, dokud vás nebudu potřebovat!" zahřměl.
"Až se mi zachce rady hezkého chlapce, přijdu si pro ni k vám - rozumíte? Pro tuto chvíli jste de trop. Je to francouzský výraz a znamená, že stojíte na místě, které by bylo možné využít lépe."
Rozmrzelý Reggie Connolly pokrčil rameny a odcházel. Tento pohyb měl znamenat nejen jeho přesvědčení, že film nebude mít úspěch, ale měl být i výrazem, že zodpovědnost za to ponese někdo jiný než on.
Sir Gregory Penne pozoroval shromaždující se soubor z velkého podjezdu Griff Towersu. Byl to obtloustlý muž, jehož pleť měla vlivem slunce z Bornea a nehorázné chuti k jídlu zvláštní odstín, něco mezi nachem a bronzovou hnědí. Jeho tvář byla poseta nesčetnými jizvami a oči hleděly do světa úzkými štěrbinami. Jen kulatá, ženská brada se zdála být jedinou částí obličeje, kterou sluneční žár a jiní silnější činitelé ponechaly v původním stavu.
Michael si ho prohlížel, zatímco k nim přicházel pomalu po svahu dolů, protože uhodl jeho totožnost. Měl na sobě pestrý sportovní úbor, v němž převládala červená barva, a přes uši nataženou velkou čepici ze stejného materiálu. Vyndal z úst rychlým charakteristickým pohybem zbytek doutníku a přejel si klouby ruky svůj řídký knír.
"Dobré ráno, Knebworthe!" zvolal.
Jeho hlas byl ostrý a drsný, hlas, jenž nikdy nebyl zjemněn smíchem, ani naladěn soucitem a lidstvím.
"Dobré ráno, Sire Gregory!"
Starý Knebworth se oddělil od své společnosti.
"Omlouvám se, že jsem se opozdil."
"Neomlouvejte se," řekl. "Jen jsem si myslel, že budete natáčet dříve. Přivezl jste moji holčičku, eh?"
"Vaši holčičku?" Jack se na něj zadíval s nehraným údivem. "Myslíte Mendozovou? Ne, není s námi."
"Kdo to je, k čertu, ta jeho holčička," uvažoval Jack, který nevěděl o dvou neblahých zkušenostech, které prodělala nepovšimnuta komparsistka za předešlých návštěv. Nicméně tajemství bylo záhy prozrazeno, protože baronet se loudal pomalu k místu, kde Adéla Leamingtonová zdánlivě studovala svoji roli.
"Dobré ráno, krásná slečinko," řekl a nazvedl čapku o osminu coulu nad hlavu.
"Dobré ráno, Sire Gregory," odpověděla chladně.
"Nedodržela jste svůj slib." Potřásl šelmovsky hlavou. "Ó, ženy, ženy!"
"Nepamatuji se, že bych vám něco slíbila," odpověděla dívka klidně. "Pozval jste mne na oběd, a já jsem vám řekla, že to není možné."
"Slíbil jsem, že pro vás pošlu svůj vůz. Neříkejte, že je to příliš daleko. Nu, nevadí, nevadí." A k Michaelově rozhořčení štípl dívku do ruky způsobem, jenž měl vypadat otcovsky, ale dívku velmi pobouřil.
Vytrhla mu svou ruku a obrátila se zády ke svému trýzniteli a téměř utíkala k Jacku Knebworthovi s nesouvislou žádostí o vysvětlení poznámky, která byla dokonale čitelná a srozumitelná.
Starý Jack nebyl hloupý. Zíral na výstup zpod svých víček a pochopil, o co jde.
"Dnes natáčíme na Griff Towersu naposledy," řekl si. -
Jack Knebworth si totiž potrpěl na slušné chování a jeho názory na ženy se zcela rozcházely s názory Sira Gregoryho Penna.