Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola VII. - Šavle a Bhag

Malá společnost odcházela a zanechala Michaela samotného s baronetem. Gregory Penne ještě nějakou chvíli pozoroval dívku jiskřícíma se očima, pak si ale uvědomil Michaelovu přítomnost a obrátil na svého společníka chladný, posupný pohled.
"Co jste zač?" otázal se a prohlížel si přitom detektiva od hlavy až k patě.
"Jsem statista," řekl Michael.
"Statista? Něco jako tanečník či člen sboru? Pudrujete si tvář, líčíte se a tak dále? Jaký to život pro muže!"
"Najde se i horší," řekl Michael s potlačovaným vztekem.
"Znáte tu dívenku - jak se jmenuje - Leamingtonovou?" zeptal se baronet náhle.
"Znám ji velice dobře," odpověděl Michael nepravdivě.
"Tak vy ji znáte?" řekl majitel Griff Towersu nečekaně přívětivým tónem. "Je to milá žabka. Mnohem lepší, než bývají takové sboristky. Můžete ji sem někdy přivést na večeři. S vámi by šla, viďte?"
Křečovité pohyby napuchlých víček daly Michaelovi vytušit, že Sir Gregory na něj zamrkal. V jeho tlustém obličeji bylo něco, co zaujalo badatele v Michaelu Brixanovi. Tento muž byl tvor zcela primitivní, zvíře obdařené mozkem. A přece musel být něčím víc, když zaujímal vysoce postavené místo ve vládním aparátu ".
"Hrajete? Jestli ne, můžeme jít nahoru a prohlédnout si moje zbraně," řekl hostitel náhle.
Michael pochopil, že z nějakého důvodu, patrně proto, že se prohlásil za Adélina přítele, si tento muž přeje pokračovat ve známosti s ním.
"Ne, právě teď zrovna nehraju," odpověděl.
Bylo to pozvání, které mu působilo potěšení, nebo si majitel myslel, že Michael neopustí Griff Towers, dokud si neprohlédne proslulou kolekci?
"Ano, je to milá žabka."
Penne se znovu vrátil k onomu tématu, když kráčeli vzhůru po svahu k domu.
Jak říkám, je úplně jiná než obyčejné sboristky. Mladá, ne rozmarná jako ty prohnané holky. Není v nich žádné tajemství! Hnusí se mi. Dívka má být jako jarní květinka."
Michael ho poslouchal silně znechucen a přece se zájmem, když se přemohl a zaujal k němu stanovisko přírodovědce obírajícího se hady.
Byl uveden do velké haly, dlážděné cihlami. Když zdvihl oči, spatřil proslavené zbraně. Bylo jich tam na sta - dýky, malé meče, staré japonské šavle, kinžaly se zvláštní rukojetí a těžké dvojsečné meče, které kdysi svíraly ruce křižáků.
"Tak co jim říkáte?" pronesl Sir Gregory s pýchou nadšeného sběratele. "Ani k jednomu z nich byste nenašel dvojníka, milý chlapče, a přece je to jen malý zlomek mé sbírky."
Vedl svého návštěvníka širokou chodbou, místy prosvětlenou čtverhrannými okny. I zde byly stěny pokryty lesknoucími se zbraněmi. Pak Sir Gregory otevřel dveře a zavedl detektiva do velké místnosti, která byla patrně knihovnou, ale knih zde nebylo mnoho. A pokud mohl Michael na první pohled zjistit, byly to obvyklé svazky, které měly všechny domy vesnické šlechty.
Nad krbem visely dvě velké šavle zvláštního tvaru. Michael nikdy, pokud se pamatoval, nic podobného neviděl.
"A co říkáte těmto tady?"
Penne sňal jednu z nich ze stříbrné skoby, jež ji držela, a vytáhl ji z pochvy.
"Nedotýkejte se ostří, pokud se nechcete říznout. Přeťala by vlásek, ale taky by vás dokázala přetnout. Ani byste nevěděl, co se s vámi děje a byl byste vejpůl!"
Náhle se jeho chování změnilo. Téměř vytrhl šavli Michaelovi z ruky, vsunul ji do pochvy a zavěsil na místo.
"To je šavle ze Sumatry, ne?"
"Pochází z Bornea," řekl baronet krátce.
"Z domova lovců lebek."
Sir Gregory se otočil se staženým obočím.
Tato zbraň očividně budila nepříjemné vzpomínky svého majitele. Zíral dlouho mlčky do ohníčku planoucího v krbu.
"Zabil jsem muže, kterému patřila," řekl konečně a Michael měl pocit, že mluví spíš k sobě než k návštěvníkovi. "Aspoň doufám, že jsem ho zabil. Doufám."
Ohlédl se a Michael by mohl přísahat, že v očích měl strach.
"Sedněte si - jak se jmenujete," nařídil a ukázal na nízkou stoličku. "Napijeme se trochu."
Stiskl zvonek a na toto znamení se k Michaelově údivu objevil drobný domorodec snědé pleti, po pás nahý. Gregory dal příkaz v jazyce, který byl Michaelovi zcela nesrozumitelný - podle sykavek usoudil, že je to nářečí malajské - a sluha zmizel s rychlým pozdravem, aby se téměř vzápětí vrátil s tácem, broušenou lahví a dvěma tenkými sklenkami.
"Nemám bílé sluhy - nesnesu je," řekl Penne a vyprázdnil obsah sklenice jedním douškem. "Mám rád lidi, kteří nekradou a nelibují si v klepech. Když se nechovají jak se patří, můžete jim napráskat a není z toho žádné podzvižení. Tohoto chlapíka jsem si najal loni na Sumatře a je to ten nejlepší sluha, jakého jsem kdy měl."
"Jezdíte na Borneo každý rok?" otázal se Michael.
"Téměř každoročně," řekl hostitel. "Mám jachtu. Kotví teď v Southamptonu. Kdybych si jednou za rok nevyrazil z této proklaté země, zbláznil bych se! Není tu nic, ale zhola nic! Setkal jste se už s tím potrhlým bláznem Longvalem? Knebworth říkal, že tam teď k němu jedete - je to starý nafoukaný osel, který žije minulostí a obléká se jako panák z reklamního plakátu na whisky. Ještě jednu?"
"Ještě jsem nedopil," řekl Michael s úsměvem a jeho oči zabloudily k šavli nad krbem. "Máte ji dlouho? Vypadá moderně."
"Ale není," osopil se Sir Gregory. "Moderně! Je nejméně tři sta let stará, ale mám ji teprve rok." A opět rychle změnil téma rozhovoru. "Líbíte se mi - nevím, jak se jmenujete.
Lidé se mi zalíbí nebo zprotiví na první pohled -jste chlapík, jaký by se na Východě osvědčil. Vydělal jsem tam dva milióny. Východ je plný zázraků, plný neuvěřitelných věcí!" Otočil hlavu a díval se na Michaela jiskřivým zrakem. "Plný dobrých služebníků," řekl pomalu. "Chtěl byste vidět dokonalého sluhu?"
V tónu jeho otázky bylo něco podivného a Michael přikývl.
"Chtěl byste vidět otroka, který se nikdy na nic neptá a nikdy neodepře poslušnost? Který nemiluje nikoho, kromě mne," - udeřil se do prsou - "který nenávidí všechny, co já nenávidím - chcete vidět mého věrného Bhaga?"
Povstal, stiskl malé tlačítko na postranní desce stolu, kterého si Michael povšiml už dřív. Jakmile tak učinil, otevřela se část dřevem vykládané stěny na druhém konci pokoje. Po několika sekundách se na světlo denní vynořila postava - příšerná a hrůzná. Michael Brixan sebral všechny své síly, aby se ovládl a zdržel výkřik deroucí se mu ze rtů.