Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola VIII. - Bhag

Byl to ohromný orangutan. Jak tu seděl skrčený, zlomyslně pokukující na návštěvníka korálkovýma očima, měřil více než šest stop. Měl chlupatou, neobyčejně rozložitou hruď, jeho ruce se téměř dotýkaly podlahy a připomínaly objemná stehna průměrného muže. Opice měla na sobě tmavě modré montérky, které přidržovaly na ramenou dvě šle.
"Bhagu!" zavolal Sir Gregory tak jemně, že Michael nevěřil svým uším.
"Pojď sem." Gigantická postava se přikolébala přes pokoj ke krbu, před nímž oba muži stáli.
"To je můj přítel, Bhagu."
Velikán se natáhl a sevřel na okamžik Michaelovy prsty ve své tlapě. Pak zdvihl pracku k nosu a hlasitě čmuchal - to byl jediný zvuk, který vydal.
"Podej mi doutníky," řekl Penne.
Opice okamžitě zamířila do pracovny, otevřela zásuvku a vytáhla krabici.
"Ty ne," řekl Gregory, "ty malé."
Mluvil zřetelně, jako by oslovoval někoho nahluchlého. Ohavný Bhag bez váhání uložil krabici a vytáhl jinou.
"Nalej mi whisky se sodou."
Opice uposlechla. Neulila ani kapku, a když její pán řekl: "Dost!", zazátkovala láhev a postavila ji na místo.
"Děkuji, to stačí, Bhagu."
Opice se bez nejmenšího zvuku vydala zpátky k otevřené stěně, zmizela a dveře se za ní zavřely.
"Neuvěřitelné, vždyť je to téměř lidský tvor," zašeptal Michael užasle.
Sir Gregory se zasmál.
"Víc než lidský," řekl. "Bhag je moje ochrana před čímkoli."
Jeho pohled na okamžik zalétl k šavli nad krbem.
"Kde bydlí?"
"Má svou místnost a udržuje si ji v čistotě. Jí se služebníky."
"Pane Bože!" vydechl Michael a hostitel se znovu zasmál úžasu, který u svého hosta vyvolal.
"Ano, jí se služebníky. Ti se ho bojí, ale zbožňují ho: je pro ně jakýmsi bohem, který jim nahání hrůzu. Víte, co by se stalo, kdybych řekl: Tento muž je mým nepřítelem?" Svým krátkým prstem ukázal na Michaelovu hruď. "Rozsápal by vás na kusy. Neměl byste nejmenší šanci, pane - nevím, jak se jmenujete - nejmenší naději na vyváznutí. A přece dovede být něžný - ano, dovede být něžný." Zakýval hlavou. "A lstivý! Vychází téměř každou noc a dosud si vesničané nestěžovali. Neukradl jedinou ovci a nikoho nevyděsil. Vyjde si prostě ven, toulá se po lesích, ale nezabije ani jednu koroptev."
"Jak dlouho ho máte?"
"Osm nebo devět let," řekl baronet nedbale a polkl doušek whisky, kterou mu opice nalila. "Teď ale pojďte ven, podívám se na herce. - Je to hezká dívka, že ano? Nezapomeňte, že ji sem máte přivést k večeři. Jak se jmenujete?"
"Brixan," řekl Michael. "Michael Brixan."
Sir Gregory cosi zahuhlal.
"Budu si to pamatovat - Brixan. Měl jsem to říci Bhagovi. Rád všecko ví."
"Poznal by mé příště, kdybyste mu to řekl?" otázal se Michael s úsměvem.
"Poznal?" řekl baronet opovržlivě. "Nejenom že vás pozná, ale dovede vás i vystopovat. Všiml jste si, jak si očichal ruku? Chtěl si vás zapamatovat pro případ potřeby. Kdybych mu řekl: Jdi a přines tento vzkaz Brixanovi, našel by vás."
Když sešli do půvabné zahrady za domem, byly první záběry již hotovy a na Knebworthově tváři zářil úsměv, který prozrazoval, že Adéliny obavy se nesplnily. Bylo to právě naopak.
"To děvče je zlato," rozpovídal se Jack. "Rozená, docela přirozená herečka, jako stvořená pro tuto roli. Je to příliš hezké, než aby to byla pravda. - Co si přejete?"
Otázka platila panu Reggie Connollymu, který trpěl utkvělou myšlenkou, že mu nebylo dopřáno dost příležitosti.
"Poslyšte, pane Knebworthe," řekl zatrpkle. "V tomto příběhu moc smetánky neposbírám. Až dosud jste mne natočili tak třicet stop. To není správné, abyste věděl!
Dělat detailní záběry všelijakých panáků ..."
"Nebudeme točit záběry s vámi," řekl Jack krátce. "Mendozová si stěžovala právě na to, že je vás tam moc až do omrzení."
Michael se ohlédl. Sir Gregory Penne zamířil k místu, kde stála mladá dívka, která ve svém vzrušení neměla v srdci místo pro odpor vůči muži, kterého tak upřímně nenáviděla.
"Holčičko, chtěl bych si s vám promluvit dřív, než odjedete," řekl tlumeným hlasem a Adéla se na něho usmála.
"Pak tedy k tomu máte teď nejlepší příležitost, Sire Gregory," řekla.
"Chci vám říci, jak mne to mrzí, co se onehdy stalo. Vážím si vás za to, co jste řekla, protože každá dívka má právo uchovat si svoje polibky pro muže, který se jí líbí. Mám pravdu?"
"Ovšem, že máte pravdu," řekla. "Prosím, nemyslete už na to, Sire Gregory."
"Neměl jsem právo políbit vás proti vaší vůli, zvlášť když to bylo v mém domě. Odpustíte mi?"
"Odpouštím vám," odpověděla a byla by od něho odešla. Chytil ji však za ruku.
"Přijdete sem na večeři, ano?" Pohodil hlavou směrem k Michaelovi, který je zdálky sledoval. "Váš přítel řekl, že vás s sebou přivede."
"Který přítel?" otázala se se zdviženým obočím. "Míníte pana Brixana?" "Ano, tam toho chlapíka. Proč se přátelíte s takovými lidmi? Ne že by to nebyl slušný člověk, osobně se mi docela líbí. Přijdete k večeři?"
"Obávám se, že nebudu moci," řekla, protože její stará nechuť k němu opět zvítězila.
"Holčičko, není ničeho, čeho byste ode mne nemohla dosáhnout. Proč si lámete hlavičku tím hloupým, laciným hraním? Jestli chcete, pořídím vám vaši vlastní společnost a nejhezčí auto, jaké lze za peníze dostat."
Její oči byly jako ohnivé tečky. Zachvěla se.
"Mám vše, po čem toužím, Sire Gregory," řekla.
Byla rozezlena na Michaela Brixana. Jak se mohl odvážit přijmout jejím jménem pozvání? Jak se opovažoval nazvat se jejím přítelem? Její hněv potlačil téměř všechnu nechuť k jejímu pronásledovateli.
"Přijďte dnes večer v jeho doprovodu," řekl Penne zadýchaně. "Chci vás tu mít dnes večer, rozumíte? Budete na noc u starého Longvala. Můžete lehce vyklouznout."
"Nic takového neudělám. Myslím, že si neuvědomujete, co po mně chcete, Sire Gregory," řekla klidně. "Ať tím míníte cokoli, je to pro mne urážkou."
Prudce se otočila a nechala ho stát. Michael na ni chtěl promluvit, ale prošla kolem něj se vztyčenou hlavou a s takovým výrazem tváře, že ho to zmátlo. Po chvíli přemýšlení však uhodl příčinu.
Když bylo všechno naloženo a společnost zaujala svá místa v dostavníku, všiml si Michael, že si pečlivě vybrala místo mezi Jackem Knebworthem a nakvašeným hrdinou, a tak zaujal místo v uctivé vzdálenosti.
Vůz se chystal k odjezdu, když se k němu přiblížil Sir Gregory a vyšvihl se na stupátko.
"Řekl jste, že ji přivedete," začal.
"Kdybych to řekl, musel bych být opilý a na to bych potřeboval víc jak jednu sklenku whisky. Slečna Leamingtonová je svou vlastní paní a nebylo by moudré, kdyby večeřela o samotě s vámi či kterýmkoli jiným mužem."
Očekával výbuch hněvu, ale k jeho velkému údivu se tlustý muž pouze zasmál a pokynul mu vlídně na rozloučenou. Když dostavník zatáčel k vratům, Michael se ohlédl a uviděl ho stát před domem v rozhovoru s mužem, v němž poznal Fosse, který z nějakého důvodu neodjížděl zároveň s nimi.
A pak jeho oči zabloudily nad hlavy obou mužů ke knihovně, kde seděl nestvůrný Bhag a čekal na rozkaz, aby ho bez uvažování provedl, bez jakéhokoliv milosrdenství. A Michael Brixan, přestože byl zvyklý na nebezpečí, se zachvěl.