Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola I. - Lovec hlav

Kapitán Mike Brixan věřil v několik neškodných a nevinných pověr. Například, uviděl-li na poli bílou vránu, věřil, že uvidí určitě ještě jednu takovou dříve, než se setmí. Když si cestou na nádraží v Aix la Chapelle koupil román, který ho zaujal ve výloze zvláštním názvem: "Komparsistka aneb Pýcha Hollywoodu", nezajímalo ho ani tolik, proč stál skoro půl miliónu marek (bylo to v době, kdy marky ještě něco platily), jako to, za jakých okolností se znovu setká s oním slovem "komparsistka", znamenající bezvýznamnou filmovou herečku.
Román ho vůbec nezajímal. Přečetl první stránku plnou superlativů a pak pro osvěžení začal studovat belgický jízdní řád. Nudil se, ale ne tak dalece, aby ho zajímala senzační a úspěšná životní dráha neskutečné Rosy Lovcové, která se ze skrovných poměrů vypracovala k povolání zpravodajky a pak k bohatství.
Slovo "komparsistka" nebylo pro Michaela běžným výrazem, a tak čekal, že se ještě dnes odněkud vynoří.
Kdyby někdo tvrdil, že se nezajímá o zločiny více než o výsledky golfových zápasů, vyvolal by pobavený úsměv na tváři jeho nadřízených, kteří ho znali jako nejbystřejšího detektiva zpravodajského oddělení ministerstva zahraničí.
Pro plnění úkolů se musel scházet i s podivnými individui v pokoutních hospodách, aby poznal spodní proudy ženoucí diplomatické lodičky k neočekávaným a nežádoucím přístavům. Potloukal se křížem krážem Evropou a procestoval ji už dvakrát od severu k jihu v roli turisty s otevřenýma očima, načež proplul několik set mil dunajskými soutěskami, aby v pobřežních pivnicích poznal skutečné příčiny tajných mobilizací. Takové úlohy se mu líbily.
Byl proto zcela přirozeně poněkud rozmrzen, když ho odvolali z Berlína v okamžiku, kdy, jak se zdálo, mohl odhalit tajemství "Slovácké smlouvy", protože si za příslušnou cenu nechal udělat její přesnou kopii.
"Kdybyste mne tam nechali o čtyřiadvacet hodin déle, měl bych už fotokopii původního dokumentu," vyčítal svému představenému majoru Georgu Stainesovi, když se následujícího dne hlásil ve Whitehallu.
"Lituji," řekl major, aniž dal najevo nejmenší známku výčitek svědomí, "ale věc se má vlastně takto: promluvili jsme si otevřeně se slováckým ministerským předsedou, který nám přislíbil předložit plné znění smlouvy - byla to pouhá obchodní záležitost. Miku, znal jste Elmera?"
Detektiv usedl na okraj stolu.
"Odvolal jste mne z Berlína, jen abyste se mne na to zeptal?" otázal se hořce. "Vyhnal jste mne z mé oblíbené kavárny Unter den Linden, abyste si se mnou popovídal o Elmerovi? Je to zdejší úředník, viďte?"
Major Staines přikývl.
"Byl," řekl, "v ekonomickém oddělení. Zmizel před třemi týdny a prohlídka jeho účetních knih ukázala, že systematicky kradl částky, s nimiž volně disponoval."
Mike Brixan se ušklíbl.
"Něco takového nerad slyším," řekl. "Působil dojmem klidného a neškodného muže. Nechcete ale, abych se za ním pustil? To je věc Scotland Yardu."
"Nechci, abyste se za ním pustil," řekl Staines pomalu, "protože - nu, protože byl nalezen."
Jeho tón jako by něco naznačoval, něco příšerného, a dříve než vytáhl malý proužek papíru z aktovky na stole, věděl Michael Brixan, co přijde.
"Snad ne Lovec hlav?" vydechl. I Michael věděl o Lovci hlav.
Staines přikývl.
"Tohle je vzkaz od něho."
Podal svému podřízenému strojem psaný proužek papíru a Michael četl:
"Najdete obvyklou krabici v křoví u železničního viaduktu v Esheru. Lovec hlav."
"Lovec hlav!" opakoval Michael mechanicky a zahvízdl.
"Našli jsme krabici v křoví a v ní, samozřejmě, hlavu nešťastného Elmera, mistrovsky odseknutou od těla," řekl Staines. "To je dvanáctá hlava v sedmi letech," pokračoval Staines, "a téměř v každém případě - vlastně v každém až na dva - byl obětí člověk, prchající před zákonem. I kdyby záležitost se smlouvou nebyla vyřízena, byl bych vás povolal zpět, Miku."
"Ale to je přece věc policie," řekl mladý muž zmaten.
"Služebně jste zařazen jako policejní úředník," přerušil ho představený, "a ministr žádá, abyste případ převzal vy. Činí tak na pokyn státního sekretáře, jemuž ovšem Scotland Yard podléhá. O smrti Francise Elmera a o nálezu jeho příšerných pozůstatků nebyl dosud informován tisk. Posledně bylo takové pozdvižení, že si to policie chce nechat pod pokličkou. Vyšetřování bylo zahájeno - myslím, že porota byla pečlivě vybrána. Veškeré podrobnosti jsou přísně tajné. Mohu jedině dodat, že poslední, kdo Elmera viděl živého, byla jeho neteř. Viděla ho před týdnem v Chichestru. Zjistili jsme to dřív, než jsme se dozvěděli o osudu toho nešťastníka. Ta dívka, Adéla Leamingtonová, pracuje pro Knebworťhovu filmovou společnost, která má své studio v Chichestru. Dělá komparsistku."
Michael úžasem vydechl.
"Komparsistku? Věděl jsem, že se to podivné slovo zase odněkud vynoří. Pokračujte, pane, jaký úkol máte pro mne?"
"Jeďte se tam za ní podívat," řekl představený. "Tady je adresa."
"Byl Elmer ženatý?" otázal se Michael, když vkládal proužek papíru do kapsy.
Major přikývl.
"Ano, ale jeho žena nemůže do vraždy vnést nejmenší světlo. Mimochodem, tato paní je jedinou osobou, která ví, že je mrtvý. Neviděla svého manžela celý měsíc, protože, jak se zdá, žili po léta víceméně odděleně. Jeho smrtí hodně získá, protože byl dost vysoko pojištěn v její prospěch."
Michael si znovu přečetl ponuré poselství Lovce hlav.
"Co si o tom myslíte?" zeptal se zvědavě.
"Všeobecně se má za to, že je to blázen, který se cítí být povolán, aby trestal provinilce. Ale ony dvě výjimky tuto teorii popírají."
Staines se zamyšleně opřel o opěradlo židle.
"Vezměme případ Willita. Jeho hlava byla nalezena před dvěma roky v Chapham Common. Byl to bohatý muž, v každém ohledu poctivý, velmi oblíbený a měl v bance značné jmění. Crewling, druhá výjimka, byl jednou z prvních Lovcových obětí. Byl rovněž mimo podezření. Ovšem v jeho případě není pochyby, že byl několik týdnů před smrtí poněkud nepříčetný.
Lovcova oznámení byla psána vždy na stejném stroji. Pokaždé je v nich napůl nedopsané 'u', slabé 'g' a podivný typ písma, o němž znalci jednohlasně tvrdí, že pochází z nesmírně starého psacího stroje značky Kost. Najděte muže, co ho používá, pravděpodobně je to vrah. Ale asi to nebude ta nejschůdnější cesta, protože policie už rozeslala fotografie zachycující zvláštnosti tohoto písma. Skoro bych řekl, že Lovec používá tohoto stroje jen tehdy,když chce oznámit, kam uložil hlavy svých obětí."
Michael Brixan se vracel do svého bytu poněkud zmaten a značně rozmrzen svým neobvyklým posláním. Pracoval v oblasti vysoké politiky a v té se skutečně dobře vyznal. Jeho specializací byly nejjemnější diplomatické tahy a kličky, ale obyčejné lidské prohřešky proti zákonu - krádeže, loupeže či vraždy, které poutaly pozornost policie, ho nijak nevábily.
"Bille," oslovil malého psíka ležícího na koberci před studeným krbem obývacího pokoje, "na tomhle si zlámu vaz. Ale ať už to dopadne jakkoli, setkám se při tom se slečnou komparsistkou. Není to prima?"
Bili zavrtěl přívětivě ocáskem.