Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický

PRVNÍ JEDNÁNÍ

I. 2

Předešlí, Lignière, Kristian, pak Ragueneau a Le Bret.

CUIGY: Lignière!
BRISSAILLE (směje se): Střízlivý?
LIGNIÈRE (tiše ke Kristianovi): Smím představiti vás? Kristian souhlasí. Pan baron z Neuvillette. Zdraví se.
CELÝ SÁL (pozdravuje rozsvícení prvního lustru): Ach!
CUIGY (k Brissaillovi, dívaje se na Kristiana): Hlava ta má ráz!
PRVNÍ MARKÝZ (jenž to zaslechl): Pah!
LIGNIÈRE (představuje pány Kristianovi): Cuigy, de Brissaille!
KRISTIAN (se kloní): Jsem věru okouzlen!
PRVNÍ MARKÝZ (k druhému): Nu, celkem prošel by, však není ošacen dle módy poslední...
LIGNIÈRE (ke Cuigymu): Z Touraine on přijel sem.
KRISTIAN: Tak, teprv dvacet dnů, co v Paříži zde jsem, a zítra v kadetů sbor vstoupím.
PRVNÍ MARKÝZ (prohlíží osoby, vstupující do lóží): Ejhle, viz, pan Aubry, prezident!
DÁMA Z BUFETU: Zde oranže!
HOUSLISTÉ (ladí): Ce, cis!
CUIGY (ukazuje Kristianovi plnící se sál): Co lidí!
KRISTIAN: Ano, dost!
PRVNÍ MARKÝZ: Svět našich krásek celý!

Jmenují ženy dle toho, jak vstupují do lóží. Dámy jsou velmi vyšňořené. Pozdravy a úsměvy vzájemné.

DRUHÝ MARKÝZ: Guéménée...
CUIGY: De Bois...
PRVNÍ MARKÝZ: Které jsme rádi měli.
BRISSAILLE: Chavigny!
DRUHÝ MARKÝZ: S našimi ta srdci hraje teď.
LIGNIÈRE: Pan Corneille z Rouanu přichází právě, hleď!
HOCH (k otci): Což Akademie?
MĚŠŤÁK: Ba, vidím zde jich dosti: tu Boudu, Boissat v Porchèra společnosti, tam Cureau, Colomby, tam Bourdon, Arbaud jest a nesmrtelní jsou, ó věru, to je čest!
PRVNÍ MARKÝZ: Pst! Precieusky: jdou a naplňují řady, tam Barthenoida a Cassandace zřím tady, Félixérie též...
DRUHÝ MARKÝZ: To žas můj vybízí. A ty je všecky znáš?
PRVNÍ MARKÝZ: Znám všecky, markýzi!
LIGNIÈRE (bera stranou Kristiana): Můj milý, kvůli vám zde drahý svůj čas tratím, tu dámu nevidím, tož k číši své se vrátím.
KRISTIAN (prosí jej): Ne, opěváte přec dvůr, ba i město celé, vy přec mi povíte, pro koho plám tak vřele.
KAPELNÍK (klepe smyčcem na pult): Nuž, housle!

Zvedne smyčec.

DÁMA Z BUFETU: Zde, prosím, citronáda!
KRISTIAN: Mám strach, je prohnaná a koketuje ráda. Jak mluviti mám s ní? Má duchaplnost mizí, řeč, jež zde mluví se a píše, jest mi cizí, jsem prostý voják jen - a plachost je můj osud. Zde bývá, napravo - ta lóž je prázdná dosud.
LIGNIÈRE (chce odejít): Jdu!
KRISTIAN (zadržuje ho): Prosím, zůstaňte!
LIGNIÈRE: Nemohu, to mne trýzní, já v krčmě slovo dal a zde umírám žízní.
DÁMA Z BUFETU (jde kolem nich s podnosem): Zde šťáva?
LIGNIÈRE: Fi!
DÁMA Z BUFETU: Či mléko?
LIGNIÈRE: Pah!
DÁMA Z BUFETU: Či muškát snad?
LIGNIÈRE (ke Kristianovi): Nu, chvilku zůstanu. - Okusím muškát rád.

Sedne k bufetu, dáma mu naleje muškátu.

HLASY V OBECENSTVU (při vstupu tlusťoučkého a veselého mužíčka): Ach, Ragueneau!
LIGNIÈRE (ke Kristianovi): To náš paštikář Ragueneau!
RAGUENEAU (v cukrářském kostýmu svátečním, živě postoupí k Lignièrovi): Ach, prosím, neviděl jste pána z Cyrano?
LIGNIÈRE (představuje Ragueneaua Kristianovi): To cukrář básníků, herecké tlupy naší!
RAGUENEAU (v rozpacích): To příliš mnoho cti...
LIGNIÈRE: Mlčte, vy mecenáši!
RAGUENEAU: Nu navštěvují mne...
LIGNIÈRE: Však na dluh, jen ne skromně... on sám je básníkem.
RAGUENEAU: Nu, říkají to o mně.
LIGNIÈRE: Do veršů blázen jest!
RAGUENEAU: Za malou písničku...
LIGNIÈRE: Dost dáte básníku...
RAGUENEAU: Ne, pouze paštičku!
LIGNIÈRE: Dobrák, se vymlouvá! A za triolet, pane, co dáte?
RAGUENEAU: Chlebíčky!
LIGNIÈRE (přísně): Jen v mlíce zadělané. Divadlo máte rád?
RAGUENEAU: Ach, z všeho nejradši!
LIGNIÈRE: A místo svoje v něm platíte koláči. Co stálo místo dnes, kam jste si, pane, sed? Jen mezi námi, nu?
RAGUENEAU: Tré koblih, paštik pět.

Dívá se kolem.

RAGUENEAU: Zde není Cyrano? Ach, v tom je jakýs blud.
LIGNIÈRE: Proč?
RAGUENEAU: Hraje Montfleury!
LIGNIÈRE: Ba právě, tento sud má v roli Fédona dnes večer vystoupit. Co po tom Cyranu?
RAGUENEAU: Můž vás to tajno být? Na Montfleuryho on si, páni, zálusk vzal a nechce dovolit, by celý měsíc hrál.
LIGNIÈRE (který pije již čtvrtou číšku): Nu?
RAGUENEAU: Hraje Montfleury.
CUIGY (který se přiblížil se svou družinou): Však on to nepřekazí.
RAGUENEAU: To vidět chci!
PRVNÍ MARKÝZ: Kdo jest ten Cyrano, mí drazí?
CUIGY: Hoch, který každému dá vždycky odvetu.
DRUHÝ MARKÝZ: Je šlechtic?
CUIGY: Zajisté, je z gardy kadetů.

Ukazuje na šlechtice, který obchází sálem, jako by hledal někoho.

CUIGY: Tam jeho přítel Bret! (Volá): He, Brete, pojďte sem!

Le Bret k nim sestoupí.

CUIGY: Hledáte Cyrana?
LE BRET: Ba, znepokojen jsem!
CUIGY: Nu, nemám pravdu snad? Ten člověk všední není.
LE BRET (vřele): Ba věru, nejlepší z lidského pokolení.
RAGUENEAU: To básník!
BRISSAILLE: Učenec!
CUIGY: Rváč!
LE BRET: Ba i v hudbě zná se!
LIGNIÈRE: A jeho vzezření, ach, k čemu podobá se!
RAGUENEAU: Ba skoro, pánové, bych o tom pochyboval, pan Filip z Champaigne že jej by vymaloval, jak divoch, zkroucenec, bizarní kol se motá a výstřednosti pln, nu takhle pro Callota, do jeho mask jak rváč on výborně se hodí. Vždy s trojím chocholem a šesti šosy chodí, plášť zezadu mu kord ve plné slávě zdvihá, jak drzý kohout svým když ohonem se míhá nad Artabany vše, jichž vlastí odjakživa to staré Gaskoňsko, máť mluvků, rváčů bývá, on provádí svůj nos, ve límci Pulcinelly nos není, pánové, jak jeho nos tak skvělý! Jej z dálky uzříte při prvním setkání a vzkřiknout musíte: "Pah, ten to přehání!" Pak usmějete se: "On sundá si jej!" - ale Cyrano nesundá jej, klidně jde s ním dále.
LE BRET (potřásaje hlavou): Jen nosu všimnout si a již vás vyzve v seč.
RAGUENEAU (hrdě): Půl nůžek Sudičky jest hbitý jeho meč.
PRVNÍ MARKÝZ (krčí rameny): Dnes jistě nepřijde!
RAGUENEAU: O kuře, na mou čest à la Ragueneau!
MARKÝZ (se směje): Buďsi!

Ruch obdivu v sále. Roxana objeví se ve své lóži. Posadí se dopředu, její dueňa si sedne v pozadí. Kristian platí dámě z bufetu a Roxanu nevidí.

DRUHÝ MARKÝZ (s výkřiky strojeného obdivu): Pánové, ta jest rozkošná! K zbláznění!
PRVNÍ MARKÝZ: Jak broskev, hleď v úsměvu s jahodou!
DRUHÝ MARKÝZ: A tak má svěží pleť, má srdce rýmu hned, když sotva k ní se blíží!

Kristian zvedne hlavu, uzří Roxanu a chopí prudce Lignièra za rámě.

KRISTIAN: To ona!
LIGNIÈRE (dívaje se): Ona?
KRISTIAN: Ach, jen mluvte, strach mne tíží!
LIGNIÈRE (pomalu srkaje muškát): Ta zve se Roxana - Madlena Robinová a precieuska jest.
KRISTIAN: Ach!
LIGNIÈRE: A neť Cyranova, svobodná, sirotek...

V tom okamžiku vstoupí do lóže velmi elegantní kavalír s modrou stuhou řádovou a stoje hovoří chvíli s Roxanou.

KRISTIAN (zachvěje se): Ten muž?
LIGNIÈRE (začíná být opilý, přimhuřuje oči): He, he, de Guiche, je hrabě, má ji rád, však ženatý jest již, neť Richelieua má, však Roxanu chce vdáti za pana de Valvert... ten má mu pomáhati; to smutný patron jest, však nejspíš říci dá si, ač ona zdráhá se, Guiche moc má, ona asi se bojí jeho lsti jsouc pouhá měštka, hochu. V ty kličky jeho jsem já brzy vnikl trochu, vše vrazil do písně. Hoj, ten jak hněvem vzplane! Konec jest jízlivý... Nu slyšte!

Vstane potáceje se, zvedne sklenici a chce zpívat.

KRISTIAN: S Bohem, pane!
LIGNIÈRE: Vy jdete?
KRISTIAN: K hraběti de Valvert!
LIGNIÈRE: Pozor tam! Ať nezabije vás! Mrknutím oka mu na Roxanu ukazuje. Zůstaňte, hledí k vám.
KRISTIAN: Je pravda. Zůstane stát u vytržení. Společnost dlouhoprsťáků, jak jej tak vidí s hlavou zvednutou a ústy otevřenými, přiblíží se k němu.
LIGNIÈRE: Půjdu, já mám žízeň a mám chvat, mne v krčmě čekají...

Vyjde motaje se.

LE BRET (který prošel sálem, vrací se k Ragueneauovi a praví určitě): On nejde...
RAGUENEAU (nevěří): Přece snad...
LE BRET: To nejspíš bude tak, nepohleď na afiš.
CELÝ SÁL: Začněte! Začněte!