Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (dvě vybrané básně z každé sbírky)
• Okamžiky z prázdných míst jsou společnou edicí 2 básnických opusů Eduarda Petišky, která byla původně vydaná k 15. výročí autorova úmrtí; obsahuje sbírky Okamžiky (1957) a Na prázdná místa (1964)
• Petiškovy Okamžiky jsou lyrickoepickým pásmem, jež sugestivně zachycuje několik příběhů z nemocničního prostředí, ve kterém nezřídka dochází k vypjatým a rozhodujícím okamžikům v lidském životě; verše upoutají svým civilním projevem, který se vyznačuje meditativní poetickou polohou i snahou o zapojení epických prvků
• sbírka Na prázdná místa je pak osobitou knihou veršů, ve které se básník pokouší o specifický výraz střídáním jednotlivých básní s filozofickým dialogem mezi mužem a jeho stínem, kteří vedou polemiku o smyslu lidského údělu

Okamžiky

Aleně

5

Některou ženu navštíví vzpomínka,
jinou navštíví muž
a mne navštěvuje tvůj dopis každou chvíli,
vytahuji jej pod poduškou znovu a znovu,

je průhledný jako střep ledu
a za mrazivým sklem se usmívá cizí žena,
slova se kutálejí po papíře,
jedno utíká druhému
a nemohou se dohonit.

Píšeš mi:

Milá ženo -
a já cítím cizí oči,
dívají se ti přes rameno, dotýkají se dopisu,
lepí se na písmena,
a to, co píšeš, je zbytečné.

Poslal jsi na mne řeku slz,
ale mé děti jsou lávka, po které přejdu
bezpečně bez ohlížení.

Kdybys chtěl, kdybys tak chtěl,
i tebe bych převedla na druhou stranu.

Na prázdná místa

Báseň je neobvyklá přesnost

Na prahu života

Tady ještě chutná sůl po soli a cukr sladí,
tady se ještě tančí dobré jitro mezi střechýly noci
a polibek je objev a ne útěcha,
tady chodí za školu
v ruce malou vlhkou dlaň lásky,
znehybnělou očekáváním.

I břeh má nový skrytý význam,
podívej, ukáže chlapec přes řeku
a zachytí rukávem o trnitý keř,
jako báseň, která ukazuje vždycky přes řeku
a znovu a znovu se zachytí o trn,
podívej, ukáže chlapec na veliký skutek,
na obrovské sršící ohnisko
za řekou.

Hledí přes řeku a dívka uchopena
právě stvořenými prsty dobrodružství
se dotýká sotva země,
mladí milenci přejdou na druhý břeh
po hřbetech vln.

A kde je to ohnisko sršící hvězdy,
a kde je ten veliký skutek?
Putují od malého činu k jinému malému činu,
rozmrzelí, neteční, otupělí,
nevnímají tisíc nepatrných ohnisek,
z kterých se skládá
každá velikost.