Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka

Králi Akrisiovi předpověděla věštba, že ho zabije jeho vlastní vnuk. Král se bál o život a přemýšlel, jak by tomu zabránil. Dal zavolat všechny otroky, kteří pro něho pracovali, a poručil jim, aby pod královským hradem vyhloubili sklepení a uzavřeli je železnými vraty. Do sklepení odvedl svou dceru Danaé a vrata pečlivě zamkl. Posílal jí do vězení jídlo, ale nepouštěl ji ven, aby se hrozná věštba nenaplnila.
Nářek a vzdechy vězněné královské dcery se donesly až k sluchu vládce bohů Dia. Zeus se nad osamělou dívkou slitoval, snesl se do sklepení v podobě zlatého deště a rozzářil podzemní temnotu. Zamiloval si Danaé a netrvalo dlouho a princezně se narodil synáček. Dostal jméno Perseus.
Jednou se král Akrisios procházel po hradním nádvoří a zaslechl dětský pláč. Nejdříve myslil, že naříká vítr kolem hradních věží. Pláč se však nesl z podzemí. Překvapený a polekaný Akrisios se rozběhl k železným vratům a odemkl sklepení. S pláčem se mu vrhla Danaé kolem krku a prosila ho, aby zachoval život malému Perseovi i jí. Král ji odstrčil a spěchal zpátky do hradu. Příliš se bál smrti a neznal slitování.
Poručil strážím dceru i vnuka vsadit do veliké bedny, bednu zatlouci a vhodit do moře. Stráže poslušně vykonaly rozkaz. Nežli se den sešel s nocí, pohrávaly si mořské vlny s bednou, v níž seděla nešťastná Danaé, objímající malého Persea. Skulinou v bednění viděla jen vzdouvající se hladinu moře a pěnu na hřebenech modrých vln.
Snesl se večer a bedna se stále potácela na nekonečných vodách, víry jí otáčely a vítr ji hnal k neznámému břehu. Po neklidné noci plné strachu se objevil na obzoru ostrov, rostl a blížil se. Vítr hnal bednu přímo k němu.
Na pobřeží ostrova chystali rybáři sítě k lovu a spatřili na vlnách podivný předmět. Naskákali do člunů a přitáhli bednu na písčinu. Zvědavi, jaký poklad bedna skrývá, vypáčili chvatně víko. Užasem strnuli. Z bedny vystoupila mladá půvabná žena se spícím chlapcem v náručí. Bledá a chvějící se přestálým utrpením a zimou děkovala svým zachráncům a pověděla jim, jaký osud ji přivádí až sem.
Soucitní rybáři se divili a dali ženě a dítěti najíst a napít. Když se zachránění trochu vzpamatovali a odpočinuli si, odvedl je nejstarší rybář do města ke králi ostrova. Král nabídl cizí královské dceři i jejímu synovi pohostinství. Tak žila Danaé s Perseem na královském hradě a nic jí nechybělo. Po čase si ji vzal král za ženu a Perseus vyrůstal v paláci jako královský syn.
Na moři běžela vlna za vlnou a v království na ostrově ubíhal rok za rokem.
Perseus si už dávno nehrál na trávníku v zahradě, závodil s ostatními mladíky na cvičišti, jezdil na koni a vrhal oštěp. Král znepokojen pozoroval, jak roste Perseova síla. Obával se o svůj trůn. Bylo by nejlépe, uvažoval, kdyby Perseus odešel do světa. Proto mu vyprávěl o dracích a obrech a o hrdinských činech. Perseus nadšeně naslouchal.

***

Perseus odvrátil tvář od smutné kamenité krajiny a zadíval se do lesklého štítu. Viděl v něm stejný neutěšený obraz a za chvíli objevil i Gorgony. Spaly u mrtvé hladiny jezera. Hrozne hlavy Gorgon s klubky hadů místo vlasů naháněly úzkost i ve spánku.
"Neváhej," pobízel Persea tichý hlas bohyně Athény, "prostřední Gorgona je Medusa." Perseus se snesl nad spící obludy. Hadi jim na hlavách začali syčet, ucítili vetřelce. Perseus se podíval do štítu jako do zrcadla a namířil přímo na Medusu.
Zvedl ostrý srp a jedním rázem usekl Meduse hlavu. Z Medusina hrdla vyskočil okřídlený kůň Pegasos, zamával křídly a zmizel překvapenému Perseovi v oblacích.
Teď bylo třeba Medusinu hlavu odnést. Hlava byla tak veliká, že Perseus pochyboval, zda se mu vejde do mošny, i když je mošna kouzelná. Ale mošna přijala břemeno jako oblázek a netížila o nic víc, než dokud byla prázdná.
S naplněnou mošnou vykročil Perseus okřídleným střevícem do vzduchu a vzlétl. Druhé dvě Gorgony, ty nesmrtelné, probudil šum. Rozhlédly se, uviděly mrtvou sestru a rozzuřily se. Pozvedly dračí křídla, zakroužily nad jezerem a hledaly viníka. Hadi na hlavách se jim svíjeli a výhružně se vztyčovali.
Perseovi však nemohli uškodit. Byl neviditelný, měl na hlavě přílbu. Marně Gorgony brázdily zlostně ovzduší. Perseus jim unikl.
Letěl a těšil se cestou, jak překvapí matku i krále. Na okřídlených střevících bude za chvíli doma. Vtom se přihnal bouřlivý vítr, uchopil letícího Persea a nesl ho opačným směrem. Perseus se bránil, ale vítr byl silnější než on. Zavál ho až nad africkou pevninu.
Unavený Perseus se snesl do trávy. Oči ho od větru pálily a celé tělo ho bolelo. Byl by si rád odpočinul.
"Co tu děláš?" ozval se nad ním hromový hlas. Na pokraji lesa stál ohromný obr Atlas a nohy se mu bořily hluboko do země.
"Nech mne tu," prosil znavený Perseus, "trochu si odpočinu a zase poputuji dál."
"Jen jdi, odkud jsi přišel," zahučel Atlas. Nedůvěřivě si Persea prohlížel. "Možná že si jdeš pro zlatá jablka, kdoví? Už ať jsi odtud."
Perseus se rozhněval a zvolal: "Za tak milé pohostinství tě musím obdarovat!" Odvrátil tvář a vytáhl z mošny hlavu Medusy. Jakmile obr Atlas spatřil rozšklebenou tvář Medusy, proměnil se ve skalnatou horu. Jeho vousy a vlasy se zachytily na horských svazích jako houštiny a les. Hora se rozrostla, zmohutněla a podepřela svým hřebenem nebesa. Podnes stojí v Africe pohoří a jmenuje se Atlas. Perseus schoval Medusinu hlavu do mošny, ulehl do trávy a usnul. Spal tvrdým spánkem hrdinů, dokud ho neprobudily paprsky žhavého afrického slunce. Nevál ani větérek a Perseus doufal, že se dnes shledá s matkou. Pokračoval ve vzdušné cestě. Jak letěl nad zemí, kanuly z Medusiny hlavy krůpěje krve, prosakovaly mošnou a dopadaly na zem. Sotva se dotkly pevniny, měnily se v jedovaté hady. Od té doby je v Africe tolik nebezpečných hadů.

***

Perseus odešel s králem, královnou a Andromedou na hrad a chystala se nádherná svatba. Král uspořádal svému lidu slavnou hostinu, a kdokoli přišel do města, nalezl plný stůl a najedl se a napil dosyta. Na hradě hodovali přední šlechtici s králem a královnou a mezi nimi šťastný Perseus a Andromeda. Stříbrné číše vesele zvonily, domem vonělo kadidlo a květiny a zněly zvuky lyry. Do družného hovoru, smíchu a zpěvu se náhle ozvalo na nádvoří řinčení zbraní a hluk a křik boje.
Do hodovní síně vpadl se zástupem bojovníků bývalý nápadník Andromedin Fíneus. Ucházel se kdysi o Andromedu, ale když jí hrozila záhuba, nechal ji napospas netvorovi. Nyní stál proti Perseovi s oštěpem v ruce a křičel: "Jdu pomstít loupež Andromedy! Já jsem její pravý ženich!"
Vší silou vrhl oštěp, ale minul Persea a oštěp se zabodl do podušky. To byl povel k boji. Fíneovi bojovníci rozpoutali kruté krveprolití a přesila obklíčila Persea a zatlačila ho ke zdi. Perseus statečně odrážel nepřátele mečem, až se zbraň rozpálila v dlani. Když viděl, že se neubrání, zvolal: "Kdo je můj přítel, ať odvrátí tvář," a vytáhl z mošny hlavu Medusy.
Nastavil ji nepřátelům a odvrátil hlavu. Všichni Fíneovi přívrženci rázem znehybněli. Paže s pozdviženými oštěpy ztuhly v kámen a zkameněly i ruce s napřaženými meči. Persus prošel houfem kamenných bojovníků a vyhledal Fínea. Zbabělý nápadník se skrýval, odvracel tvář a prosil Persea o milost.
"Byl jsi dost statečný, abys proléval cizí krev a hubil pokojné lidi," řekl Perseus, "taková statečnost zaslouží pomník." Nastavil Medusinu hlavu Fíneovi a Fíneus zmlkl a znehybněl. I kamenný Fíneus měl ve tváři bázlivý výraz a zbaběle se krčil v koutě. Perseus dlouho v daleké zemi nepobyl. Toužil spatřit svou matku. Vstoupil s Andromedou na loď a odplul na ostrov, odkud před časem vyrazil za dobrodružstvím.
Král jen těžko skryl rozmrzelost, když uviděl, že se Perseus vrátil z cest zdráv a že si přivedl mladou ženu.
"Snad jsi nepřinesl dokonce hlavu Medusy?" přivítal ho posměchem.
"Přinesl," odpověděl Perseus s úsměvem.
"Věděl jsem, že jsi odvážný," řekl král jízlivě, "ale nevěděl jsem, že jsi tak odvážný lhář."
"Chceš, králi, hlavu Medusy vidět?" otázal se Perseus. "Neradím ti to. Kdo ji spatří, zkamení."
"Bozi vědí, komu jsi hlavu usekl," posmíval se král, "snad beranovi nebo ovci."
Persea králova řeč rozhněvala. Odvrátil hlavu, otevřel mošnu a ukázal králi hlavu Medusy.
Nevěřící král zkameněl.
Matka se dověděla od sloužících, že se Perseus vrátil, a běžela mu naproti.
Radostně syna objala a přivítala se s jeho ženou.
"Dej si pozor na krále," varovala Persea, "chce tě zničit."
"Už se nemáme čeho bát," řekl Perseus a vyprávěl matce, co se stalo.
Perseus se stal králem. Žil s milovanou Andromedou a s matkou na ostrově , ale staré věštbě přece neušel.
Spřátelený panovník pozval Persea na slavnostní hry do svého města.
Perseus se jich zúčastnil a vrhl disk tak nešťastně, že padl mezi diváky a rozrazil lebku nějakému starci. Usmrcený stařec byl Perseův děd Akrisios, který před lety dal vhodit dceru a vnuka v bedně do moře. Ze strachu před věštbou prchl děd z hradu a bloudil v přestrojení po světě. Ale osud ho našel a věštba se naplnila. Hluboce sklíčen pohřbil Perseus nešťastného děda a vrátil se do svého království.
Moudře vládl král Perseus. Kouzelné dary vrátil bohyni Athéně, jen mošnuŤ s hlavou Medusy si ještě nějaký čas ponechal. Žádný nepřítel se neodvážilŤ vtrhnout do jeho země. Hlava Medusy bránila sladký mír.