Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka

DÍL PÁTÝ
NA BÍLÉ SKÁLE

Na mamuta

Oheň byl udržován po celou noc: nesměl nikdy vyhasnout. Ráno Kukačka vypravovala, co se jí při ohňové stráži v noci přihodilo. Hyena se vplížila do ležení a popadla okousanou nohu mladého tura, před časem uloveného. Zaběhla tuhle do údolí.
"Tam za tím olšovím se zastavila," ukazovala dívka.
Lovci prohlíželi půdu okolo tábora a vskutku našli stopy hyeny. Už chňapli oštěpy a palice a běželi dolů po stopě.
"Hej!" vzkřikl Mamutík mocným hlasem.
Rozohnění lovci se mžikem zarazili s nohama podťatýma.
"Sem!" kázal náčelník a silně se rozkašlal. Přemáhal se a nedával na sobě znát, jak jím třese zimnice.
Lovci ani nehlesli a vraceli se na Bílou skálu.
Po skrovné snídani táhla tlupa k jezeru ohledat mamutí cestu. Údolím vede pěšina zvěří vyšlapaná k vodě. Unavený vůdce nemluvil, jen bystře pozoroval stopy.
"Eka - eka - eka!" řekl lovcům. To znamenalo: Prvý, druhý, třetí mamut!
Když pak prohlédl stopy kolem vyvráceného dubu, řekl: "Mamuti - ruka!" a ukázal roztažené prsty jedné ruky. Je tu tedy pět mamutů. Lovci rozčilením sotva dýchali a očekávali náčelníkovy rozkazy.
Řídký jehličnatý prales je promíchán sem tam listnatým porostem. Rosa se chvěje na zeleném lupení. Vyplašený výr vzlétl nad koruny stromů. Hejno drobných ptáků rozpustile štěbetá a zlobí ho tak, že vážný výr kvapně vyhledává úkryt v odlehlých houštinách.
Náčelník vedl loveckou tlupu lesem vzhůru na hřeben kopce a tam pak zatočil kolem ostrohu, jako by mířil někam k nedalekým pískovcovým skálám.
Ale brzo se pochod zastavil. Ukázal na veliký dolík, vymletý vodou, kterým právě procházela mamutí stezka.
"Zde past!" prohlásil náčelník a usedl na vyvrácený strom. Dva tucty silných paží se daly ihned do práce.
Lovci vybírají písek, hlínu i kameny, dloubají a ryjí silnými dřevy, až z nich stékají potůčky potu. Jáma se zvětšuje. Náčelník pobízí k usilovné práci a posílá na Bílou skálu, aby i ženy a dívky přišly na pomoc.
Mamutík zálibně pohlíží na statečné pracovníky. Ani by se nezdálo, že hubení muži mají tak značnou sílu a vytrvalost. Tuku na sobě takřka nemají, ale jejich svaly jsou pružné, tuhé a stahují se na pažích jako silné provazy. Většinou jsou nazí; jen někteří mají kolem pasu přivázanou kožešinu - více pro chloubu nežli pro potřebu. Jejich hnědá těla, větrem i deštěm ošlehaná, jsou velmi otužilá. Dospělí muži jsou po všem těle porostlí řídkou srstí; jen jizvy strašných ran z loveckých zápasů jsou holé. Bez jizev nikdo v tlupě není. Však by bylo hanba, kdyby dospělý lovec neměl na těle svědectví o hrdinných bojích s dravou zvěří. Vždyť i některé ženy se honosí umělými jizvami. Mají totiž na obličeji a na prsou vyříznuty kousky kůže a tyto rány, zasypávány dřevěným popelem, hrbolovitě vyvstaly a jsou teď trvalou ozdobou zmužilých dívek a žen.
Dva muži tu právě valí z jámy veliký kámen. Jejich rozevřené rty odhalují silný chrup; zejména špičáky značně vyčnívají. Námaha vtiskuje obličejům zuřivý výraz. Tenké nohy obou mužů se opřely do mělké hlíny. Je vidět, že nemají tak plná lýtka jako pozdější lidé usedlí.
A když prsty u nohou klouzají hlínou, ukazuje se, jak mají palec značně odloučený od ostatních prstů, takže povstává velká mezera.
Slunce bylo již nad Petřínem, když vůdce dovolil odpočinek. Bylať vykopána již veliká jáma. Pracujícím velice posloužilo, že mohli použít starého, vodou vymletého dolíku, který jim hodně usnadnil těžkou dřinu. Ženy a děti nalámaly větve a pokryly jimi jámu. Navrch naházely hlínu, trávu a listí.
Tlupa upravila pak poněkud ještě okolí jámy do přirozeného stavu a vesele se vracela do tábora na Bílou skálu. Mamutík se cestou opíral o dlouhou hůl. Strážné ženy zatím připravily ze zbytků skrovný oběd pro vyhladovělé muže. Snědí všecko, co je, neboť vbrzku uloví mamuta a pak bude všeho dost.
Mamutík odmítl pokrm. Pokašlával a pohlížel k lesu, jako by už očekával, že je kořist v pasti. Když viděl, že je všude klid a ticho, obešel vrchol skály a starostlivě prohlížel kabonící se západ.
Děti bezstarostně skotačí nebo labužnicky vylizují morek z rozštípaných kostí. Muži leží nehybně a pozorují hejno divokých kachen nad jezerním ostrovem. Teplé sluníčko příjemně zahřívá unavené lovce. Sem tam některý z nich pronáší obavu, kolikrát asi ještě slunce přejde oblohou, nežli se jim podaří ulovit mamuta. Doufají však, že zkušený vůdce vybral pro skrytou jámu nejlepší místo. Mamutí stádo se zde jistě zdrží delší dobu, když je tu dosud nikdo nevyrušil a pastva je všude v hojnosti.
Od pískovcových skal k lesní výšině se zatím prodírá lesem mladý, asi třicetiletý mamut a houpavě běží vyšlapanou už stezkou dolů k vodě. Cestou trhá smrkové a jedlové větve a pochutnává si na nich; pryskyřičná příchuť je mu velmi příjemná. Najednou hup! - a je v jámě! Zařval zlostí a začal dupat po zlomených větvích.
Lovci na Bílé skále vyskočili. Zaslechli řev chyceného mamuta. Všecka únava z nich spadla a úprkem běží k lapací jámě. Děti i ženy za nimi. I Kopčem pospíchá, co může; jen chvílemi se zastavuje a nabírá dech.
Radostí nad vydatným úlovkem dali se všichni do bujného tance kolem jámy. Nechali mamuta, až znaven odpočíval. Zatím si připravili hromadu těžkých kamenů, jimiž pak umdleného zajatce ubili. Potom naskákali do jámy, jako dravci se vrhli na zabitého a chlemtali krev, prýštící z ran. Někteří hned ostrými pazourkovými štěpinami rozdírají mamutovo tělo a rvou z něho kusy masa. Zaznívají divoké výkřiky radosti. Všichni se těší na hody.
Avšak nedošlo k nim.
Churavějící náčelník tlupy, svíraje bolestí ústa, přišoural se k jásajícím a několika výkřiky, podobnými štěkům útočícího vlka, kázal jim vynést vytrhané kusy masa, napíchané již na holích, a schovat se před bouří.
Západní obloha je zatažena hnědým mračnem. Za chvíli již větve třeští a stromy se ohýbají. Vichr žene spousty jemného prachu, zdviženého z vyschlých kalovišť po severoněmeckém ledovci i z našich plání, a sype jej jako sníh v nejhustší chumelenici. Podobný je asi samum na Sahaře... Nakonec se spustil strašný liják za rachotu hromů.
Po bouři si lovci vytírají prach z očí a vylézají z úkrytů. Je vidět vysoké závěje žlutého prachu, z něhož nyní déšť činí bláto; jen větru vystavená místa zůstávají holá. Mamut je zasypán, jáma zpola zanesena.

***