ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Zola Émile (*02.04.1840 - †29.09.1902)

­­­­

Tereza Raquinová (2)

Vzal karafu z rukou ženy a nalil vodu do sklenice. Pak se pootočil, vylil kamennou lahvičku a vhodil kousek cukru. Zatím se Tereza sehnula nad příborníkem, vzala kuchyňský nůž a vsunula si ho do kapsáře.
V tom okamžiku, vedeni podivnou předtuchou blízkého neštěstí, se oba manželé instinktivně ohlédli. Podívali se na sebe. Tereza zahlédla flakón v Laurentových rukou a Laurent zahlédl bílou střenku nože, jenž s leskl mezi záhyby Tereziny sukně. Krátce se měřili očima, mlčenliví, chladní, muž stál u stolu, žena se krčila u příborníku. Rozuměli si. Oba zůstali zaraženi, když zjistili, že oba mají týž nápad. Vyčetli tajný záměr na zmatené tváři svého druha, soucit je zaplavil a zděsili se.
Paní Raquinová, cítíc, že rozuzlení je nablízku, je upřeně, pronikavě pozorovala.
Náhle se Tereza a Laurent prudce rozplakali. Zlomil je poslední záchvat, padli si do náručí, slabí jako děti. Jako by se cosi něžného, dojemného probralo v jejich hrudi. Plakali beze slov, vzpomínajíce na morální špínu, v níž žili, a žili by i dále, kdyby byli dost zbabělí, aby mohli žít. Při vzpomínce na minulost byli unaveni a zhnuseni navzájem, že nesmírně potřebovali odpočinout si v nicotě. Pohlédli na sebe naposled, poděkovali si pohledem před nožem a sklenicí jedu. Tereza vzala sklenici, vypila do poloviny a podala Laurentovi, který ji naráz dopil. Dílo vteřiny. Padli jeden na druhého, jako by do nich udeřil blesk, konečně našli v smrti úlevu. Ústa ženy narazila na jizvu na manželově krku, kterou zanechaly Kamilovy zuby.
Celou noc ležely na podlaze jídelny mrtvoly, křečovitě roztažené a osvětlené nažloutlým svitem lampy, který na ně stínidlo soustřeďovalo. A takřka dvanáct hodin, až do poledne druhého dne, strnulá a němá paní Raquinová je nenasytnýma očima pozorovala u svých nohou a drtila tíhou pohledu.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Žužu, 10.05.2008

   
­­­­

Diskuse k úryvku
Émile Zola - Tereza Raquinová (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)