Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek z deváté kapitoly

"Víte, Nely, mně by se těžko žilo v nebi."
"Však vy se tam taky nedostanete," odpověděla jsem. "Hříšné duše nemají v nebi co dělat - to dá rozum, že by se jim tam zle vedlo."
"To není proto. Mně se už jednou zdálo, že jsem v nebi."
"Slyšela jste přece, slečno Kateřino, že o snech nechci nic vědět! Dobrou noc!" zakřikla jsem ji znovu.
Ale ona se zasmála a nedovalila mi vstát.
"Tenhle je docela nevinný," uklidňovala mě. "Chtěla jsem vám jenom říct, že jsem se tam necítila doma. Mohla jsem si oči vyplakat, jak se mi stýskalo po zemi. Andělé se tak urazili, že mě odtamtud shodili doprostřed vřesoviště nahoře nad Větrnou hůrkou. Když jsem se tam probudila, rozplakala jsem se samým štěstím. To je celé moje tajemství - rozumíte už, proč jsem tak nešťastná? Nebe pro mě není - a Edgar Linton taky ne. Kdyby ten bídák Hindley nebyl z Heathcliffa udělal takového sprostého nádeníka, vůbec bych na Edgara ani nepomyslela. Ale jak to teď je, Heathcliffa si vzít nemůžu - to bych se znemožnila. A tak se nikdy nedozví, jak ho miluju. Ne že by byl tak krásný, ale protože v něm žiju daleko víc než sama v sobě. Naše duše, Nely - těžko říct, co v nich je -, ale jsou z jednoho kusu. Kdežto Linton a já - to je jako měsíční paprsek proti blesku, mráz proti ohni!"
Už chvíli předtím jsem zjistila, že je tam pan Heathcliff s námi. Ohlédla jsem se, když se za námi tiše něco pohnulo, a zahlédla jsem ho, jak vstal z lavice a neslyšně se vykradl ven. Vyslechl všechno až do té chvíle, kdy Kateřina prohlásila, že by se znemožnila, kdyby se za něho provdala. To mu stačilo - dál už nechtěl nic slyšet. Kateřina seděla na zemi, takže přes lenoch lavice na Heathcliffa neviděla. Neměla tušení, že tam byl, a také nepostřehla, když odcházel. Já jsem sebou ale trhla a zarazila ji, aby byla zticha.
"Proč?" ptala se a nejistě se rozhlédla kolem.
"Josef už je tu." Jako na zavolanou k nám zvenčí dolehlo drkotání Josefovy káry po cestě. "Heathcliff sem asi přijde s ním. Skoro jako bych ho byla zaslechla za dveřmi."
"Za dveřmi nemohl nic slyšet. Jděte připravit večeři, Nely, já vám zatím Haretona podržím. Až ostatní přijdou, zavoláte mě a já budu večeřet s vámi. Neměla bych klid, dokud se neujistím, že Heathcliff o tom všem nemá ani zdání. Ale moc bych se divila - co myslíte? Ten přece ani neví, co je to láska."
"Tak? A pročpak - když vy to víte?" odpověděla jsem. "Co když vás miluje? Dovedete si představit, jaké by to pro něho bylo neštěstí? Jakmile z vás bude paní Lintonová, Heathcliff přijde o jediného přítele, kterého na světě má - zkrátka o všechno! Myslíte vůbec na to, jak snesete rozloučení a jak bude jemu, až ho opustíte a zůstane na světě sám a sám? Totiž abyste věděla, slečno Kateřino..."
"Já že opustím Heathcliffa? Co to povídáte?" vykřikla, a na hlase jí bylo znát pobouření. "Rozloučení - jako by nás někdo mohl rozloučit! Dopadlo by to s ním jako s Milonem. Ne, co živa budu, od Heathcliffa se neodloučím, Eleno! - pro nikoho na světě. To se všichni Lintonové na světě dřív propadnou do vlastní nicoty, než se já dobrovolně zřeknu Heatcliffa. Něco takového mi ani na mysl nepřišlo - tak si to vůbec nepředstavuju. Za tu cenu by přece nestálo za to byt paní Lintonovou. Nic se mezi námi nezmění, zůstane pro mě vždycky vším, čím byl odjakživa. Edgar k němu musí překonat odpor, alespoň trpět ho bude. A on si dá říct, až pozná, jak mi na něm záleží. Já vám už nerozumím, Nely. Vy si myslíte, že jsem jen prachobyčejný sobec. A to vás nenapadlo, že by z nás byli žebráci, kdybych si Heathcliffa vzala? Zato když se provdám za Lintona, budu mít možnost Heathcliffovi pomáhat, aby nebyl vydán bratrovi na milost a nemilost a aby to někam přivedl."
"Za peníze vašeho manžela, slečno Kateřino? A co když v tomhle manžel nebude tak poddajný? Abyste se nepřepočítala! Já sice nemám právo posuzovat vaše jednání, ale řekla bych, že tohle je nejhorší ze všech důvodů, proč chcete být ženou mladého Lintona."
"Naopak,"odporovala, "to je ten nejlepší. Ty ostatní důvody slouží jen k tomu, abych mohla uspokojit své záliby - a abych udělala Edgarovi radost. Ale tenhle důvod je v zájmu toho, kdo ve své bytosti obsáhne i mě celou, a to i s mou slabostí pro Edgara. Neumím to vyjádřit, ale přece každý máme nějakou představu, že náš život přerůstá, nebo by měl přerůst hranice naší osoby. K čemu bych byla stvořená, kdybych měla zůstat uzavřená jen sama v sobě? Největší muka mého života byla muka, kterými trpěl Heathcliff - znala jsem je a prožívala je s ním odmalička - podstatou života je mi on. Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já, kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen on zmizel, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako list v lese - čas ji zeslabí, to vím, tak jako v zimě opadají stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem - ne oku pro radost, ale podstata života. Já jsem Heathcliff, Nely! Stále, stále je v duchu se mnou - ne proto, že by se mi tolik líbil, já se ani sama sobě často nelíbím -, ale protože sama moje bytost je on! Nemluvte proto víckrát o našem rozloučení! Vidíte, že by to ani nešlo, vždyť..."
Zmlkla a zabořila obličej do záhybů mé sukně, ale já jsem se rázně odtáhla. Takové blouznění mě už dopálilo.