Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• črty, ve kterých známý český cestovatel zpracoval své zážitky z putování po Číně a z pobytu v Pekingu

SLOVUTNÉMU PÁNU, PANU
JOSEFU HLÁVKOVI,
presidentu České Akademie pro vědy,
slovesnost a umění atd., atd.,
V DŮKAZ HLUBOKÉ ÚCTY A VDĚČNOSTI
PŘIPISUJE TUTO KNIHU

SPISOVATEL

Úvod

Israelité vraceli se z Babylonu, Xerxes dobýval Řecka, když sestárlý bohorovný mudrc, nejznámější nám jménem Konfucius, povzdechl si, tuše blízký neodvratný skon: "Taj šan, kí tuj hu! Liang mú, kí hvaj hu! Či žin kí vej hu!" - "Horstvo se sesouvá, silný kmen se skácel, mudrc vadne jako rostlina." - Minulo asi 2300 let od té doby, a dědictví Konfuciovo, Čína, jako by se všecka sesouvala, kácela. Dávno již tomu, co Čína zvadla. Zraky všeho vzdělaného lidstva obráceny jsou nyní k Číně. Nad zemí tisícileté vlastní kultury krouží dravci "barbaři", z nichžto jeden jako druhý snaží se, aby uchvátil část kořisti. Spáry chvějí se jim nedočkavě. Všecko bílé plémě rozestouplo se ve dva tábory, a odtud prou se strany o způsob, kterak by rozchvátili "dědictví": zda by lépe bylo, zničiti a vyhladiti starou kulturu a rozděliti se o plen, či zůstaviti staré starým a odejíti domů s bohatým výpalným.
V táboře jednom vyřkli již jednou ortel smrti: "Shnilá Čína, země krvelačných žlutých barbarů, pozbyla všeho práva. Nemějte s ní smilování, a v ní neživte těch, kdo vraždí bezbranné ženy a děti!" - "Co s lidem, který v pověrčivosti a v ukrutnosti vyrovnává se Dahomejcům!" - "Svět náleží osvíceným bělochům!" -
"Právem nebo mocí, žádá to prospěch obchodu!" - - -
Ponurý středověk válčíval pro slávu imperatorů, pro líčka žen i pro ženské vrtochy, někdy také v náboženském zanícení pro mravní očistu, pro velké myšlenky společenských převratů; dnes válčiti se bude málem již jenom ve prospěch továren s nakládaným masem, bavlněným hadrem, železem atd. Říká se tomu "zájmy obchodu světového". Této nestvůry a modly novověké Konfucius netušil, uče své žáky:

Člověk dokonalý miluje vše lidstvo,
nedá se ovládati osobní zálibou nebo osobním prospěchem,
vyhledávaje toliko všeobecného blaha, jasné pravdy.

Ve druhém táboře nejraději zabalili by Číňany do bavlnky, vyhnali všechny cizince z Číny, najmě ale misionáře, ověnčily by Boxery, císařovnu, dvorní eunuchy a všecku tu manžuskou prohnilou kliku, proti které čínský lid dávno je rozhořčen, korunou vlasteneckých mučeníkův. Neboť jako není nesnadno odsuzovati, tak ani není nesnadno, úsilně vzbouzeti v sobě útrpnost "s domorodci rasou bílou vždy a všude bezprávně (!) utiskovanými". "Nechte Čínu Číňanům," je heslem tohoto tábora. "Ponecháte ji tedy dále hníti v dahomejském fetišismu, nejhloupější pověře, ve spárech shnilé dynastie, na pospas upírů mandarinů, v okovech bezcitných úředníků katanů?" dotírají v táboře onom. Žaponci touží dávno vstoupiti ve sňatek s "obstarožní vdovou" Čínou. "Rozdělte Čínu mezi sebe, mečem vnuťte jí vymoženosti naší kultury, pod nimiž sami se potíme!" - "Ne," křičí rozumnější, "žák pohltil by učitele, otroci vyhnali by pána." Kde tedy pravda, jasná pravda, kam nejdál tažena býti má hranice, přirozená nadvláda plemene bílého, by porušena nebyla lidskost a nebylo dotčeno budoucích prospěchů bílého plemene? - - -
Miluji Čínu. Obdivuji se Číně klasické, kolosu ve všem, ctím v lidu čínském stěžejní přednosti člověka, vychovaného tisíciletou kulturou, vyklíčivší z myšlenkového světa velikých myslitelů. Nenávidím Čínu. Otroky přikované ku přežitkům dávno splesnivělým, mrtvým, zvrhlé žáky velkých učitelů, lid, jemuž největší pravidla mravokárců nyní jsou jen planou frasí, zvrhnuvše se v povrchní obřadnost. Nejvýš sobecké, ukrutné, nejhloupější pověrou zblbělé, ve všem degenerované, kdož by je miloval? Kdo však neobdivoval by se lidu mravenčí píle, jenž v úctě má velkou svou minulost, a jehož jediná snaha jest klidně žíti, dožíti se věku vysokého a klidně zemříti na úrovni s velkými svými filosofy? Hle jaké to rozdíly v citech mých k Číně! Ale mluvím o Číně, zemi největších, zdánlivých, aspoň našemu názoru zřejmých neshod a protiv. Kdo zná Čínu jenom z karrikatur, porculánových figurek neb operetních výjevů, směje se jí; kdo z klasických spisův jejích, uctívá ji; kdo z vlastních cest a styků s lidem, opovrhuje i obdivuje, směje se i pláče. Jsme-li lepší Číňanů, jsme lepšími tím, že máme soucit s tím, co hodno soucitu a pohrdáme tím, co hodno pohrdy. Než, Číňané - pro všechny cizince hostí v prsou plných fosilní nadutosti cit jenom jeden - cit hlubokého opovržení. - - -
V črtách svých snažím se býti nestranným. Ač sám jsem běloch a hrdý na vymoženosti a přednosti své rasy, žil jsem s dostatek - po více jak patnáct let - mezi jinak zbarvenými, poněkud jinak myslícími lidmi a zbavil se mnoha předsudkův Z bohatých pokladnic vědomostí odborníkův, znalců Číny, i z autopsie čerpal jsem i opisoval, dávaje větší přednost těmto nežli vlastním poznatkům všude, kde moje byly nepoměrně chudšími. Neboť, abych opět užil citátu velkého Konfucia:

"Kdo snažlivý jest a chtivý zdokonaliti vědomosti své,
neměj za ponížení a nestyď se jiných se otazovati."

Prameny, kterých jsem použil, souhrnně uvádím v závěrečném indexu.

Na Tichém oceanu, v prosinci r. 1900