Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložila Wanda Zámecká, ilustroval Jiří Krásl
• vydalo nakladatelství Albatros (Praha, 1970) v edici Knihy odvahy a dobrodružství (svazek 67)

Dr. Harrymu Jarettovi,
který rozumí psům

Kapitola I. - Není na prodej

Lassie znali v Greenall Bridgi všichni. Patřila Samu Carracloughovi. Byla vlastně nejznámější ze všech psů ve vsi - a to z několika důvodů.
Především proto, že byla nejkrásnější kolie, na kterou se kdy kdo podíval, v tom byli zajedno skoro všichni vesničané.
A takové uznání už něco znamenalo, vždyť Greenall Bridge leží v hrabství Yorkshire, a nikde na světě se nežije psům tak královsky jako právě tady. V tom drsném kraji na severu Anglie psům zřejmě svědčí víc než kde jinde. Nad rozlehlými vřesovišti se honí vítr se studeným deštěm, a psi tam mají hustou srst a jsou velmi houževnatí právě tak jako tamní obyvatelé.
Lidé v kraji mají psy rádi a v jejich chovu se jaksepatří vyznají.
V tomto největším anglickém hrabství jsou stovky takových vesnic. Zavítáte-li do kterékoli z nich, spatříte, jak za každým dělníkem - prostě oblečeným - běží pes tak ušlechtilého plemene a tak vznešeného držení těla, že by vzbudil závist i mnoha zámožných znalců z celého světa.
A v Greenall Bridgi tomu bylo nejinak než v ostatních yorkshirských vesnicích. Zdejší lidé psy znali, rozuměli jim a měli je rádi. I tady bylo vidět nemálo dokonalých zvířat doprovázejících své pány. Ale všichni vesni č ané se shodovali v jednom: byl-li v Greenall Bridgi vychován ušlechtilejší pes, než je tříbarevná kolie Sama Carraclougha, pak to muselo být dávno předtím, než se narodili.
Lassie znali ve vsi tak dobře ještě z jednoho důvodu - člověk si podle ní může docela klidně řídit hodiny, říkaly ženské.
Začalo to všechno před mnoha lety, ještě když byla Lassie veselé, bezstarostné štěně. Carracloughových chlapec Joe přiběhl jednou domů, oči navrch hlavy rozčilením.
"Mami! Hádej, kdo dneska seděl před školou a čekal na mě, když jsem šel domů! Lassie! Jak to asi poznala, kde jsem?"
"Nejspíš běžela po čichu, Joe. Jinak si to nedovedu vysvětlit." Ať už to bylo jak chtělo, nazítří čekala Lassie u školní branky
zase a příštího dne také. Přešly týdny, měsíce i roky a nic se nezměnilo. Ženy, které náhodou vyhlédly z oken domků, nebo kupci ve dveřích krámků na High Streetu vítali nádherného černozlatobílého psa, jak kluše pravidelným klusem kolem, a říkali: "Tamhle běží Lassie - to už bude za pět minut čtyři!"
Ať pršelo nebo svítilo sluníčko, pes tam byl vždycky a čekal na chlapce. Přes betonový školní dvůr se sice přihrnula celá horda kluků, ale psu záleželo jen na jediném. Pokaždé se radostně přivítali a potom se spolu vraceli domů. Tak to chodilo celé čtyři roky.
Lassie patřila k dennímu životu na vsi a byla tam velice oblíbená. Téměř všichni obyvatelé Greenall Bridge ji znali. A nejen znali, byli na ni pyšní, protože představovala něco, co by ani nedovedli dobře vysvětlit. Nějak to souviselo s jejich hrdostí. A jejich hrdost zase nějak souvisela s penězi.
Když někdo vychoval zvlášť pěkného psa, obvykle už to pro něj jednoho krásného dne nebyl pes, ale jakási čtyřnohá bytost, za kterou mohl dostat peníze. Pes zůstal samozřejmě psem, ale teď už představoval také něco jiného, protože se o něm mohl doslechnout nějaký boháč, anebo si ho mohli povšimnout čilí obchodníci se psy nebo cvičitelé a mohli ho pak třeba chtít koupit. Bohatý člověk sice může mít psa rád právě tak oddaně jako chudák, v této věci není mezi nimi žádný rozdíl, ovšem rozdíl je v tom, jaký musí mít oba vztah k penězům. Vždyť chudák jen dumá a přemítá, kolik letos v zimě spotřebuje uhlí, kolika párů bot bude zapotřebí a kolik by měly jeho děti dostat najíst, aby byly jako křepelky - a potom přijde domů a spustí: "Koukejte se, musel jsem to udělat, tak už mě nemořte! Za nějakou dobu si zas vychováme psa a budete ho mít zrovna tak rádi jako toho, co jsme měli teďka."
V Greenall Bridgi takhle přišel o domov nejeden krásný pes. Ale s Lassií to bylo jiné.
Celá vesnice přece věděla, že dokonce ani vévodovi z Rudlingu se nepoštěstilo Lassie od Sama Carraclougha koupit - vévodovi, který má půldruhého kilometru za vsí ohromné panství, kde chová v psinci spoustu nádherných psů.
Celé tři roky se vévoda snažil Lassie získat, ale Sam zarytě trval na svém.
"Nabízíte mi za ni sice zas kapánek víc než posledně, vaše lordstvo, ale nemá to cenu," říkal. "Víte, to je tak - zkrátka není na prodej za žádné peníze."
Ve vsi o tom dobře věděli. A proto jim byla Lassie tak drahá. Ztělesňovala hrdost, kterou jim peníze nedokázaly vzít.
Psy však chová člověk a člověka zase stíhá osud. A v životě někdy nastanou chvíle, kdy ho vezme osud do kleští a člověku nezbývá než sklonit hlavu a spolknout hrdost, aby se jeho rodina mohla najíst.