Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Dej mi svou adresu! Kate, pro všechny případy. A tady je má, napíšu ti ji."
Zastrčím si cedulku do náprsní kapsy. Jak jsem už teď opuštěn, ač sedí ještě vedle mne. Nemám si picnout rychle ještě jednu do nohy, abych mohl zůstat s ním?
V Katovi to náhle zaklektá, a on zezelená a zežloutne. "Půjdeme dál," kloktá.
Vyskočím, hoře touhou mu pomoci, zvednu ho a dám se do běhu, pomalého, dlouhého běhu, aby to jeho nohou příliš neházelo.
Mám vyschlo v krku, před očima se mi dělají rudé a černé mžitky, když se zaťatými zuby, škobrtaje nemilosrdně dál a dále, dojdu konečně na obvaziště.
Tam se pode mnou kolena podlomí, ale mám ještě tolik síly, že padnu na tu stranu, kde je Katova zdravá noha.
Po několika minutách opět pomalu vstanu. Nohy i ruce se mi silně třesou a jen s namáháním najdu čutoru, chtěje si vzít lok čaje. Rety se mi při tom třesou. Ale usmívám se - Kat je v úkrytu.
Po chvíli rozeznávám příval zvuků, deroucích se mi do ucha.
"To sis moh uspořit," říká nějaký saniťák.
Nerozumím a hledím na něho.
Ukazuje na Kata. "Vždyť je po něm."
Nerozumím mu. "Má ránu v holenní kosti," říkám.
Saniťák se zastaví. "I to ještě - "
Obrátím se. Oči mám stále ještě zakalené, pot mi znovu vyrazil a teče přes víčka. Setřu jej a podívám se na Kata. Leží tiše. "Omdlel," vyrazím.
Saniťák tiše zahvízdá: "V tom se zas vyznám já líp. Je po něm. Vsadím se s tebou, oč chceš."
Vrtím hlavou: "Vyloučeno! Ještě před deseti minutami jsem s ním mluvil. Omdlel."
Katovy ruce jsou teplé, chytím ho za ramena, abych ho třel čajem. Tu cítím, že mi prsty vlhnou. Když je vytáhnu zpod jeho hlavy, jsou krvavé. Saniťák hvízdne zase mezi zuby. "Vidíš -"
Kat dostal cestou, aniž jsem to zpozoroval, střepinu do hlavy. Je tam jenom malá dírečka, musila to být malinkatá, zbloudilá střepinka. Stačila ale. Kat je mrtev.
Pomalu vstávám.
"Vezmeš si jeho legitimaci a jeho věci?" ptá se mne Frajtr.
Kývám a dostávám to.
Saniťák se diví. "Snad nejste příbuzní?"
Ne, my nejsme příbuzní. Ne, my nejsme příbuzní.
Jdu? Mám ještě nohy? Zdvihnu oči, bloudím jimi v kruhu a otáčím se s nimi, v jediném kruhu, v jediném kruhu, až se zastavím. Všecko je jako jindy. Jenom zeměbranec Stanislav Katczinsky umřel.
A pak už nic nevím.