Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Viděl, jak všichni vpředu na okraji lesa na něho upírají oči, a řekl, "Arre caballo! Kupředu koni!" a cítil, jak se hruď jeho statného koně na stále příkřejší stráni vzdouvá a jak se sivá šíje napíná, a před sebou viděl sivé uši a natáhl ruku a popleskal koně po vlhké sivé šíji, a ohlédl se k mostu a spatřil jasný záblesk z těžkého, zavalitého, špinavě zbarveného tanku tam na silnici a pak nezaslechl žádný hvizd, ale jenom dunivě zvonivý zvuk se štiplavým pachem, jako když se roztrhne kotel, a sám se octl pod sivákem a sivák kopal nohama do vzduchu a on se pokoušel vyprostit zpod té tíhy.
Mohl se hýbat docela dobře. Mohl se pohnout doprava. Ale když se pohnul doprava, jeho levá noha zůstala pod koněm naprosto nehybná. Jako by byl v té noze nějaký nový kloub; ne kyčelní klub, ale nějaký jiný, který se otáčí na strany jako závěs dveří. Tu zcela jasně poznal, co se stalo a právě v té chvíli se statný sivák vzepřel na kolena a pravá noha Roberta Jordana, která předtím správně odkopla třmen, volně klouzla přes sedlo a dopadla na zem vedle jeho trupu a Rober Jordan ohmatával oběma rukama stehenní kost na místě, kde levá noha ležela nehybně na zemi, a oběma rukama nahmatal ostrou kost, kde tlačila na kůži.
Sivák stál téměř nad ním a Rober Jordan viděl, jak se mu vzdouvají žebra. Tam, kde seděl, byla zelená tráva poseta lučními květy a pohlédl dolů po stráni na druhou stranu k silnici a k mostu a k rokli a k silnici a uviděl tank a čekal na další záblesk. Granát přiletěl téměř okamžitě a zase bez hvizdu a v jeho výbuchu s pachem prudké třaskaviny, mezi létajícími hroudami hlíny a bzučivě odlétající ocelí spatřil jak si statný sivák sedá klidně vedle něho, jako by to byl nějaký cirkusový kůň. A když se pak podíval na sedícího koně, slyšel, jaké vydává zvuky.
Pak ho Primitivo s Agustínem uchopili v podpaží a vlekli ho do posledního zbytku stráně a ten nový kloub v noze jí dovoloval volně se otáčet, jak se otáčela nárazy o zem. Jednou těsně nad nimi zasvištěl granát a ti dva ho pustili a padli k zemi, ale posypala je hlína s střepiny odfrčely a ti dva ho znovu zvedli. A pak ho dovlekli nahoru do úkrytu v protáhlé úžlabině mezi stromy, kde měli koně, a nad ním stáli Maria, Pilar a Pablo.
Maria u něho klečela a říkala, "Roberto, co se ti stalo?"
Hodně se potil a řekl, "Zlomil jsem si levou nohu, guapa."
"Zavážeme ti ji," řekla Pilar. "Můžeš je na tomhle." Ukázala na jednoho koně s nákladem. "Odřízněte náklad."
Robert Jordan viděl, že Pablo kroutí hlavou, a kývl na něho.
"Vy jeďte dál," řekl. Pak řekl, "Poslyš, Pablo. Pojď blíž."
Sklonil se nad ním potem zalitý, štětinatý obličej a Robert Jordan ucítil plnou dávku Pablova zápachu.
"Nechte nás promluvit si spolu," řekl Pilar a Marii. "Musím si s Pablem promluvit."
"Bolí to moc?" zeptal se Pablo. Skláněl se těsně nad Robertem Jordánem.
"Ne. Myslím, že má rozdrcený nerv. Poslyš. Vy jeďte dál, já jsem vyřízený, rozumíš? Pohovořím si chvilku s děvčetem. Až vám řeknu, abyste ji odvedli, odveďte ji. Bude chtít zůstat. Promluvím s ní jenom chvilku."...
..."Guapa", řekl Marii a uchopil ji za obě ruce. "Poslyš. Nepůjdeme spolu do Madridu -"
V té chvíli se rozplakala-
"Ne, guapa, neplač," řekl. "Poslyš. Nepůjdeme už do Madridu, ale já budu chodit vždycky s tebou, ať půjdeš kamkoli. Rozumíš?"...
..."Já jsem s tebou," zavolal Rober Jordan. "Já jsem teď s tebou. Jsme tam oba. Jeď!" Pak mu zmizeli z očí za ohbím úžlabiny a jeho zaléval pot a nedíval se na nic.
Vedle něho stál Agustín.
"Nechceš, abych tě zastřelil, Inglés?" zeptal se, skláněje se až k němu. "Quieras! Nic to není."
"No hace falta," řekl Rober Jordan. "Jen jeď. Je mi tady moc dobře."

MOTTO ROMÁNU:

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;
každý je kus nějakého kontinentu,
část nějaké pevniny; jestliže moře
spláchne hroudu, je Evropa menší,
jako by to byl nějaký mys, jako by
to byl statek tvých přátel nebo tvůj;
smrtí každého člověka je mne méně,
neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát,
komu zvoní hrana.
Zvoní tobě. (John Donne)