Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• přeložil František Vrba

"Jen klid a sílu, dědku!" povzbudil se nahlas.
Při příštím okruhu se rybě vynořil hřbet, ale bylo to trochu příliš daleko od člunu. Při následujícím okruhu byla stále ještě příliš daleko, ale vynořovala se víc z vody, a stařec si byl jist, že když ještě o něco zkrátí šňůru, dostane ji po bok loďky.
Už dávno předtím si připravil harpunu, její lehké lanko bylo svinuto v kulatém košíku a na konci přivázáno k ouvazníku na přídi.
Ryba se teď ve svém kroužení blížila, vypadala klidně a krásně a jenom veliká ocasní ploutev se jí pohybovala. Stařec vší silou zatáhl, aby ji dostal blíž. Na kratičký okamžik se ryba naklonila trochu na bok. Pak vyrovnala a pustila se do dalšího okruhu.
"Pohnul jsem s ní," řekl si stařec nahlas. "Přece jsem s ní pohnul!"
Pocítil opět nával mdloby, ale visel na obrovské rybě, co měl síly. Pohnul jsem s ní, opakoval si v duchu. Možná, že teď ji převrátím. Táhněte, ruce! Držte, nohy! Hlavo, vydrž! Udělej mi to k vůli! Nikdy jsi mě nezklamala. Tentokrát ji převrátím na bok!
Když však sebral všechny síly a když se do toho opřel o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč.
"Rybo," oslovil ji stařec. "Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mě?"