Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Scéna první

Anglický měšťanský interiér s anglickými křesly. Anglický večer. Pan Smith, Angličan, ve svém anglickém křesle a pantoflích kouří svou anglickou dýmku a čte anglické noviny u anglického krbu. Má anglické brýle a malý šedivý anglický knírek. Vedle něho v dalším anglickém křesle paní Smithová, Angličanka, štupuje anglické ponožky. Dlouho trvající anglické ticho. Anglické nástěnné hodiny odbíjejí sedmnáct úderů.

PANÍ SMITHOVÁ: Hle, je devět hodin. Snědli jsme polévku, rybu, brambory na slanině, anglický salát. Děti pily anglickou vodu. Dnes večer jsme dobře pojedli. To protože bydlíme poblíž Londýna a jmenujeme se Smithovi.
Pan Smith pokračuje ve čtení, mlaskne.
PANÍ SMITHOVÁ: Brambory jsou velmi dobré se slaninou a olej na salát nebyl žluklý. Olej od kupce na rohu je rozhodně lepší než olej od kupce odnaproti, je dokonce lepší než od lahůdkáře na konci ulice. Nemohu ovšem říci, že by jejich olej byl špatný.
Pan Smith pokračuje ve čtení, mlaskne.
PANÍ SMITHOVÁ: Přesto je ale olej od kupce na rohu nejlepší...
Pan Smith pokračuje ve čtení, mlaskne.
PANÍ SMITHOVÁ: Mary brambory uvařila dobře, tentokrát. Minule je nedovařila. Mám je ráda, jen když jsou dobře uvařené.
Pan Smith pokračuje ve čtení, mlaskne.
PANÍ SMITHOVÁ: Ryba byla čerstvá. To jsem si dala do nosu. Přidala jsem si dvakrát. Ne, třikrát. Ty taky, taky sis přidal třikrát. Ovšem potřetí sis dal menší kousek, zatímco já jsem si dala mnohem větší. Dnes večer jsem snědla víc než ty. Jak je to možné? Obvykle jíš víc ty. Ty jsi přece při chuti.
Pan Smith mlaskne.
PANÍ SMITHOVÁ: Ale polévka byla možná trochu přesolená. Byla ještě slanější než ty. Ha! ha! ha! Bylo v ní taky trochu moc pórku a málo cibulky. Škoda, že jsem Mary neporadila, aby přidala trošku badyánu. Příště to musím napravit.
Pan Smith pokračuje ve čtení, mlaskne.
PANÍ SMITHOVÁ: Náš chlapeček by se byl ráda napil piva, ten si jednoho dne taky rád přihne, je po tobě. Viděl jsi, jak u stolu pokukoval po láhvi? Ale já jsem mu do skleničky nalila vodu z karafy. Měl žízeň a tak ji vypil. Helena je po mně. Je dobrá hospodyně, šetrná, hraje na klavír. Nikdy nechce pít anglické pivo. Jako naše malá dceruška, která pije jen mlíčko a papá kašičku. To dá ovšem rozum, jsou jí teprve dva roky. Jmenuje se Peggy. Závin s kdoulemi a fazolkami byl báječný. Asi by nebylo špatné dát si k desertu skleničku australského burgundského, ale nedala jsem víno na stůl, abych nedávala dětem mlsáním špatný příklad. Musíme je učit vést střídmý a uměřený život.
Pan Smith pokračuje ve čtení, mlaskne.
PANÍ SMITHOVÁ: Paní Parkerová zná jednoho rumunského lahůdkáře, jmenuje se Pop Rosenfeld a přijel z Cařihradu. Je to velký odborník na jogurty. Je diplomatem drinopolské školy pro výrobce jogurtu. Zítra k němu zajdu pro pořádný hrnec rumunského domácího jogurtu. Tady, v okolí Londýna, takové věci nejsou k dostání často.
Pan Smith pokračuje ve čtení, mlaskne.
PANÍ SMITHOVÁ: Jogurt je báječný na žaludek, ledviny, apendicidu a apoteózu. To mi řekl doktor Churchill, ten co léčí děti našich sousedů Johnsových. Je to dobrý lékař. Jemu se dá věřit. Nikdy nedoporučí žádný lék, který by nevyzkoušel sám na sobě. Než nechal operovat Parkera, sám si dal operovat játra, i když nebyl vůbec nemocen.
PAN SMITH: Jak je tedy možné, že doktor se z toho dostal a Parker na to umřel?
PANÍ SMITHOVÁ: Protože operace pana doktora se podařila a operace Parkera se nepodařila.
PAN SMITH: Pak ovšem není Churchill dobrý doktor. Buďto se měla operace podařit v obou případech, nebo jí měli oba podlehnout.
PANÍ SMITHOVÁ: Proč?
PAN SMITH: Svědomitý lékař musí umřít spolu s nemocným, pokud se nemohou uzdravit společně. Lodní kapitán taky utone ve vlnách se svou lodí. Nepřežije ji.
PANÍ SMITHOVÁ: To nejde srovnávat nemocného s lodí.
PAN SMITH: Proč ne? I loď má své nemoci; konečně ten tvůj doktor je zdravý jako koráb; a právě proto měl zahynout ve stejný okamžik jako nemocný, jako doktor a jeho loď.
PANÍ SMITHOVÁ: Ach! To mě nenapadlo... To je asi pravda... takže, jaký je tvůj závěr?
PAN SMITH: Že všichni doktoři jsou šarlatáni. A všichni nemocní taky. V Anglii je počestné jenom námořnictvo.
PAN SMITH: Ale ne námořníci.
PAN SMITH: Přirozeně.

Pauza.

PAN SMITH (stále čte noviny): Jednomu nerozumím. Proč v novinách v rubrice oznámení o úmrtí, vždycky uvádějí věk zesnulých, zatímco v rubrice oznámení o narození věk novorozenců nikdy? To je nonsens!
PANÍ SMITHOVÁ: To mě nikdy nenapadlo.

Znovu je chvíli ticho. Hodiny bijí sedmkrát. Ticho. Hodiny bijí třikrát. Ticho. Hodiny již nebijí.

PAN SMITH (stále čte noviny): Ale! Bobby Watson zemřel.
PANÍ SMITHOVÁ: Pane bože! Chudáček! Kdy umřel?
PAN SMITH: Proč se tváříš tak překvapeně? Vždyť to dobře víš. Umřel před dvěma roky. Pamatuješ, byli jsme na jeho pohřbu, je to už rok a půl.
PANÍ SMITHOVÁ: Samozřejmě si to pamatuju. Hned jsem si na to vzpomněla, ale nechápu, proč tě to tak překvapilo, když jsi to zahlédl v novinách.
PAN SMITH: To nebylo v novinách. O jeho úmrtí psali už před třemi roky. Vzpomněl jsem si na to, asociace myšlenek.
PANÍ SMITHOVÁ: Škoda ho. Byl tak zachovalý.
PAN SMITH: Byla to ta nejhezčí mrtvola ve Velké Británii! Nevypadal na svůj věk. Ubohý Bobby, čtyři roky byl mrtev a ještě byl teplý. Opravdová živá mrtvola. A jak byl veselý!
PANÍ SMITHOVÁ: Ubohá Bobby.
PAN SMITH: Chtěla jsi říct "ubohý" Bobby.
PANÍ SMITHOVÁ: Ne, já myslím jeho ženu. Jmenovala se stejně jako on, Bobby, Bobby Watson. Jmenovali se stejně a tak, když byli spolu, člověk je ani nedokázal rozeznat. Až po jeho smrti se mohl člověk dovědět, kdo je doopravdy on a kdo ona. Přesto si ji někteří lidé dodnes pletou se zesnulým a kondolence posílají jemu. Znáš ji?
PAN SMITH: Viděl jsem ji jen jedinkrát, úplně náhodou na Bobbyho pohřbu.
PANÍ SMITHOVÁ: Já jsem ji neviděla nikdy. Je hezká?
PAN SMITH: Rysy má pravidelné, ale přitom se nedá říci, že je hezká. Je příliš velká a moc silná. Rysy nemá pravidelné, ale dá se říct, že je velmi hezká. Je příliš malá a moc hubená. Je profesorkou zpěvu.

Hodiny odbíjejí pětkrát. Dlouhé ticho.

PANÍ SMITHOVÁ: A kdy se chtějí vzít, ti dva?
PAN SMITH: Příští rok na jaře, nejpozději.
PANÍ SMITHOVÁ: To budeme bezpochyby muset na jejich svatbu.
PAN SMITH: Budeme jim muset koupit svatební dar. Ale co?
PANÍ SMITHOVÁ: Co kdybychom jim dali jeden z těch sedmi stříbrných tácků, které jsme dostali k naší svatbě a které nám nikdy nebyly k ničemu?

Krátké ticho.

PANÍ SMITHOVÁ: Musí to být smutné, ovdovět tak mladá.
PAN SMITH: Naštěstí neměli děti.
PANÍ SMITHOVÁ: Nic jiného jim nechybělo! Jen děti! Ubohá žena, co by s nimi počala!
PAN SMITH: Je ještě mladá. Může se klidně znovu vdát. Smutek jí tak sluší.
PANÍ SMITHOVÁ: Ale kdo se bude starat o děti? Dobře víš, že mají jednoho chlapce a jedno děvčátko. Jakpak se jmenují?
PAN SMITH: Bobby a Bobby. Jako jejich rodiče. Strýček Bobbyho Watsona, starý Bobby Watson je bohatý a chlapce má rád. Mohl by se o Bobbyho vzdělávání dobře postarat.
PANÍ SMITHOVÁ: To jistě. A teta Bobby Watson, stará Bobby Watson, ta by se mohla postarat o výchovu Bobby Watson. A tak by se Bobby Watson, maminka Bobby, mohla znovu provdat. Má někoho vyhlídnutého?
PAN SMITH: Ano, bratrance Bobbyho Watson.
PANÍ SMITHOVÁ: Koho? Bobbyho Watsona?
PAN SMITH: O kterém Bobby Watsonovi mluvíš?
PANÍ SMITHOVÁ: O Bobby Watsonovi, synovi starého Bobbyho Watsona, druhého strýce Bobbyho Watsona, co zemřel.
PAN SMITH: Ne, to není on. To je jiný. Tohle je Bobby Watson, syn staré Bobby Watson, tety Bobbyho Watsona, co zemřel.
PANÍ SMITHOVÁ: Mluvíš o Bobby Watson, obchodním cestujícím?
PAN SMITH: Všichni Bobby Watsonové jsou obchodní cestující.
PANÍ SMITHOVÁ: Namáhavé povolání. Ale dá se udělat dobré obchody.
PAN SMITH: Ano, když není konkurence.
PANÍ SMITHOVÁ: A když není konkurence?
PAN SMITH: V úterý, ve čtvrtek a v úterý.
PANÍ SMITHOVÁ: Ach! Tři dny v týdnu? A co v ty dny Bobby Watson dělá?
PAN SMITH: Odpočívá. Spí.
PANÍ SMITHOVÁ: Ale proč nepracuje ty tři dny, když není konkurence?
PAN SMITH: Nemůžu všecko vědět. Nemůžu znát odpověď na každou tvoji pitomou otázku!
PANÍ SMITHOVÁ (uraženě): To říkáš jen, abys mě ponižoval.
PAN SMITH (s úsměvem): Ty dobře víš, že ne.
PANÍ SMITHOVÁ: Všichni muži jsou stejní. Pořád jen sedíte, celý den se nehnete, cigaretu v puse, nebo se pudrujete a malujete si rty rtěnkou, padesátkrát za den, když zrovna nechlastáte jak utržení ze řetězu!
PAN SMITH: A co bys říkala, kdybys viděla mužský dělat to, co ženský, celý den kouřit, pudrovat se, malovat si rty rtěnkou, pít whisky?
PANÍ SMITHOVÁ: Na to já ti kašlu! Ale jestli to říkáš, abys mě naštval, tak... Tyhle žertíky já nemám ráda, to dobře víš!
Odhodí ponožky co nejdál a vycení zuby. Vstává.
PAN SMITH (také vstane a jde ke své ženě, něžně): Och, moje malé pečené kuřátko, pročpak na mě dštíš oheň? Víš přece, že to říkám jen tak. (Obejme ji kolem pasu a políbí.) Jaký směšný páreček starých zamilovaných to jsme! Pojď, zhasneme a budeme dělat hají!