Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Antonín Přidal

DRUHÉ DĚJSTVÍ

PRVNÍ OBRAZ

(Je slyšet zpěv. Bystřina, kam chodí vesničanky prát prádlo. Pradleny stojí v různých rovinách. Zpívají:)

Píseň pradlen

Ve voděnce studenej
vyperu ti pás,
voníš kvítky jabloně
'dyž sa usmíváš.

PRADLENA 1: Já nemám klepy ráda!
PRADLENA 3: Ale tady sa vždycky klepe!
PRADLENA 4: A nic špatného na tom není.
PRADLENA 5: Kdo chce být bez hany, ať si teho zaslúží!

Pradlena 4

Zasela sem tymián
už ně začal kvést.
Kdo chce dobré méno mět
ať dbá o svú čest!

(smějí se)

PRADLENA: Co sa povídá-to sa povídá!
PRADLENA 1: Ale jistého nikdo nic neví.
PRADLENA 4: Jisté je, že její muž k nim nastěhoval své dvě sestry.
PRADLENA 5: Ty staré panny?
PRADLENA 4: Ty. Dřív šmejdily kolem kostelíka, teď budú kolem švagrové. Já bych s nima pod jednú střechú nevydržela.
PRADLENA 1: Proč?
PRADLENA 4: Však z nich jde strach! Jdou jak ty velké listy, co tak rychlo nad hrobem rostú. Zavřené do sebe. Já bych řekla, že si na kostelním oleju i vaří!
PRADLENA 3: Už tam bydlí?
PRADLENA 4: Od včerejška. On zas chodí na pole.
PRADLENA 1: Ale ví někdo, co sa vlastně stalo?
PRADLENA 5: Předevčírem seděla celú noc na prahu, zima nezima.
PRADLENA 1: Ale proč?
PRADLENA 4: Doma jí všecko tíží.
PRADLENA 5: To jsou ty jalové ženské. Když by mohly dělat krajky nebo jablka zavařovať, vylezú radši na střechu nebo běhajú bosky k potoku.
PRADLENA 1: Kdo ti dal právo takhle mluvit? Děti nemá, ale její vina to není.
PRADLENA 4: Která děti chce, ta je má. To jen ty líné krasotinky nestojí o krabaté břicho.

(smějí se)

PRADLENA 3: A pudrují sa a parádí kytičkama kvůli cizím chlapům.
PRADLENA 5: Svatá pravda.
PRADLENA 1: Copak jste jí viděly s jiným?
PRADLENA 4: My ne, ale lidé ano!
PRADLENA 1: Vždycky lidé!
PRADLENA 5: A prý dvakrát.
PRADLENA 2: A co dělali?
PRADLENA 4: Tož-mluvili spolu.
PRADLENA 1: Mluvit není hřích.
PRADLENA 4: Na světě jsú taky oči,říkávala moja mama. Něco jiného je, když kouká ženská na květiny a něco jiného, když kouká mužskému mezi nohy. Ona po ňom kouká.
PRADLENA 1: Ale po kom?
PRADLENA 4: Po jednom, neslyšíš? To tě musí stačit, nebo to mám zakřičet? /smích/ A když na něho nehledí, protože je sama a nikde ho nevidí, v očích si ho nosí jako obrázek.
PRADLENA 1: To je lež!

(povyk)

PRADLENA 5: A co její muž?
PRADLENA 3: Její muž je jak hluchý. Ztuhlý jak ještěrka na slunku.

(smějí se)

PRADLENA 1: Všecko by sa urovnalo, kdyby měli děti.
PRADLENA 2: Tak to bývá, když sa člověk neumí s osudem smířit.
PRADLENA 4: Hodinu od hodiny je v tom domě větší peklo. Ona a švagrové ani slůvko nepromluví, jen celý de nádobí drhnú, stěny bílí, ale čím víc všechno nablískajú, tím je v tom domě větší dusno.
PRADLENA 1: Tím je vinen on. Když otec nedá děcka, má si hledět ženy.
PRADLENA 4: Vinna je ona, protože má místo jazyka kámeň.
PRADLENA 1: Kerý čert ti to do hlavy vjel, že můžeš tak mluviť?
PRADLENA 4: A kdo dal tvé hubě právo, abys ně tady radila?
PRADLENA 2: Přestaňte!
PRADLENA 1: Všecky pomlouvačné jazyky bych na pletacú jehlicu navlíkla!
PRADLENA 2: Přestaň!
PRADLENA 4: A já zase zástěrky všech, co sa přetvařujú.
PRADLENA 2: Ticho! Nevidíš, že sem jdú švagrové?

(Šepot. Přicházejí švagrové Yermy. Jsou ve smutku. Dají se potichu do praní. Ozvou se zvonce.)

PRADLENA 1: Že by už pastýři?
PRADLENA 3: Ano, dnes vyháňajú všecka stáda.
PRADLENA 4: Já mám vůňu ovcí ráda.
PRADLENA 3: Vůňu?
PRADLENA 4: A proč ne? Takhle voní, co je tvé. Mně voní i to bahno, co potok v zimě naplaví.
PRADLENA 3: Rozmary.
PRADLENA 2: Všechna stáda už idú spolu.
PRADLENA 4: Ta záplava vlny! Všecko strhne. Kdyby to zelené obilí oči mělo, třáslo by sa strachem.
PRADLENA 1: Už zahnali všecka stáda, ani jedno nechybí.
PRADLENA 4: Že by? ... Na mou dušu... A ne! Jedno přeca chybí.
PRADLENA 5: A čípak?
PRADLENA 4: Viktorovo!

(Obě švagrové se napřímí a dívají se)

Pradleny (hlasitě)

Ve voděnce studenej
vyperu ti pás,
voníš květy jabloně
'dyž sa usmíváš.
A tam já chcu žíť,
kde ten kvítek padať bude
jako drobný sníh.

Pradlena 1

Škoda nevěsty, kerá nerodí!
Škoda tej, kerá má v prsou dva úhory!

Pradleny

Jeslipak si tvůj muž
semínko schoval,
aby ti v košili
zpívala voda?

Pradlena 1

Mému maličkému
prádlo vyprat jdu,
ať si voda vezme
příklad z křišťálu.

Pradlena 2

Už sa vrací lesem
můj muž k večeři.
Přinese mně růžu
a já jemu tři.

Pradlena 5

Už sa vrátil polem
už ho doma mám.
Už ten jeho oheň
myrhú přikrývám.

Pradlena 4

Už sa vrátil s vánkem
aby u mě spal.
Sem fiala bílá
a on červená.

Pradlena 1

Musíš spojit s květem květ,
když léto vysouší žencům krev.

Pradlena 4

Bezesné ptáčky vzít do svého klína,
'dyž na dveře tluče roztřesená zima...

Pradlena 1

Musíš sténat...

Pradlena 4

Zpívat a sténat!

Pradlena 5

Když muž nám nese věnec a chleba.

Pradlena 4

Protože ruce se nám splétají!

Pradlena 2

Protože v hrdle hoří červánky.

Pradlena 4

Protože větve sládnou stopkami.

Pradlena 1

A pod duchnou větrů hory čekají.

Pradlena 4

Aby dítě roztavilo
nejtvrdší sklo svítání.

Pradlena 1

Robě mezi robátky.

Pradlena 2

Ať holubi rozevřú křídla a zobáky.

Pradlena 3

Dítě, které pláče mi.

Pradlena 4

Ať muži dál uháňajú
jak ranění jeleni.

Pradlena 5

Ty radosti, radosti, radosti
když kulatí sa břicho pod šaty.

Pradlena 2

Ty radosti, radosti, radosti
kalichu břicha něžný, zázračný.

Pradlena 1

Škoda nevěsty, kerá nerodí,
škodá tej, kerá má v prsou dva úhory.

Pradleny

Ať zahoří!
Ať utíká!
Ať zazpívá!
Ať se skrývá!

Pradlena 5

Mé děťátko v zástěrce
jitřenku mně přináší.

Pradleny

Ve voděnce studenej
vyperu ti pás,
voníš kvítky jabloně
'dyž sa usmíváš.

(v rytmu písně máchají a valchují prádlo)

Čtenářský deník	-	Dům Bernardy Albové (Dramata a próza)
	-	Krvavá svatba, Krvavá svatba (2)

Čítanka	-	Eseje
	-	Krvavá svatba
	-	Pláňka, Pláňka (2), Pláňka (3)
	-	Romance náměsíčná (Cikánské romance)