Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

I. Cirkus v Lážově

Přiběhly prázdniny do brdských lesů. Marjánka se konečně naučila říkati: "Kájo, Zdeňo", a už ji mohli někam vzít do lesa, aniž by ji musili táhnout.
Tentokrát nebylo už naříkání na samotě, když začal třetí školní rok Kájův a druhý Zdenin. Už se na školu těšili. I Zdeňa už uměla číst "pro sebe" a nemusila při tom hýbat hubičkou.
Kája se Zdeňou byli už jednoho dne hezky daleko za Lážovem, když Kája zpozoroval od Nové Vsi zvláštní vůz. Kájovy oči i přes tu velikou vzdálenost poznaly ihned, co to je.
"Zdeňo, heleď, komedianti jedou. Běž jim naproti! Tuhle si necháme za kameny učení, a honem!"
Nebylo třeba Zdeňu pobízet. Vzali to trapem a cestou Kája prořekl: "Já to poznal hned. Jednou už byli v Lážově, ale to je dávno, to jsem tenkrát byl bit, protože jsem utekl z domova. Já bych nebyl utekl, ale ta paní komediantová povídala: 'Chlapečku, kampak se tady smí na pěknou travičku pro naši kozičku?' Tak jsem povídal: 'Prosím, paní komediantová, já jsem hajných, já bych vám ji přinesl.' Ona řekla: 'Tak jo, a já tě pustím večer zadarmo.' Tak jsem jí přinesl dva košíky a ona povídala, že mě večer jistě čeká. 'Kdybys takhle přinesl trochu mlíčka našemu Karlíčkovi, to bych byla ráda!' Tak jsem slil do bandasky, co jsem dostal po obědě, k svačině a k večeři, že to vezmu tomu Karlíčkovi, a běžel jsem s tím. Paní komediantová měla velkou radost a hned mi ukázala, kam si mám sednout. Ale teta kovářovic viděla, že jsem jí dal mléko, a hned běžela k naší mamince a řekla jí to. Tak maminka na mě čekala hned za Lážovem s proutkem, řekla, že jim dělám hanbu, jako by neměli ten šesták. Ví, že jsem nesl mléko, které patřilo mně, ale že jsem to měl říci a že by mi byla přidala, a že jsem měl poprosit o šesták. Ju, Zdeňo, to by zas maminka byla řekla: 'Já ti dám komedaj, zbůhdarma vyhazovat peníze!' Heleď, Vojta Brabencovic už taky uhání, a jéje, před ním už běží kluků!"
Za chvíli je doběhl i Kája se Zdeňou. Terinka Pachlovic s Tončou Kvíčalkovic vyplázly za nimi jazýčky: "To jsou hloupí kluci! Komedianti za chvíli přijedou, co bysme jim utíkali naproti? Zdeňa taky utíká jako kluk. Já bych ani tak neutíkala."
Kája to neslyšel, ale viděl oba jazýčky. Vytrhl se od ostatních, a než se mohly holky rozběhnout, dal každé žderchu a už zas upaloval dál. Terinka s Toničkou se daly do pláče, až vyšla paní Kvíčalková a řekla: "Holky, vy když nejíte, tak brečíte. Já nevím, Tonka, co z tebe bude? Kam tě ráno postaví, tam by tě večer našel, jenže bys brečela, že máš hlad! Terinka taky. Nevídáno o žderchu! Kdybyste byly co k čemu, tak byste se za Kájou rozběhly a vrátily mu ji." Tonča řekla Terině potichu: "Naše maminka se dnes zlobí, protože jí nechtěly dopoledne kynout vdolky. Poj ď k nám, budem si hrát na zahradě s panenkou, než přijdou komedianti!"
Komediantský vůz byl tažen dvěma pěknými koníky. Za vozem ovšem pospíchala nezbytná koza a tři psi. První vůz byl bez okýnek, uzavřený, ale za ním z dálky se vynořil ještě jeden, s malými okýnky, žlutě natřený, a kolem něho pobíhaly děti. První vůz se zastavil, jak kluci doběhli. Ten, který prve řídil koně, slezl, zapálil si cigaretu a zeptal se dětí: "Jestlipak, dětičky, je v Lážově velký rynk?"
Některý z kluků ledabyle řekl: "Pochválen Pán," některý ani to ne. Na tuhle otázku poškrabal se Vojta Brabencovic za uchem a řekl: "My neříkáme rynk, my máme náměstí."
Vtom už tu stál Kája: "Pěkně vítám, pane komediant, to jsou k nám hosti! Posaďte se u nás, ať nám nevynesete spaní! A náměstí máme, prosím, tuze velké. Jestlipak máte taky malého Karlíčka?"
"My máme těch malých, chlapče, a každému říkáme jinak. Tamhle běží za druhým vozem. To uvidíte večer věci! Tuhle náruční se jmenuje Gíza, pane, ten umí kumštů! A podsední, to je zase Šturm. Vidíte, jak stříhají ušima, sotva je pojmenuju?"
"A co to vezete v tomhle voze, pane komediant?" ptal se Kája.
"Tam jsou opičky. Však mají nahoře zamřížovaná okénka a tuhle v tom oddělení je medvěd Můci. Platí se šesták anebo můžete přinést otýpku sena nebo šňupku ovsa, nebo krapet mlíka nebo otýpku slámy, nebo trochu zadiny pro slepice. Máme jich pět. No, vida, už taky dojeli," obrátil se na druhý vůz. "Tak vje!" A vůz se hnul, obklopen lážovskými kluky. Ti, kteří pásli husy nebo kozy u Lážova, rozběhli se teď s nimi. Kája hned povídal: "To bude dnes vejprasků!" A s náramným zájmem si prohlížel tři malé psy. "Náš Péťa by je sněd' po večeři jako nic," zněl konečný jeho úsudek.
Vozy dojely na náměstí, a ten muž, který prve s dětmi mluvil, dal si ukázat, kde je obecní úřad. Za chvíli už vozy stály pod kostelem, a v druhé chvíli už řekl: "Rekvisity!"
Kája si myslil, že to budou asi ty opice. Proto raději ustoupil zpátky a řekl Zdeně: "Kdyby některá vyskočila, mohla by nás poškrabat."
Ale vytahovali jen tyče, kolíky, prkna, a šeřilo se už, když měli aspoň to nejhlavnější postaveno. Řekli dětem: "První představení bude zítra v šest hodin," a rozešli se.
Kluci ještě chvíli čekali, ale pak se rozběhli i oni. Kája hodně zčerstva, div mu Zdeňa stačila. Za kamením chytli učení a do lesovny. Paní lesní se chtěla zlobit, kde že běhali, ale jak slyšela, že jsou v Lážově komedianti, hned řekla: "No, to je něco jiného. Jak je tam komedaj, Kája se Zdeňou tam musejí být první. To oni zítra budou hrát. Musím jim něco poslat po Týně, jsou to chudáci. Inu, každý si vydělává, jak může. Nemůže každý stát u 'ponku' nebo sedět u verpánku. Někteří lidé mají neklidnou krev, ani u řemesla nevydrží. Však mají krušné živobytí." Dávala dětem svačinu a hned po ní večeři.
Maminka hajná, když se Kája blížil k domovu, si zpívala. Kája ani honem nepoznal, kterou, jakou měl radost, že maminka zpívá. "Má zlatá maminko, to jsem vás už dlouho neviděl!"
"A to jistě máš něco za lubem, když jdeš s takovou," smála se maminka, přitiskla ho k sobě a pohladila po hlavě. "Tak copak bys rád?" dívala se mu do očí. "Ztratil jsi káču nebo roztrhl bundičku?"
Kájovi bylo tuze hezky u maminky. Skoro si myslil, když ho maminka tak hezky hladí, že je to ještě lepší než bude zejtra komedie, a řekl hlasitě: "Ani káča, maminko, ani bundička, ale v Lážově jsou komedianti. Byli jsme jim naproti."
"A, komedaj! No, to je něco pro vás. Ale ne jako tenkrát, víš? Šesták ti dám, však beztoho vzácná paní pošle s vámi Týnu."
A Kája usínal toho dne s přesvědčením, že na celém světě ani jeden kluk nemá tak hodnou maminku jako on.
Druhého dne byl ve školních lavicích náramný neklid. Pan učitel pořád musil napomínat, Vojta Brabencovic už dostal trest, Tonča Kvíčalkovic stála před lavicemi, Ferdu Kuklíkovic vystrčil dokonce před dveře, Venca Novotných klečel na stupínku, až řekl pan učitel: "Jestli nebude ticho, zakážu vám jít na komedii a dost!" A bylo vskutku "dost". Teď už žádný ani 'nepíp'. V 11 hodin, jak pan učitel děti vyvedl před školu a řekl: "S Pánem Bohem!", rozlítli se kluci úprkem pod kostel. Jak se před nimi objevil veliký plátěný stan, zarazili řeč a zastavili nohy. Vojta Brabencovic, dávno přece uznaná autorita v takovýchto věcech, řekl rozhodně; "Kluci, tohle není komedie. Z komedie se může utéci, když jdou vybírat, ale z tohodle ne." A zas už běželi dál.
Kája byl u stanu nejdřív. Hned se zeptal vytáhlého děvčete. "Prosím vás, je tohle komedie nebo ne?"
Starší paní, která vyšla z vozu, řekla: "To je cirkus, chlapečku, jen večer přijď!"
Kluci stojící hned za Kájou si opakovali. "Vida, tak cirkus."
A Kája dodal: "Tak to vůbec není komedie?"
"Je, chlapečku, je, ale větší. Víš, když máme medvěda a opice a cvičené koně, tak to už je jako cirkus."
"A prosím vás, paní cirkusová, neplaší se ten medvěd?"
"Ten se neplaší, ale kdo bude chtít, může s ním zápasit."
Vojta Brabencovic řekl: "To já bych s ním bojoval jako nic."
A Kája se zeptal: "Viděl jsi už někdy živého medvěda?"
"No, neviděl, ale jak to může být velké? Asi jako řeznický pes."
"Jako pár řeznických psů, chlapče, ba skoro jako kráva," řekla paní, která se ještě smála od chvíle, kdy jí řekl Kája "paní cirkusová".
"Povídal pan cirkus včera, že bysme taky mohli přinést něco jiného než šesták, ale naše maminka mi dá šesták jako nic. A z lesovny vám něco pošlou. Povídala vzácná paní, že někdo už má takovou krev, ne aby seděl u verpánku nebo stál u ponku," vykládal Kája.
"Kluci, medvěd bručí," upozorňoval Vojta, a paní přeřekla: "A to on umí dobře. Můci chodí po zadních nohách, a jak umí tancovat! A což opičky! Jen jim přineste oříšky nebo jablíčka nebo něco takového, to budete koukat, jak se budou živit! A což Gíza a Šturm! Na nich taky bude jezdit naše Elča i v stoje a přeskakovat kruhem! A hady máme ohromné!"
Doposud poslouchal Kája s utajeným dechem jako ostatní. Ale jak slyšel, že taky mají hady, pohasla mu v duši všechna světýlka radosti. "To bude zas ňáká 'krajka' jako tenkrát ve škole. A to nic není." Bylo mu do pláče. Kluci obstoupili vůz, odkud bylo slyšet bručení medvěda, a Kája potlačiv hnutí, začal vyjednávat: "Paní cirkusová, jestlipak byste potřebovali mléko? Máme tuze dobré. Možná, že naše maminka dnes peče rozpíčky, ty jsou taky tuze dobré. A trávy u nás roste, jéje! Já bysem vám ji přinesl, jenže, prosím vás, vzácná paní cirkusová, mohla byste mi říci, kdy asi budete ukazovat ty hady? Nejlepší by to bylo až na konci. My máme daleko, takže bysme třeba šli dřív domů, před těmi hady."
Paní se asi zaměstnávala v duchu víc vyhlídkou na mléko a snad i na ty rozpíčky a trávu, protože řekla: "A to já bych ti, chlapečku, dala s sebou bandasku na to mlíčko. To bych byla moc ráda. Řekni doma, aby přišli všichni. Jo, a hadi, ti jsou až na konec, až po programu, protože ti nic neumějí, jen si je muž otočí kolem těla."
"Tak to je dobře, že až na konec, paní cirkusová, ale ať si s nimi žádný moc nehraje! Pane, zmije je jako nic proti takové 'krajce', a je po člověku hnedle, jak uštkne."
Paní už mu nesla tak trochu větší bandasku, pohladila ho po bradičce a řekla: "Tak pozdravuj maminku, a jen ať přijdou!" Kája pěkně pozdravil, podíval se na bandasku, hned ji odhadl a povídal si v duchu: "Ta je, pane, na tři litry jako nic. To bude naše maminka koukat!" A šel pro Zdeňu, kterou si už v deset hodin zavolala do kuchyně paní řídící.
Po dlouhém pozdravu zakýval na Zdeňu: "Pojď honem! Já jsem se zdržel s paní cirkusovou." Kája neměl moc odvahy s bandaskou jít domů. Včera mu maminka slíbila šesták a on tak napolo slíbil mlíčko. Ale maminku potkali hned u průseku a ta se jen na bandasku podívala a řekla: "A, Kája něco slíbil těm od komedaje."
"Ba ne, maminko, to není komedaj, to je cirkus."
A maminka se smála, když řekl, že mají všichni večer přijít do cirkusu. "Já už se, chlapče, celá třesu, abych tam byla! Vzácná paní jim pošle odpoledne kousek živobytí a Týna s vámi večer půjde. Tobě dám šesták i mléko. Však za něj bude Zaplať Pán Bůh!"