Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V deset hodin šly děti ze školy.
Ratkin s Malkusem šli spolu, ale nemluvili; jen tak občas pozorovali se postranními pohledy.
Obloha nebyla už tak čistá jako ráno, oblohou napříč pospíchaly veliké, stříbrné oblaky a vítr dul jak trubač na bílém koni.
Ratkin se náhle zastavil a uchopil Malkusa za ruku.
"Pojď!"
"Kam?"
"Na luka!"
Oběma se náhle rozsvítilo v očích. Cosi široce rozlehlého a šťavnatého zamávalo jim vstříc a rozšířilo zpěvně prsa. Podívali se na sebe a museli propuknouti v smích, jak bláznivě jim svítily oči.
"Ty ... osle!" povídá najednou Ratkin a plácl Malkusa po zádech.
"Ty ... ty ... opice!" odpovídá tento i štulec vrací.
A oba se rozřehotali, přímo proti větru, vítr do nich vletěl jak do otevřených oken.
Pak byli v lukách, byli jimi jakoby uchopeni a neseni, jakýsi zelený chlap tě chytil a hodil druhému, druhý třetímu a vítr zvonil v zubech. Pěšinky je pozdravovaly a nastavovaly stopy, vyryté jejich šťastným a mladým útěkem vstříc slunečnému větru, aby je osušil.
Konečně se zastavili. Byli až k zalknutí udýcháni.
Stříbrné mraky stále pospíchaly napříč oblohou, slunce se rozsvěcovalo a opět vyhasínalo, stín a světlo běžely vždy postupně od jednoho konce luk ke druhému, jako když nějaká veliká ruka zlatým hřebenem louky pročesává.
A vítr dul jak trubač na bílém koni.
Stáli a rozevřeli široce oči, ústa, aby všechna ta krása mohla do nich horem i dolem.
Tady na nich ležel nyní stín, louky se zazmítaly v chladném nepokojném šeru. Ale nahoře před nimi na návrších náhle všecko zasvítilo, domečky jakési bílé i kalužinky zbylé po sněhu, všechno se tam vzňalo bílým plápolem, vítr prudčeji zadul, a onen jas nyní letěl sem k nim, zapuzuje stín ...
Pili tuto hru světla celým obličejem, v hrdle bylo jak tlačenice v úzkých dveřích.
"Slyšíš ... ?" ptá se náhle Ratkin, hlas tlumí a čemusi tajemnému naslouchá.
"Co ... ?"
"Stříbrný vítr ..."
"Stříbrný vítr?" A Malkus má užaslé oči, veliká kola navrch hlavy.
"Pst ... teď! Slyšíš?"
Konečně, zdá se, že i Malkus slyší stříbrný vítr.
Jede to kolem, trubač nahoře, vzali se za ruce, tisknou, tisknou a naslouchají.
Náhle oba najednou.
"Ty, to je krásné ...!"
Ratkin se vyrušil, dívá se okamžik na Malkusa a najednou dá se do smíchu. Co že je krásné, ptá se Malkusa.
Malkus ocitne se na rozpacích.
"Co ... Vždyť víš ..."
"Nevím ..." A Ratkin se tváří docela nechápavě.
"No ... všechno je krásné ..."
"Hm, všechno je krásné ..."
Ratkin se stává náhle velice vážným a upřeně pozoruje druha.
"A přec tě dneska bili, co? Řekneš, že všechno je krásné ...!"
Malkus na okamžik se zapřemítal, i obličej odvrátil, by zakryl rozpaky.
"No bili ...," povídá po chvilce, "ale ..."
Nedořekl, jen prsa jaksi vypjal a do dálky se zadíval.
"Až budu silný, nebudou mě bít ...," řekl až potom.
"Dobře, dobře, dobře ...," vykřikl nuceně silným hlasem Ratkin, na rameno mu uhodil a propukl v smích.
Ale Malkus by byl rád ještě cosi vysvětlil, s něčím rád se svěřil.
"No tak, přestaň se smát ... no tak ..."
Ratkin však smál se ještě více. Náhle vyskočil, strčil prudce do Malkusa, ten upadl, strhl jej však k zemi s sebou; a nyní váleli se v trávě, nepouštějíce se, a vrhali do větru supění mladé krve a svůj mladý smích ...

Čtenářský deník	-	Curriculum Vitae
	-	Ještě zní
	-	Kamení, srdce a oblaka
	-	Křižovatky
	-	Léto, Léto (2), Léto (3)
	-	Měsíc nad řekou, Měsíc nad řekou (2), Měsíc nad řekou (3), Měsíc nad řekou (4), Měsíc nad řekou (5)
	-	Ostrov velké lásky
	-	Past
	-	Plačící satyr
	-	Prvních jedenadvacet
	-	Raport (Modrý a rudý)
	-	Splav, Splav (2)
	-	Stříbrný vítr, Stříbrný vítr (2), Stříbrný vítr (3), Stříbrný vítr (4), Stříbrný vítr (5), Stříbrný vítr (6), Stříbrný vítr (7), Stříbrný vítr (8)
	-	Stříbrný vítr (filmová verze)
	-	Stříbrný vítr (rozbor)
	-	Tělo, Tělo (2)
	-	Života bído, přec tě mám rád

Čítanka	-	Měsíc nad řekou
	-	Píšou mi psaní (Modrý a rudý)
	-	Raport (Modrý a rudý)
	-	Splav, Splav (2)
	-	Stříbrný vítr, Stříbrný vítr (2)
	-	Tělo, Tělo (2), Tělo (3), Tělo (4)