Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

***

Když uplynulo asi šest nebo sedm dní, poznal jsem blíže jednoho měšťana a obchodníka, který slul Joabin. Byl to žid a byl obřezán; neboť zde doposud žije něco málo židovských rodin, jimž nikdo nebrání, aby svobodně vyznávaly svou víru. Je to tím snazší, že se svým smýšlením náramně liší od židů žijících jinde. Protože zatímco ti Kristovo jméno nenávidí a chovají vrozenou a tajnou zášť k lidem, mezi nimiž pobývají, bensalemští židé (naopak) přisuzují našemu Spasiteli nejdokonalejší vlastnosti a nesmírně miluji bensalemský lid.

Muž, o kterém mluvím, vždy doznával, že Kristus se narodil z panny a že je víc než pouhý člověk; Bůh, říkal, ho učinil vladařem serafů, kteří střeží jeho trůn; a nazýval ho i Nebeskou cestou a Eliášem z rodu Mesiášova a dával mu i další vznešená jména; ačkoli zdaleka nedoceňovala jeho božský majestát, přece se výrazně lišila od toho, jak o něm mluví ostatní židé. A pokud jde o zemi bensalemskou, tu si ten člověk nemohl vynachválit; ujišťoval mě, v souladu s ústním podáním, jež kolovalo mezi tamními židy, že lidé na ostrově pocházejí ze stejného rodu jako Abrahám, a to od jeho druhého bratra jménem Náchor; a byl to prý sám Mojžíš, kdo pomocí magické kabaly dal Bensalemu zákony, podle nichž se oni dodnes spravují; a až prý Mesiáš sestoupí na zem, aby usedl na svůj trůn v Jeruzalémě, u jeho nohou usedne bensalemský král, kdežto ostatní králové se na něho budou smět dívat pouze zpovzdálí.

Ponecháme-li však stranou toto židovské blouznění, ten muž byl moudrý a nadto i velice prozíravý člověk, znamenitě znalý zákonů a zvyků země. Rozmlouvali jsme o různých věcech a já mu jednoho dne pověděl, jak hluboce se mě dotkla zpráva o místním obřadu Rodinné slavnosti, již mi vylíčil někdo z našich lidí; neboť (domnívám se) dosud jsem neslyšel o žádné slavnosti, jež by se tak cele podřizovala přírodě. A protože rozmnožování rodu závisí na obcování mezi mužem a ženou, přál jsem si, aby mi řekl, jaké zde platí stran manželství zákony a zvyky; zachovávají věrně manželské svazky? Váží se k jedné ženě? Neboť tam, kde všem tolik záleží na růstu populace, a jim na tom očividně záleží, obvykle se povoluje mnohoženství.

Na to mi odpověděl: "Máte všechny důvody chválit tak skvělou instituci, jakou je Rodinná slavnost. Věru se také potvrdilo, že rodiny, které prošly touto požehnanou slavností, vzkvétají a prospívají. Teď mě však poslouchejte a já vám řeknu vše, co o tom vím. Pochopíte z toho, že není pod nebesy národa, jenž by žil ve větší cudnosti než bensalemští; a jenž by byl stejně prost špatností a hanebností jako oni. Je to národ vpravdě panenský. Vzpomínám si, že jsem se v jedné z vašich evropských knih dočetl o svatém poustevníkovi, jenž toužil spatřit ducha cizoložství; a zjevil se mu malý a ošklivý mouřenín. Kdyby byl toužil spatřit ducha bensalemské čistoty, byl by se mu zjevil v podobě skvělého a skvoucího cheruba. Neboť není mezi smrtelníky nic tak pěkného a obdivuhodného jako cudná mysl těchto lidí. Vězte tedy, že neznají hampejzy ani nevěstince, kurtizány ani cokoli toho druhu. Oni se dokonce diví vám, Evropanům, že podobné věci připouštíte, a je jim to odporné. Říkají, že jste manželství zbavili smyslu; protože je předepsáno jako lék proti nezákonné žádostivosti; přičemž přirozená žádostivost je ostruhou k uzavření sňatku. Má-li však člověk po ruce jiný lék, který je po vůli jeho zvrhlým choutkám, manželství je takřka zapuzeno. Proto je také mezi vámi tolik mužů, kteří se nežení a raději vedou nevázaný a nečistý staromládenecký život, než aby se uvázali ve jho manželství; a mnozí z těch, co se žení, žení se pozdě, když už mají květ a sílu mládí za sebou. A když se pak žení, čím je jim manželství, ne-li toliko uzavřeným obchodem? Při němž hledí na příbuzenstvo či věno, či veřejnou pověst, a nejvýš si tak trochu přejí (byť velmi vlažně) mít potomstvo? To pak už nikterak není onen věrný manželský svazek muže a ženy, jak byl prvotně zamýšlen a ustanoven. Ti, kdo tak nízce promrhali své nejlepší síly, nemohou si ovšem vážit ani dětí (našich druhých já), jako si jich váží lidé počestní. Sňatkem by se arci tyto věci mohly napravit, kdyby však předtím byly trpěny jen z nezbytí. Ale jelikož tomu tak nebylo, zůstávají tíž lidé pravou potupou manželského stavu. Chození do vykřičených domů a za nevěstkami netrestáte ani u ženatých, ani u svobodných mužů. A odporný návyk na změnu, jakož i na potěšení z frejířských objetí (při nichž se hřích povyšuje na umění), činí z manželství nudu a cosi jako přítěž a daň. Slýchávají tady, že tyto věci obhajujete a říkáte, že tím bráníte ještě horším zlům, jako cizoložnictví, prznění panen, zvrácenému ukájení chtíče a podobně. To však, praví zdejší lidé, je moudrost naruby; nazývají to Lotovou obětí; Lot, aby jeho hosté byli uchráněni násilností, nabídl místo nich své dcery; říkají také, že se tím sotva co získá; neboť tytéž neřesti a choutky se takto neukojí, nýbrž rozmnoží; nezákonný chtíč je jako pec; když plameny udusíte, zhasne; když je však rozdmýcháte, rozpálí se. Pokud jde o lásku mezi muži, jsou touto věcí zcela nedotčeni; a přece nikde na světě nenajdete věrnější a nerozlučnější přátelství než tady; a tak abych to shrnul, nečetl jsem (jak jsem už prve řekl), že by kde panovala taková čistota jako v jejich národě. Obvykle tu říkají: kdo je nejistý, nemůže si sama sebe vážit. A také říkávají: sebeúcta je, vedle náboženství, hlavní uzdou všem neřestem.

Když mi tohle všechno řekl, dobrý žid se odmlčel; já bych ho byl raději poslouchal a neskákal mu do řeči, ale napadlo mě, že by nebylo zrovna slušné nic neříci, když mlčí, a tak jsem krátce pravil: "Povím vám, co pověděla vdova ze Sarepty Eliášovi: že přišel, aby nám připomněl naše hříchy; a já zde doznávám, že bensalemští jsou spravedlivější než Evropané."

Na ta slova souhlasně kývl hlavou a pokračoval takto: "Mají zde také řadu moudrých a znamenitých zákonů týkajících se manželství. Nedovolují mnohoženství. Zakazují lidem se brát či uzavřít sňatek, pokud neuplyne aspoň měsíc od jejich prvního setkání. Sňatek bez souhlasu rodičů není sice neplatný, ale pokuta dopadne na potomky; neb děti z takových manželství nesmějí dědit víc než jednu třetinu majetku svých rodičů. V kterési knize jednoho z vašich mužů jednající o smyšleném státě jsem se dočetl, že se tam snoubencům povoluje spatřit jeden druhého ještě před uzavřením sňatku nahého.* To se zdejším lidem nelíbí; protože se jim příčí, aby někdo mohl někoho zavrhnout po tak důvěrném seznámení; ježto však na tělech mužů i žen mohou být mnohé skryté vady, řeší to slušnějším způsobem: poblíž bezmála každého města mají dvě koupaliště (jimž říkají lázně Adama a Evy) a tam může jeden přítel chlapce a jedna přítelkyně dívky vidět oba, jak se, každý zvlášť, koupou nazí."

Co jsme takto spolu rozmlouvali, dostavil se člověk oděný pestrobarevným rouchem, který vypadal jako posel; prohodil s židem pár slov, načež ten se obrátil ke mně a řekl: "Promiňte, ale naléhavě mě volají jinam."

Příštího dne zrána přišel za mnou znovu, byl, zdálo se, ve výborném rozmaru, a řekl: "Správce města obdržel vzkaz, že za sedm dní k nám zavítá jeden z Otců Šalamounova domu; dvanáct let už jsme tu žádného z nich neviděli. Přijde se vší slávou; ale důvod jeho příjezdu je tajemstvím. Zajistím vám a vašim přátelům pěkná místa, abyste všechno dobře viděli." Poděkoval jsem a řekl, že mě ta zpráva velice potěšila.

Když nadešel příslušný den, vjel Otec slavnostně do města. Byl to člověk střední postavy a středních let, pěkného vzhledu, přičemž jeho pohled vyjadřoval cosi jako hluboký soucit s lidmi. Byl oděn v roucho z jemné černé látky, s širokými rukávci a kápí. Spodní šat měl běloskvoucí a splýval mu až ke kotníkům a byl opásán pásem téže barvy; a ze stejné látky byly i záhyby či lemování na ramenou. Na rukou měl jemně vypracované rukavice posázené drahokamy; střevíce byly ze sametu barvy broskvové. Krk měl po ramena obnažený. Klobouk připomínal helmici či španělskou vojenskou čapku. Z pod ní splývaly jemně se kadeřící vlasy; ty byly hnědé. Vous, zastřižený do okrouhla, měl stejnou barvu jako vlasy, možná byl o něco světlejší. Nesli ho v nádherném kočáře bez kol, jako na nosítkách: vpředu a vzadu dva koně, bohatě postrojení v modrém sametu vyzdobeném výšivkami; a po jeho pravici a levici dva opěšalí muži, odění na stejný způsob. Kočár byl z cedrového dřeva, celý pozlacený a posázený třpytivými kameny, vpředu měl výplně ze safírů ve zlatě a vzadu stejné výplně z peruánských smaragdů. Nahoře uprostřed zářilo zlaté slunce; a nahoře vpředu byl malý zlatý cherubín s rozpjatými křídly. Uvnitř byl kočár potažen látkou se zlatým vzorem na modrém pozadí.

***