Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil spolek překladatelů Jihočeská Theléma (Život Gargantuův a Pantagruelův - 1930, Družstevní práce)

Kniha první

I. O původu a starobylosti rodu Gargantuova

Odkazuji vás na velikou kroniku pantagruelskou, chcete-li poznati původ a starobylost rodu, z něhož pochází Gargantua. Tam doslechnete se obšírněji, jak se zrodili na tomto světě obři a jak z těchto v přímém postupu vyšel Gargantua, otec Pantagruelův; a nehněvejte se, jestliže nyní od toho upustím, ačkoli věc je taková, že, čím více by se probírala, tím více by se líbila vašim urozenostem; odvolávám se v té věci na Platona in Philebo et Gorgia a na Flakka, který praví, že jsou některé stati, takové nepochybně jako jsou tyto, které poutají tím více, čím častěji si je přeříkáte.
Dej bůh, aby každý znal tak dobře svůj rodokmen od archy Noemovy až na naše časy. Myslím, že mnozí jsou dnes císaři, králi, vévody, knížaty a papeži na zemi, kteří pocházejí z lecjakých obejdů a odpustkářů. Jako naopak jiní jsou kostelními žebráky, nuzáky a ubožáky, a přece pocházejí z rodu a krve velikých králův a císařů, povážíme-li podivuhodný postup království a císařství od Assyrů k Medům, od Medů k Persům, od Persů k Makedonům, od Makedonů k Římanům, od Římanů k Řekům, od Řeků k Francouzům.
A abych vám řekl něco o sobě, který mluvím, domnívám se, že pocházím od nějakého bohatého krále nebo knížete z dávných časů. Neboť jste neviděli nikdy člověka, který by měl větší chuť býti králem a boháčem než já, aby se měl dobře, nemusil pracovati, o nic se starati a mohl obohatiti své přátele a všechny dobré a učené lidi. Ale já se utěšuji tím, že jím budu na onom světě, a to větším, než bych se nyní odvážil si přáti. Vy se těšte podobnou nebo ještě lepší myšlenkou ve svém neštěstí a pijte chutě, možno-li.
Než vraťme se ke své věci! Chci vám říci, že jen vznešenou milostí nebeskou nám byl zachován starobylý rodokmen Gargantuův, a to úplnější než kterýkoli jiný, vyjímaje rodokmen Mesiášův, o němžto nemluvím, poněvadž mi to nepatří, a také ďábli (totiž pomlouvační pokrytci) jsou proti tomu. Rodokmen ten nalezl Jan Audeau na louce, kterou měl u Arceau-Gualeau pod Olivou směrem k Narsey. Když totiž tam dal kopati příkopy, přišli dělníci svými motykami na velikou bronzovou hrobku nesmírně dlouhou, neboť nikdy nenašli jejího konce, poněvadž se táhla daleko za břehy řeky Vienne. Otevřevše ji na jistém místě, označeném navrch korbelem, kolem něhož bylo napsáno etruskými písmeny HIC BIBITVR, nalezli tam devět lahví v takovém pořádku, jako se staví v Gaskoňsku kuželky. Prostřední přikrývala tlustou, tučnou, dlouhou, šedivou, pěknou, malou, plesnivou knížku, páchnoucí silněji než růže, leč nikoli lépe.
V této byl nalezen jmenovaný rodokmen, napsaný po délce písmem úředním, ne na papíře, ani na pergameně, ani ne na vosku, ale na jilmovém lýku, ale tak ohlodaném zubem času, že byla čitelná stěží tři písmena na řádce. Já (ač nehoden) jsem tam byl zavolán a se znamenitou pomocí brejlí a znaje čísti nejasná písmena, jak tomu učí Aristoteles, přeložil jsem rodokmen tak, jak uzříte, budete-li pantagruelisty, t.j. píti do libosti a čísti při tom hrozné činy Pantagruelovy.
Na konci knihy bylo krátké pojednání, nazvané Protijed z tlachanin. Krysy a švábi, nebo (abych nepomlouval) jiná zlomyslná čeládka ožrala začátek; zbytek zde připojuji z úcty ke starožitnosti.