Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Otokar Fischer
• název francouzského originálu: Problème ou Ballade de la Fortune

kterou Villon složil v létě 1461, jsa vězněn v Meung nad Loirou

"Fortunou mne už nazývali staří,
a ty mi laješ, že jsem vražednice,
ty, jehož světýlko tak kalně září?
Jsou zdatnější než ty, a musí dřít se,
když do lomů je štvu a do mlýnice;
ty, v hanbě živ, si budeš stěžovat?
Vždyť nejsi sám, nač tedy bědování?
Jen hleď, jak s velkými já nakládám;
co hrdinů já už na svědomí mám!
A co jsi proti nim, ty kuchtíčku?
Tak se jen utiš, já ti povídám,
buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já věru před králi a před císaři
si nikdá nevedla jak slitovnice.
Priam byl zabit před své choti tváří,
též jeho věrní padli bojujíce,
valem a hradbou nechráněni více.
Kles Hannibal - a doved bojovati!
Mrtev je Scipio - a znal se rváti!
Pompeia zničil promyšlený klam,
Caesara vydala jsem nástrahám,
zle pykal Jason za svou vyjížďku;
ba jednou Řím jsem zapálila sám.
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Král Alexandr, jejž boj slávou daří,
až k samým hvězdám toužil vyvýšit se:
já kynu jen - a všechno se mu zmaří.
A stejně tyran Médů. Nechci přít se,
já zkrátka jsem už jednou ukrutnice...
Též Holoferna jmenovat ti znám,
jejž Judith zabila. Tak všecky sklám,
zrovna jak šplhají se na výšku.
Též Absolon, ten pyšný, je ten tam!
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já, lidé, místo Boha vládnout vám,
na těle hadříčku vám nenechám;
tak nepřej si mít se mnou rozmíšku,
sic za jeden ti deset štulců dám;
buď ještě rád a nehuč, Františku!"

Balada Fortunina ve francouzském originálu (Problème ou Ballade de la Fortune)

Fortune fus par clercs jadis nommée,
Que toi, François, crie et nomme murtrière,
Qui n'es homme d'aucune renommée.
Meilleur que toi fais user en plâtrière,
Par pauvreté, et fouir en carrière;
S'à honte vis, te dois-tu doncques plaindre?
Tu n'es pas seul; si ne te dois complaindre.
Regarde et vois de mes faits de jadis,
Maints vaillants homs par moi morts et roidis;
Et n'es, ce sais, envers eux un souillon.
Apaise-toi, et mets fin en tes dits.
Par mon conseil prends tout en gré, Villon!

Contre grands rois me suis bien animée,
Le temps qui est passé ça en arrière:
Priam occis et toute son armée,
Ne lui valut tour, donjon ne barrière;
Et Hannibal demoura-il derrière?
En Carthage par Mort le fis atteindre;
Et Scipion l'Afriquan fis éteindre;
Jules César au Sénat je vendis;
En Egypte Pompée je perdis;
En mer noyai Jason en un bouillon;
Et une fois Rome et Romains ardis.
Par mon conseil prends tout en gré, Villon!

Alixandre, qui tant fit de hemée,
Qui voulut voir l'étoile poussinière,
Sa personne par moi fut envlimée;
Alphasar roi, en champ, sur sa bannière
Rué jus mort. Cela est ma manière,
Ainsi l'a fait, ainsi le maintiendrai:
Autre cause ne raison n'en rendrai.
Holofernes l'idolâtre maudis,
Qu'occit Judith (et dormoit entandis!)
De son poignard, dedans son pavillon;
Absalon, quoi? en fuyant le pendis.
Par mon conseil prends tout en gré, Villon!

Pour ce, François, écoute que te dis:
Se rien pusse sans Dieu de Paradis,
A toi n'autre ne demourroit haillon,
Car, pour un mal, lors j'en feroie dix.
Par mon conseil prends tout en gré, Villon!